RNDr. VLADIMÍR PTÁČEK, CSc.

Úl plně projeví své výhody zvláště při včelnicovém rozestavení jednotlivých včelstev na stanovišti chráněném před převládajícími větry. Výhodné je, mohou-li být úly v zimních a jarních měsících ozařovány sluncem. a v létě chráněny v odpoledních hodinách řídkým stínem listnatých stromu. Česna směrujeme podle možnosti k jihu.

Při osazování platí zásada, ze čím dříve začneme, tím více plástů včelstvo vystaví. Zatímco od května stačí asi 10 000 včel s kvalitní matkou postavit do konce srpna dílo do tří nástavku, potřebujeme v červenci již asi 25 000 včel a více na to, aby vystavěly a mladými včelami naplnily dva nástavky.

Do konce srpna včelstvo postupně zakrmíme, aby mělo asi 30 kg, zásob. Poté odstraníme krmítko, zkontrolujeme uteplení stropu a do včelstva již nezasahujeme. Začátkem října zamezíme přístupu hlodavců do hlavního česna drátěnou mřížkou s oky 6-7 mm. Větrání ve dnu máme uzavřeno. Tím je zazimování ukončeno.

Předpoklady pro silné zimní včelstvo a dobré vyzimování jsou tedy následující :

1. Zdravé včelstvo s výkonnou matkou, které v létě obsedalo nejméně 4 nástavky a nebylo omezováno v plodování nedostatkem prostoru nebo zásob.

3. Dostatek pylu. Po vykrmení zimních včel by mělo být v úlu asi 4000 cm2 plástu (6-7 polorámků) naplněno pylem. Vetší část pylu se musí nacházet v horní polovině úlu, kde bude dostupná zimujícímu včelstvu.

4. Zmenšené hlavní česno a volné očko v předposledním nástavku (počítáno zdola), uteplený strop.

5. Úl čelní stěnou otočen k jihu, ozařován sluncem, chráněn před prudkými větry. Dobře připravená kraňská včelstva zimují v síle 2-3 kg a vzdorují úspěšně jakýmkoli povětrnostním podmínkám.

Silná včelstva začínají plodovat v lednu a mají-li pyl, projeví se zimní a předjarní plodování velmi příznivě na stavu vyzimovaného včelstva. Velkou výhodou neomezovaného plodiště je právě využití schopnosti včelstev uložit nečekaně velké zásoby pylu v dobách hojnosti, aniž by došlo k disproporci mezi potřebou ukládat pyl a potřebou chovat plod. Zjistili jsme, že zásoby pylu v silném včelstvu mohou dosáhnout více než 6000 cm2 (ekvivalent je 8 plných plástu míry 390 X 240 mm). Stane-li se však, že v úlu je pylu nedostatek, bývá to pravidlem u nově vytvořených včelstev na mladém díle, pomůžeme udržet předjarní plodování podáváním těsta z rouskovaného pylu a pylových náhražek (viz kapitola o pylu).

Před podáváním připravíme z těsta asi půlkilové placky, které pokládáme přímo na horní loučky nad střed sediska včelstev. Zpočátku můžeme nacpat asi 100 g těsta přímo do krmného otvoru v přepážce, který opět zakryjeme. Během týdne včely první dávku odeberou a my podáme další již na rámky. Při zavírání úlu otočíme přepážku prostornější stranou nad včelstvo, aby bylo pro placku dosti místa. Otvor v přepážce uzavřeme. Včelstvo postupně odběr zvyšuje, takže později budeme podávat asi dvě placky týdne. S podáváním můžeme začít 4-6 týdnů před první jistou vydatnou pylovou snůškou a pokračujeme tak dlouho,dokud přínos zvenku nestačí plně krýt potřeby včelstva. Těsto nelze podávat ve stropních krmítkách! Další dávku podáváme dříve, než je první zcela spotřebována, jinak by mohly vzniknout ztráty na částečně vyvinutém plodu. Místo výhody časného plodování by se dostavil opak.

V době kvetu olše zjistíme, kde včelstva plodují. Většinou se plod bude nacházet v horních dvou až třech nástavcích. Stane-li se, že horní nástavek je bez plodu a plný zásob, přemístíme jej pod včelstvo jako první nebo druhy zdola, a to podle síly včelstva, aby byl chráněn před vyloupením. Včely začnou zásoby pod sediskem odvíčkovávat a spotřebují je pro plodování. Uvolněné buňky matka postupně zaklade. Takto vzniká vertikálně orientované plodové těleso ve 3-4 nástavcích, které uprostřed zabírá do šířky 7-8 plástu. Do volných buněk vedle plodu ukládají včely pyl. Za zónou pylu směrem k okraji úlu se nachází plást zavíčkovaných zásob jako železná rezerva pro případ nouze. Včely je neodvíčkovávají a nepřenášejí do medníku, protože ve 3-4 nástavcích je dostatek místa jak pro plod, tak i pro pyl a zavíčkované zásoby. Při časné vydatné nektarové snůšce pak můžeme nasadit nad plodové nástavky medník, kam se plodovým komínem dostává čistý med, aniž by byl smíchán se zásobami cukru. Když však včelstvo dostatečně, nenakrmíme a ono spotřebuje většinu zásob, uloží jarní snůšku ve velkém plodišti a teprve další přínos ukládá do medníku. Velká rezerva zavíčkovaných zásob v plodišti má prvořadý význam pro udržení nepřetržitého plodování i ve snůškových mezerách, aniž bychom museli sahat ke krmítkům a k simulaci snůšky; to je vždy spojeno s nebezpečím falšování medu.

snůšce mohou včely nástavek zaplnit rychleji, než jej vystavějí. Včelstva rozšiřujeme dříve, než zcela zaplní včelami dosavadní prostor. Na rozšiřování nesmíme zapomenout ani při dlouhodobě špatném, počasí, které vystřídalo předcházející období příznivých dnů. Včelstva se rozplodovala a zásobila nektarem a pylem. Létavky sedí doma a neumírají. Z plodu se líhnou nové včely. I když se to zdá paradoxní, právě za takových situací včelstva nejrychleji sílí.

1. Nad plodištěm, kam nástavek s mezistěnami stavíme jako první medníkový. Dáváme jej tedy na pozici čtvrtého u slabších a pátého u velmi silných včelstev. Do nového nástavku nalákáme včely převěšením 1-2 plástu s nezavíčkovanými zásobami medu z některého ze spodních nástavku výměnou za mezistěny nebo stavební rámky, které zavěsíme těsně vedle plodu. Do medníkového nástavku zásadně nepřevěšujeme plod, to bychom jej proměnili v plodiště! Máme-li zásobní dílo, získáváme ranou snůšku do hotových plástu a teprve později podstavíme pod první medník nástavek s mezistěnami podle uvedeného návodu.

2. Pod p1odistem. Toto místo je nejpřirozenější, avšak jeho využívání, pro produkci díla vyžaduje již určitý cit a zkušenosti. Necháváme-li stavět pod plodem, zavěsíme pod centrum včelstva 1-2 stavební rámky, které včely záhy vyplní trubčinou a matka je zaklade. Včely pak postupně vytahují i sousední mezistěny. Pro urychlení stavby můžeme nyní využít třetí možnosti.

3. Je jí stavba mezi plodiskovými nástavky. V tomto případě, kdy se nový nástavek vkládá mezi nástavky s plodem, dochází k roztržení plodového tělesa. Včelstvo na to reaguje rychlým vytažením mezistěn. Této možnosti však lze používat za dobré snůšky a při jistotě delšího období příznivého počasí. Nezkušený včelař se často dopustí chyby nesprávného odhadu situace a muže včelstvu tímto zásahem značně uškodit.

6. Stavba díla se nejjednodušeji provádí a nejdokonalejší dílo se získá na místě prvního medníkového nástavku. .

Mateřák odsuneme stranou a na jeho místo postavíme nový úl se třemi nástavky, vybavenými soušemi. Doprostřed druhého nástavku dáme plást, z mateřáku s živenými matečníky a přisypeme včely z dalších 3-5 plástu. Tyto plásty dobře prohlédneme, abychom snad nesmetli i matku. Nejsou-li v převěšeném plástu zásoby, přidáme ještě 1-2 plásty s medem.

Do přeletáku se vrátí všechny orientované včely. Protože nemá téměř žádný plod, je schopen, alespoň částečně využít snůšky. Po 4 dnech mateřák prohlédneme a jestliže včely samy dosud nezrušily matečníky a matka je přítomna (vajíčka), provedeme to za ně. Úl, je volně obsazen, takže je to práce poměrně snadná. Pak zkontrolujeme také přeleták, v němž ponecháme zásadně jediný matečník. Když se v přeletáku mladá matka rozklade, spojíme opět obě včelstva v jedno, aby síla zůstala zachována.

Připravíme si tri přepážky, jejichž prostornější část vylepíme vlnitým papírem nebo jinou savou látkou. Otvor zevnitř předem překryjeme kouskem fólie nebo jinak neprodyšně uzavřeme. Lepenku jemně pokropíme chemicky čistým benzaldehydem, který jsme si obstarali v prodejně chemikálií. Z úlu sejmeme víko a přepážku (kryt nad rámky) nahradíme jinou s repelentem. Včelstvo ponecháme v klidu a totéž provedeme u dalších dvou. Sotva jsme hotovi u třetího včelstva, je horní medník prvního včelstva zbaven včel a můžeme jej odejmout. Podle situace položíme repelent buď na nižší nástavek, nebo na další, tj. čtvrté včelstvo. Takto snadno a bez styku se včelami odebíráme medníkové nástavky. Vůně benzaldehydu poměrně rychle vyprchá; než plásty vytočíme, není již, nic cítit. Popsaný postup selže v. případech, kdy proti všem pravidlům se v medníku nacházel plod.Ten včely neopustí.

Trvá-li snůška, vracíme vytočené nástavky k dalšímu naplnění. Vytočené plásty nedáváme hned nad plodiště, protože jsou po vyspravení včelami velmi atraktivní pro matku, která by je rychle zakladla. Necháme je tedy napřed několik dnu nad dosavadními medníky, dokud je včely částečně nezanesou, nebo použijeme přechodně mřížky.

Závěrem tohoto pojednání je nutno zdůraznit, ze nelze dát návod, který by byl absolutně platný za všech okolností a v každé oblasti. Kromě odborných znalostí musí mít včelař i cit pro odhad situace ve včelstvu s ohledem na změny prostředí nejméně na tri týdny dopředu a podle toho rozhodovat. Pro včelaření v prostorných nízkonástavkových úlech je navíc třeba zbavit se mnoha zakořeněných představ o živote včelstva a jeho potřebách. Kdo se tomu naučí, nízkonástavkový úl mu umožní získávat od včel při mnohem menší pracnosti podstatně vyšší užitek než míval při včelaření postaru v tradičních úlech.

POPIS NÍZKONÁSTAVKOVÉ VARIANTY ÚLU OPTIMAL

Nízkonástavkový úl Optimal je prostorný úl pro chov včelstev moderními metodami. Ú1 sestává z nástavku o čtvercovém půdorysu s vnitřními rozměry 435 x 435 x 178 mm. Nástavky mají jednoduché stěny z měkkého dřeva silné 25 mm. Ve všech stěnách se nacházejí vybrání pro snadnější uchopení nástavku. Uprostřed čelní steny má každý nástavek kruhové česínko (očko) o průměru 25 mm.

Rámek má vnější rozměry 420 X 170 mm. dírka horní loučky a bočních louček je 28 mm; to s 10 mm mezerníkem dává roztec 38 mm od středu jednoho plástu ke středu sousedního. Spodní loučka je široká 14 mm z důvodu dokonalejšího vyplnění rámku dílem při současném zachování nutné pevnosti. Čistá plocha jednoho plástu je 606 cm2. Při 11 plástech v nástavku to představuje celkem 6 666 cm2 plástu.

Oddělitelné dno tvoří pod plásty podmet vysoký 100 mm, který je přístupný zadem. Hlavní česno je vysoké 20 mm a sahá pres celou přední stěnu. Spodní část dna je opatřena větráním pro případ přesunu včelstev. Větrací plocha se zdola uzavírá krytem ze sololitu nebo jiného vhodného materiálu. Kryt slouží současně jako podložka pro odběr měli nebo lapání roztočů Varroa jacobsoni. ,

Krmítko má obsah 5 litru. Je děleno na dvě poloviny. To umožňuje současné podávání tekutého i tuhého krmiva nebo vody, případně krmení dvou oddělků. Dá se použít i do podmetu. Shora je kryto skly o rozměrech 362 X 158 mm (2 ks) a 362 X 46 mm (1 ks středový, při použití krmítka v podmetu se odnímá). Při horním použití se staví na přepážku a včely do něho vstupují zdola kruhovým otvorem v přepážce. Z boku je utepleno polystyrénovým límcem, jehož osazení zapadá do dřevěného rámku přepážky. Polystyrénový rám současně krmítko v přepážce utěsňuje. Horní uteplení krmítka představuje 4 cm silná deska pěnového polystyrénu, která je pevnou součástí vnějšího krabicového víka.

Všechny dřevěné součásti úlu je nutno chránit proti působení vlhkosti a konzervovat. Nejvhodnějšími konzervačními prostředky jsou Drevodekor nebo Luxol v bezbarvém provedení. Vhodným nátěrem je pak Eternex, jenž je zhotoven, na bázi latexu, ředí se vodou a lze jej barevně tónovat. Je velmi odolný proti vlivům povětrnosti. K dokonalé stabilizaci a ochraně dřeva je třeba napuštění nebo nátěry provést jak zevně, tak zevnitř. Po vyvětrání jsou všechny uvedené prostředky včelám neškodné. Krmítko natřeme některou z dvousložkových barev nepropustných pro vodu. Víko opatříme navíc krytem z plechu, dehtové lepenky nebo je jinak chráníme proti vodě.

Adresa kde je popsána a rozkreslena “strojní výroba” spojů nástavků.

Adresa kde je trochu jiné řešení krmítka.