11.4.2002
Minulou sobotu se ve Výzkumném včelařském ústavu v Dole u Prahy konal seminář "racionalizace ve včelařství". Bylo to skutečně zajímavé. Organizátorům touto cestou děkuji.
Přednášel ředitel VÚVč Dr. Ing. Kamler. Vybral bych z jeho přednášky (dle svých poznámek) pár bodů pro zdejší besedníky.
Hovořilo se např. o síle zazimovaného včelstva s ohledem na rozdíly mezi kraňkou a vlaškou. Uvedl, že síla zimovaného včelstva 3 kg, o které bájí někteří, je pro kraňskou včelu pohádkou. V takovéto síle lze zimovat vlašku, která má geneticky dánu větší zimovací sílu ale pomalejší jarní rozvoj. Naproti tomu kraňka zimuje v poloviční síle, avšak vyznačuje se strmým rozvojem na jaře. 1 - 1,5 kg váha kraňského včelstva po vyzimování se považuje za dobré a zcela vyhovující (myslím, že je to jeden plně obsedlý nástavek 39*24). Takovéto kraňské včelstvo do rozkvětu řepky stihne dostatečně zesílit. Jsou to již publikovaná fakta, ale je vhodné je občas znovu připomenout.
Předpokládá se nástavkové včelaření. Výhodou je čtvercový půdorys nástavku. Problém, zda nástavky uteplené či neuteplené, prohlásil přednášející za "akademickou otázku"; silná včelstva se bez izolace obejdou. Nicméně je pravdou, že u včel "se všechno točí kolem tepla". U silných včelstev není výnos medu podmíněn přítomností dobré tepelné izolace nástavků. U slabých včelstev zvyšuje dobrá tepelná izolace výnos medu o 50 - 80 procent.
Dále uvedl, že rámková délka 39 cm je pro nástavkové včelaření vyhovující (pravil: "...rámková míra 39 cm vyhovuje chovu silných včelstev s dobrým výnosem; není důvod, proč ji rušit").
Rámková délka 42 cm (slovenská a evropská délka): pro včely je výhodnější než 39 cm (Slovensko mělo ve výběru rámkové míry šťastnější ruku než my).
Rámková délka 45 cm: zavedena v Americe a roztroušena po světě. V Evropě byla modifikována na 42 a 43 cm.
Přednášející uvedl, že pokusně chová včelstva na všech třech rámkových délkách (39 cm, 42 cm, 45 cm) a dle vlastní zkušenosti uvádí, že žádný výrazný rozdíl ve výnosu medu není.
Na závěr srovnání rámkových měr přednášející pravil: Rámkové délky 39 cm a 42 cm nám úplně stačí. Jestli chce někdo prosazovat rámkovou délku Langstrothu, ať zajistí včelařům levné nástavky (tedy levnější než na domestikované rámkové délky).
Podotkl i to, že když zachováme dvě u nás v současnosti rozšířené rámkové míry (délky 39 a 42 cm), můžeme na sebe stavět nástavky různých úlů a různých rámkových výšek (kompatibilita).
Ohledně vysokých nástavků na míru 39*24 prohlásil, že pro nástavkové včelaření nejsou špatné (předpokladem je však používání rámku s úzkou spodní loučkou). Zimovat je nutno buď ve dvou nástavcích, nebo v jednom vysokém a jednom nízkém (39*17).
Pak byly zmíněny výhody a nevýhody nízkonástavkového včelaření. Rámek nižší než 17 cm není vhodný pro plodování (ale spíše pro produkci plástečkového medu). Dále zmínil obecně známé a propagované výhody nízkonástavkového včelaření (jednodruhový a zralý med, práce s celými nástavky atd.). Uvedl i jednu méně zmiňovanou nevýhodu nízkonástavkového včelaření a tou jsou mezery v plodovém tělese na jaře, které vznikají mezi nástavky. Taková mezera se měří od poslední horní buňky plástu ve spodním nástavku k první dolní buňce plástu následujícího vyššího nástavku. Tedy mezera je dána výškou spodní a výškou horní loučky a mezinástavkovou mezerou (kvůli minimalizaci této mezery je velice důležité používat rámky z užší spodní loučkou, aby plást byl dostavěn až dolů k loučce). Tyto mezery jsou mrtvým prostorem, který včelstvo musí při plodování vyhřívat, ale nemůže jej k plodování použít. Přednášející pravil, že v tom vidí jeden z hlavních důvodů pomalejšího jarního rozvoje včelstev v nízkonástavkových úlech. (Dodávám k tomu: u vlašky by to tak vadit nemuselo, ale u kraňky, která zimuje slabší a potřebuje rychlý jarní rozvoj, může být poměrně značné procento "mrtvého prostoru" v nízkonástavkovém úle větším problémem.)
Dále byl prakticky předváděn chlazený sklad na souše a med (při dobré tepelné izolaci běží kompresor chlazení jen chvíli - v noci - na noční proud. Chlazení vysouší vzduch (relativní vlhkost musí být pod 60 procent - pak med vysychá), a tak je možno skladovat souše mokré od medu, aniž by zkvasily; zároveň jsou tím chráněny proti zavíječi. Na jaře jimi lze rychle rozšiřovat včelstvo a neuniká snůška.
Pak bylo předváděno vyvařování starých souší bez porušení drátkování (doporučeno je používání nerezového drátku).
Nakonec byla předvedena medárna: zařízení pro ohřívání konví s vytočeným medem, vyhřívané stáčecí zařízení medu do sklenic a zařízení na pastování medu (ohřívané i chlazené). Vše v takovém provedení, aby to bylo dostupné pro malovčelaře a případně i podomácku zhotovitelné.
Návštěvu kursu (bude se opakovat zase za rok) mohu všem vřele doporučit.
Zapsal: J. P. Baudiš
Pokusím se zareagovat na některé připomínky k mým poznámkám z kurzu racionalizace. Podotýkám, že se v tomto a předchozím příspěvku snažím (možná nedokonale) prezentovat to, co zaznělo na kurzu racionalizace, a nikoliv své názory. Pokud na kurzu byl ještě někdo z besedníků, tak mne případně, prosím, opravte či doplňte, pokud bych se vyjádřil nepřesně.
> Jiná, než kraňská včelstva neznám.
Ano, chov kraňské včely je na našem území už chráněn zákonem. Tj. chov např. vlašské včely je u nás dnes už protizákonný. Důvody jsou, myslím, jasné (trubci létají všude a jeden chovatel vlašky bude ovlivňovat chovy včelařů široko daleko; a tyto chovy se zavlečenými geny vlašky budou pak produkovat další trubce atd.)
> Tehdy začali včelaři volat po změně
> rámkové míry, protože poznali, že rámek 39x24 je malý.
Když se řekne o nějakém rámku, že je malý, je potřeba dodat - k čemu je malý. Rámek 39*24 je bezesporu poněkud malý při dvouprostorovém včelaření a pro zimování včelstva v plodišti (tak to zaznělo na kurzu a přítel ing. Kamler to doprovázel kresbami jednoprostorově zimujícího včelstva). Při nástavkovém včelaření je situace jiná. Místa je dost - zimující hrozen není "splácnutý" na výšku 24 cm, ale může pod zásobami zaujmou přibližný kulový tvar, a tím neztrácet na síle.
Rámek výšky 24 cm se považuje (dle slov přednášejícího) za rámek, který už patří do kategorie vysokých. To má výhodu pro plodování a nevýhodu těžkého zamedovaného nástavku. Nad touto nevýhodou však přednášející - obrazně řečeno - mávnul rukou, s tím, že se tato nevýhoda dá eliminovat různými způsoby: mladým pomocníkem, zdvihacími zařízeními anebo ručním odebráním třetiny až poloviny medných plástů do nástavku připraveného na kárce (nebo do rojáku), a následným odebráním už poloprázdného nástavku... apod.
Je však nutno rozlišovat následující dva fenomény: "rámek 39*24" a "rámková délka 39 cm". První je jasné. Druhé znamená nejen vysoký rámek, ale i různé polorámky apod. Kdo chce požívat výhody lehkých medníkových nástavků, nemusí kvůli tomu opouštět rámkovou délku 39 cm, ale na půdorysu kvadratických nástavků pro rámkovou délku 39 cm si může vybudovat jakýkoliv úlový systém - např. vysoké rámky pro plodiště a nízké pro medník, anebo celý nízkonástavkový systém (v takovém případě je důležité, aby výška polorámků pro plodování nebyla nižší než 17 cm). Tak nějak to bylo načrtnuto na kurzu racionalizace.
> Moudří strejcové dali
> hlavy dohromady a ejhle - vypotili zázračnou r. m. 37x30!
Ing. Kamler pravil, že tato rámková míra je pro dvouprostorové včelaření (tj. plodiště a medník) vhodnější než 39*24.
Sám za sebe bych si dovolil dopsat tuto osobní poznámku:
Nu, nepřipadá mi nejvhodnější vyjadřovat tak opovržlivě o předcích ("moudří strejcové")... Snažili se vypořádat se zadaným úkolem, jak bylo v jejich možnostech. Je potřeba vědět, že v té době bylo součástí zadání, že se má jednat o míru pro dvouprostorové včelaření, a proto celkem správně zvolili výšku 30 cm. Rámková délka 37 cm byla zvolena nešťastně (prý ty dva centimetry ubrané na délce měly pomoci vytlačit med z plodiště do medníku); její hlavní nevýhodou je to, že úlový půdorys nemůže být kompatibilní s úly pro nejrozšířenější rámkovou délku 39 cm (to je podobná situace jako dnes při zavádění langstrothovy rámkové délky, která je zcela nekompatibilní s místním zavedeným úlovým systémem). A proto se nerozšířila tak, jak bylo zamýšleno. Kdyby konstruktéři "jednotného úlu" zvolili rámkovou míru 39*30, mělo by jejich snažení asi daleko větší úspěch (myslím, že analogie platí i pro dnešek: kdyby se propagátoři nástavkového a nízkonástavkového včelaření drželi rámkové délky 39 cm, mělo by jejich snažení daleko větší ohlas).
J. P. B.
> Jestliže Dr. Kamler hovořil o tom, že rámek 39 cm vyhovuje, hovořil
> o délce rámku, nikoliv o rámkové míře 39x24.
Na kurzu se hovořilo zvlášť o rámkové délce 39 cm a zvlášť o rámku 39*24. Přednášející sice prohlásil rámek 39*24 za vyhovující, ale v tom kontextu, že se jedná o použití tohoto rámku v nástavkovém úle, že rámek bude mít zúženou spodní loučku a že zimovat se nebude v jednom nástavku nýbrž buď:
a) ve dvou nástavcích na míru 39*24
nebo
b) v jednom nástavku na míru 39*24 plus polonástavek se zásobami.
> Tím měl jistě na mysli,
> že včelám je to jedno, zda je rámek dlouhý 39, 42 nebo 45 cm. Další
> věcí je ale výška rámku. O nevýhodnosti rámku 39x24 přece Dr. Kamler
> hovoří ve Včelařství č.4, str. 78-79.
Pokud to správně chápu, tak v článku ve Včelařství má na mysli zimování v jednom patře dvouprostorového úlu (nebo v jednom nástavku této míry).
> Dá se na této r.m. včelařit a
> hodně včelařů to nesporně umí. Jen s sebou nese rizika, jež by např.
> při výšce okolo 30 cm nebyla - jako třeba právě uplynulou zimu, když
> byla velká spotřeba zásob a někteří včelaři zachraňovali včelstva
> zimovaná v jednom prostoru před hladem, do rámku 39x24 se nevejde
> dost zásob!
Ano, je-li zimováno v jednom patře, pak je na této rámkové míře zimující chumáč splácnutý, v úle jsou mrtvé prostory a při tom všem se tam ani nevejde dostatek dobře přístupných zásob.
Slabá včelstva radí pospojovat, protože ze slabocha není žádný výrazný užitek, jediné, co se podaří, že ho zazimujeme. Tedy pospojovat a úbytek počtu včelstev nahradit květnovými oddělky, které do podzimu zesílí.
> Ale ani nynější snahy o zavádění v našich zemích prakticky nové
> Langstrothovy míry 45x23 cm nepovažuji za šťastné - vždyť na výšku
> je skoro stejná jako česká 39x24. Jeden nástavek pro plodiště je
> málo a dva už jsou většinou zase moc (kolem plodu v tomtéž rámku
> bývá moc medu). U nás přece chováme kraňku a ne velmi plodnou vlašku
> jako v USA.
Langstrothova míra (tj. i délka rámku) byla navržena s ohledem na vlašku. Stejně tak mnohé Farrarovy výzkumy a údaje z nich pocházející je nutno vztahovat k vlašce.
> A navíc, není mi jasný argument používaný na podporu rozšíření
> Langstrothova úlu - že je to ve světě nejrozšířenější úl a také
> abychom s ním byli kompatibilní s ostatními včelaři v Evropě... Proč
> s nimi mám být kompatibilní?
> Pan Boháč, s nímž jsem v písemném kontaktu, mi k tomu sdělil nějaké
> argumenty, z nich jen jediný považuji za skutečně oprávněný - pokud
> bych prodával do zahraničí včelstva (oddělky), aby kupujícímu naše
> rámky pasovaly do jeho úlů.
Obchod se včelstvy bude skutečně asi jediným vážným argumentem pro celosvětovou kompatibilitu... Jenže jsme na začátku 21. století a měli bychom být poučeni, k čemu to vede - včelí nemoci! V poslední době je novou hrozbou - úlový brouk - proti němu je Varroa destruktor docela milý společník.
Nejen, že žere veškerý plod, ale prý nakonec i kompletně celé plásty a navíc má tak smradlavé výkaly, že to, co zbude, je naprosto nepoužitelné. Zimuje v zemi zavrtán až 50 cm pod povrchem. Je to zavlečeno z J. Afriky (s banány?) Ta globalizace - ta nám dává zabrat...
> Zaváděním další délky rámků (45, abych
> byl přesný 44,8 cm) se rozšiřuje sortiment rámkových měr a rozměrů
> nástavků, to nepovažuji za racionalizaci našeho včelaření!
> Květoslav Čermák
> Ale podle zkušeností minulých tří let se během jara lépe rozvíjely
> včely ve vysokých nástavcích a projevilo se to i ve vyšším výnosu
> medu - myslím, že to mnohé v konferenci bude zajímat, tak zde
> výsledky uvádím s předstihem před časopisem, kde budou koncem roku
> (v kalendáriu) včetně letošních.
Potvrzuje se tím, že rychlejší jarní rozvoj na velkém plástu vysokého nástavku se prostě musí projevit. Zvláště v naší místní středoevropské kombinaci: kraňská včela a řepka (resp. jarní snůška).
Cokoliv, co nějak urychlí jarní rozvoj, má při této naší kombinaci význam a mělo by se projevit na medném výnosu.
J. P. B.
> Rok 2000: jen nízkonástavkové (95 včelstev), med průměrně 20,7 kg
> kombinované = 1 vysoký, + v sezoně nízké (10 vč.), med 23,4 kg Rok
> 2001: jen nízkonástavkové (84 včelstev), med průměrně 14,0 kg
> kombinované = 1 vysoký + v sezoně nízké (24 vč.), med 17,1 kg
> Šlo jen o jednostěnné úly stejné v půdorysu (Optimal). I vše ostatní
> bylo srovnatelné, rozdíl jen v celistvosti plástu. Myslím, že to je
> zajímavý výsledek.
> Jde-li o rámkovou délku, není mezi vlaškou a kraňkou žádný rozdíl. např.
> chovatel matek pan Fadrný včelaří na rámcích dlouhých 50 (!) cm. Tento
> včelař je mj. zakládající člen asociace chovatelů kraňky AAChK a na jeho
> padesáticentimetrových rámcích jsou tedy "kraňky jak řemen", žádné vlašky.
> Podobně žádný evropský, či česko-moravsko-slezský včelař na Langstrothově
> délce 44,8 cm nepozoruje, že by si kraňka s touto mírou nevěděla rady.
Neříkám, že by si kraňka nevěděla rady... :-) Viz úlová lednička př. Víti: http://web.fsv.cvut.cz/~vydra/lednice.htm
Myslím jen, že tady jde o přiměřenost rámkové délky (a potažmo i půdorysu úlu) mohutnosti včelstva na jaře, když plodují a vytápí úl. Kraňské včelstvo je po vyzimování slabší než americká vlaška, proto by mu mohla spíše odpovídat kratší rámková délka (a menší objem včelami namáhavě vyhřívaného úlového prostoru).
Dodatek k debatě nad úly
> Rád by som vedel vaše názory na nízkonadstavkové včelárenie v
> tenkostenných neuteplených úľoch.
Právě minula v Praze výstava, na které Dr. Ing. Kamler, ředitel Výzkumného ústavu včelařského, hovořil přesně na toto téma.
Nakolik jsem si stihl udělat pár poznámek, tak zde přetlumočím jeho slova:
Třikrát jsem zaváděl do svého soukromého včelařského provozu nízkonástavkové úly, ale pokaždé jsem je po čase zase zrušil - a to kvůli prokazatelně nižšímu mednému výnosu, který dávala včelstva v nich usazená při srovnání se včelstvy usazenými v nástavkových úlech s vysokými plásty (na stejném stanovišti).
Pokusy, které prováděl výzkumný ústav (pobočka v Zubří?), prokázaly, že včelaření v nízkonástavkových úlech dává výnos o 10 procent nižší než včelaření na vysokém plástu (nástavkového úlu). Podotkl, že v zemědělské výrobě se snížení výnosu o desetinu považuje za velice významné.
Za příčinu sníženého výnosu z jarní snůšky u nízkonástavkového včelaření považuje Dr. Kamler to, že 11 - 15 procent prostoru v chumáči zabírají horní a dolní loučky a mezinástavkové mezery. V kritickém období časného jara, kdy včely plodují a vyhřívají plod, musejí zahřívat i tento mrtvý prostor přechodu mezi nástavky, který sice zahřívají, ale nemohou jej využít pro plodování. Je pochopitelné, že na vysokém plástu se tento efekt zahřívání mrtvého prostoru nevyskytuje.
Tolik Dr. Ing. Kamler.
25.4.2002
(Před)minulou sobotu se konal ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole další kurs: senzorika a marketing medu. Přináším zde besedníkům něco ze svých poznámek z přednášek tohoto kursu. Kvůli rozsahu to rozděluji do dvou příspěvků: jednak "senzorika medu" a pak zvlášť "marketing medu" (to dám do konference zítra).
Především musím opět poděkovat organizátorům a přednášejícím. Bylo to moc zajímavé. Doporučuji všem besedníkům zúčastnit se příští rok, protože vidět (a ochutnat) je přece jen daleko lepší než jen slyšet (resp. číst) něčí poznámky.
Přednášeli: ing. D. Titěra a Dr. ing. F. Kamler
Nejdříve byl test. Ochutnáváním velice zředěných roztoků (kyseliny vinné, chininu, cukru a soli) jsme si mohli vyzkoušet citlivost našich chuťových receptorů na kyselost, hořkost, sladkost a slanost. Přestože nám dali dvojnásobnou koncentraci, než používají pro mladé lidi (studenty), kteří mají ještě neopotřebovaná chuťová čidla, tak výsledek nebyl nic moc. (Sám za sebe mohu říci, že jsem správně uhádnul jen dvě ze čtyř základních chutí - a nebyl jsem sám.)
Přednášející navrhoval, aby si podobný test udělali i členové v místních organizacích, a tak vytipovali mezi sebou lidi s dobrými senzorickými schopnostmi a ti by pak mohli sloužit k vyhodnocování medu a degustacím apod. (Pro tento účel by VÚVč sdělil, jaké koncentrace chemických látek použít pro zjišťování chuťových schopností).
Dalším zajímavým testem bylo rozpoznávaní medů: medovice, akát, lípa, med porušený teplem, vytočené zimní zásoby a další. Pak jsme měli možnost ochutnat stále více se objevující pohankový med a dále některé další exotické a orientální medy.
Co se týče rozdílů: světlý a tmavý med. Přednášející uvedl jejich zkušenost s patriotismem konzumentů - např.: lidé, kteří vyrostli v horských oblastech a v dětství jedli medovicový med, tak jej i nadále preferují; naopak ti, kteří pocházejí z jižní Moravy dávají přednost medu světlému.
Další zajímavost: kvůli společenské pověsti (tmavý med je nejlepší, nejsilnější, nejléčivější atd.) získávají při ochutnávkách a na soutěžích tmavé medy vždy hodně bodů - kvůli své barvě. Ale situace se zásadně změní tehdy, když ochutnavači mají zavázané oči - tehdy začnou jednoznačně bodovat medy květové (mají prostě lepší chuť a proto v testech, ze kterých je vyloučen zrakový dojem, vítězí).
Přehřátý květový med s vysokým obsahem HMF (tedy poškozený) chutná často lidem z měst (jsou na něj zvyklí z obchodů).
Stejně tak je pouhou otázkou zvyku tekutost medu. U nás se preferuje tekutý med. Ve Švédsku se prý tekuté med vůbec neprodává - je tam pověst, že tekutý med je falešný.
Budou se pozměňovat normy pro kvalitu medu (např. zpřísňovat norma pro sacharosu). Ale každý med, který opravdu pochází od včel, by se do ní měl vejít bez problémů.
Ohledně HMF. Vzniká působením zvýšené teploty v průběhu času (tedy množství HMF = teplota krát čas). HMF svým způsobem zapisuje historii medu (co všechno má daný vzorek medu za sebou).
Důležitá není jen zvýšená teplota, ale i čas, po který tato teplota působí. Např. krátké zahřátí na 60 stupňů nezpůsobí skoro žádný vzestup HMF. Dlouhé skladování při "bezpečných" 40 stupních zvedne obsah HMF už během několika týdnů citelně (pozor na skladování medu někde na půdách apod.) Vždy s ním do chladu (ing. Kamler minule říkal, že skladujeme-li med při teplotě kolem 8 stupňů, ani po dvou letech žádná laboratoř nepozná, jak je starý).
Podle normy, která začne platit v EU v srpnu 2003 (110/EC) se bude stanovovat zvlášť fruktoza a glukoza (součet obsahu) a sacharoza.
Bude se tedy (jako ukazatel kvality dle nových norem) sledovat i sacharoza v medu. Problém to může být u čerstvého akátového medu. Jenže sacharoza je při skladování medu enzymaticky štěpena. Za pár týdnů je pryč.
Zrušeno je zjišťování popela (bylo aktuální dříve, kdy se med získával nejen vytáčením, ale i drcením a lisováním plástů apod.)
Součástí zjišťované kvality bude podle nové normy také aktivita enzymů (klesá při nešetrném zacházení) (dříve se sledovala diastáza, nyní to bude invertáza.
Hladina enzymů zůstává při správném skladování zachována několik let. Enzymy jsou bílkoviny a při zahřátí nad 60 stupňů se (podobně jako bílek ve vajíčku) denaturují. Jinak je však enzym v medu dobře chráněn (malým obsahem vody).
Mikrovlná trouba med zabíjí okamžitě.
Otázka přidávání medu do horkého čaje (resp. zda nedojde k jeho znehodnocení teplotou čaje) - med se může do horkého nápoje přidávat bez obav. I pro denaturaci enzymů platí to, co pro HMF, - působí nejen teplota, nýbrž i čas. Čaj má za chvíli od vyluhování nějakých 80 stupňů, pak se tam přidá med, rychle to chladne, během pár minut klesne teplota na 60 stupňů - a za 20 minut už je to vypité - enzymy se nestačí zdenaturovat.
Základem všeho je dobrá kvalita medu.
Předním ukazatelem kvality je obsah vody. Dle staré vyhlášky (tj. současné normy 334/97) 20 procent. Dle normy "český med" 19 procent (od září bude tato norma zpřísněna na 18 procent).
Obsah vody = odolnost pro zkvašení (zkvašený med je použitelný jen pro výrobu medoviny).
Různé orientační ukazatele dostatečné hustoty medu:
1.) "skládání" medu vytékajícího z medometu (nespolehlivý ukazatel - závislý na teplotě; v chladu /pod 20 stupňů/ se i nezralý med může "skládat", v horku (30 stupňů/ se zase "neskládá" ani med, který je dostatečně zralý.).
2.) medný plást je při odebírání ze včelstva zavíčkován ze 2/3 (nespolehlivé - v odvíčkované části plástu může být nanesena čerstvá řídká sladina - denní přínos při probíhající snůšce).
3.) Při trhnutí s plástem (např. při ometání od včel) nesmí z plástu ani při prudkém pohybu nic vystříknout (to je pro hrubou orientaci docela spolehlivá metoda). Když sklepáváme plásty od včel a něco z nich vystříkne, nesmíme takový plást vytáčet. Naopak, když ani při prudkém trhnutí nic nevystříkne, nemusíme čekat, až to bude zavíčkované.
Problém "dotáček" (při rušení medníků v létě). Na plástech bývá třeba jen 1 kg medu, není to zavíčkované a často je to nezralé. Dát takové plásty do teplé místnosti (díky teplu je tam malá vzdušná vlhkost), aby med v nich vysychal.
Když med vysychá (v místnosti při teplotě nad 20 stupňů) tvoří se na něm škraloup (nevadí - je to znak vysychání). Možno med vysušovat v tepelné komoře - přímo v nástavcích s nezavíčkovanými plásty (pro tento účel nesmí být tepelná komora úplně uzavřena, ale musí mít pootevřené větrání. Nebo jiná varianta vysoušení medu v plástech (a zároveň jejich nahřívání pro vytáčení) je ventilátor s topítkem prohání (mírně!) teplý či vlažný vzduch skrze nástavky postavenými na "účkách" z cihel na štorc (provádět v bezprašné místnosti). Med se tím rychle vysušuje - za jeden den je to připraveno k vytáčení.
Přesné určování hustoty medu:
1.) nejspolehlivější je vážení. 1 litr medu o hustotě 19 procent váží 1,4 kg.
2.) hustoměr (při správném provádění měření celkem spolehlivé)
3.) refraktometr (musí být seřízen na med /honey tester/ nikoliv na sušinu - jinak vychází hustota o 1 procento jinak - a to v neprospěch medu - to dělá občas problém u výkupu, když výkupci mají refraktometr nikoliv na med ale na sušinu). Tato metoda není moc přesná a není tak spolehlivá jako předchozí.
Problematika měření obsahu vody v medu je poměrně složitá, protože med je tak hustý, že už to vlastně není roztok (ten by měl koncentraci nejvýše 60 procent), nýbrž rosol přecházející v gel. Voda je tam vázána na krystalech. Je otázkou jak to přesně měřit a různé metody mohou dát různé výsledky. Přesné je jen vážení.
Můžeme počítat s tím, že při zrání medu se 1 procento vody vytratí. Vytáčíme-li med o hustotě 19 procent, pak jej budeme po čeření a stáčení do sklenic prodávat jako med s hustotou 18 procent.
Problémy s vytočením zralého medu bývají u řepky a akátu (denní přínosy 5-6 kg). Když je úl plný, nevytáčet, ale rozšiřovat. Nebo dát plné medníky slabším včelstvům a jejich lehké medníky dát těm silným (včely při tom netřeba vyhánět, během snůšky se nepoperou, takže - nasazovat klidně bez novin). Teprve až pole řepky zezelená, vytáčet plásty bez denního přínosu.
K tomu, aby plásty byly bez denního přínosu nektaru je potřeba:
1.) vytáčet ráno
nebo
2.) používat výkluzy
či
3.) ráno dát pod medník fólii, včely vylítaj očkem a denní přínos tam nezanesou.
Pro 1. vytáčení platí - zimní zásoby se nesmějí dostat do medu (nebo alespoň ne ve větší míře; když je ve 20 kg řepkové medu 1 kg zimních zásob, tak to nevadí). Přednášející zmínil, že při krmení velkého množství cukru na zimu (např. 30 kg), jak je to občas doporučováno pro tenkonástavkové včelaření, je prakticky nemožné, aby se cukr nedostal do prvního medu.
Pozor na fumagilin, aby se nedostal do medu. A nenatírat pozdě plod léčivem při jarním ošetření pro varroáze.
Pozor na pachy. Med pohlcuje pachy a volně poletující prachové částice. Nepoužívat repelenty pro vyhnání včel z medníku (např. karbol - fenol se dostává do medu).
Zatím se hygienici nezajímají, kde se med vytáčí, ale jednou se o to zajímat začnou. Malba v místnosti práší - používat na stěny vápno nebo latex.
Než ve smradlavé garáži, raději vytáčet ve stanu venku (to nikdo nemůže napadnout).
Materiály pro styk s medem:
1.) nerez (musí být speciální - potravinářský, jinak jsou v něm těžké kovy).
2.) pocínovaný plech (už spíše minulost). Musí tam být tlustá vrstva cínu (ze Slovenska byl špatný, z bývalé NDR byla dobrá kvalita).
3.) Hliník (mlékařské konve) - vyhovuje.
4.) Sklo
5.) Eprosin bílý (vynikající na opravy starších medometů); Epolex (barvy laky Hostivař)
6.) Plasty - co je vyrobeno pro použití v kuchyni, to vyhovuje. U větších nádob - zeptat se výrobce, zda materiál odpovídá pro přímý styk s potravinami. V případě pochyb, vystlat nádobu PE pytlem (mikroten), který vyhovuje (viz pytlíky v supermarketech na potraviny).
Skladovatelnost
skladovat při teplotě do 20 stupňů (v chladu med stárne velice pomalu). Bez přímého oslunění (zvláště u pastovaného medu zdůrazňovat zákazníkům /a psát to na etikety pastovaného medu/: skladovat bez přímého oslunění).
Mráz medu nevadí.
Chuťově nejlepší je smíšený květový med.
Bylo pro mne překvapením, že oba přednášející doporučovali míchat jednodruhové medy na med smíšený. (Stále někde čtu o tom, jak žádané jsou jednodruhové medy, a který úl je na jejich získávání nejlepší, a že se musíme naučit je získávat atd....) Snad vyjma akátového medu platí, že smíšený květový med je chutnější než jednodruhový. A právě s ohledem na chutnost prodávaného medu je vhodné (pokud máme v konvích jednodruhové medy) před stáčením (při zahřátí na stáčecí teplotu) je smíchat a vytvořit med smíšený (uvést pak pro spotřebitele na etiketu, z jakých medů byl med namíchán a třeba i v jakém poměru).
Do dalšího příspěvku dám poznámky z tohoto kursu týkající se marketingu.
Zapsal si J. P. Baudiš
Pokračuji ve svých zápiscích z kursu v Dole, tentokrát to bude výběr na téma marketing medu.
Téma marketing bylo na kurzu odvíjeno od kvality medu (viz o tom už v poznámkách o senzorice).
Po radách, jak zajistit kvalitu vytočeného medu, a přes úvahy jak ho správně skladovat se přednáška dostala k problematice pro marketing závažné - a tím je stáčení medu do sklenic - tedy konečné balení pro zákazníka. Chceme-li rozšířit vlastní prodej, budeme potřebovat stáčírnu medu.
Při zřízení stáčírny je jednak nutno věnovat pozornost vybavení, které má umožnit rychlou, čistou a pohodlnou práci při zachování všech parametrů, které mají na kvalitu medu vliv (v tomto se tento kurs prolínal s předchozím kursem "racionalizace ve včelařství").
Dále je však pro marketing potřebné zajistit schválení medárny - stáčírny (která je adaptovaná v místnostech již fungujícího objektu) ze strany Okresní veterinární správy (což je příjemnější instituce než Okresní hygienická stanice, jejíž schválení je nutné, jedná-li se o kolaudaci nově vybudované budovy - stáčírny stavebním úřadem).
Chceme-li prodávat med na tržištích (a tedy nejen "ze dvora") a případně i dodávat do obchodů, je nutno tuto stáčírnu někde adaptací zřídit a zajistit si její hygienické schválení.
Medárna - stáčírna musí mít několik oddělených místností (konkrétní podoba značně záleží na osobě, která to bude schvalovat - někomu stačí jen jedna místnost rozdělená závěsy a místo některých předepsaných místností jen skříně natřené omyvatelnou barvou či tepelná komora). Každopádně musí být nějak odděleno mytí sklenic od místa, kde se stáčí med.
Konstrukce místnost stáčírny musí umožňovat čistotu a dezinfekci, výpusť na podlaze musí zamezit vniknutí hlodavců (síť s oky max. 5 x 5 mm). Do 2 m výšky musí být stěny omyvatelné. (Zase - záleží na místním veterináři, co nám ještě schválí a co už ne - zkušenosti se okres od okresu liší. Někde jim stačí stěny natřené latexem, jinde chtějí olejovou barvou, další zase barvou na bazény a konečně někde zase bezpodmínečně požadují kachlíky. Proto je potřeba své záměry nejprve prodiskutovat s patřičnou instancí, případně si nechat podepsat projekt a pak teprve budovat.) Dále je potřeba nemít žádné ostré hrany mezi stěnami a podlahou, parapety sklopené na 45 stupňů (aby se na nich nedalo nic skladovat). Všechny kabely zazděné - žádné lišty. Tolik jen na ukázku, co taková malostáčírna obnáší. (Více o tom nákresy a údaje v publikacích VÚVč).
Záleží také na deklarované kapacitě stáčírny. Pro stáčírnu s max. kapacitou do 100 kg denně (jakožto malou medárnu) jsou nároky nižší, než pro větší provozy.
Zatím jsou tyto parametry vyžadovány jen pro místnosti, kde se med stáčí do obchodního balení. Časem to budou požadovat i u prostor, kde se med vytáčí (u větších provozů).
Teplota: 50 stupňů je zlomová teplota (při vyšší teplotě se med poškozuje, při nižší teplotě není med dostatečně ztekucený). Med vytočený a uložený ztuhlý v konvích se před stáčením dává na dva dny do teplené komory, což je jakákoliv dobře tepelně izolovaná bedna - třeba stará lednice - s topným tělesem (doporučeno je topné těleso na 380 V / 2kW připojené však na 220 V - hřeje mírně /cca na 800W/ a nic nepodpálí) zapojeným přes termostat (v Dole jej vyrábějí a dodávají); musí být přítomen i ventilátor, který v době provozu topného tělesa mísí vzduch, aby se v komoře nedělaly tepelné vrstvy.
Jednodruhové medy nejsou tak dobré jako med smíšený. Proto je vhodné po dokonalém ztekucení medy smíchat (např. ve stáčecí nádobě). Studené medy (pod 40 stupňů) nelze dobře smísit.
Ztekucení medu - v tepelné komoře (50 stupňů) trvá 45 hodin. Pak se konve se ztekuceným medem vyndavají z tepelné komory a med se z konví přelévá do stáčecí nádoby a při tom se cedí. (Při ztekucování na pouhých 45 stupňů zůstávají v medu mikrokrystaly a rychle se pak vrací do původního stavu - proto používat teplotu 50 stupňů!)
Cezení. Při přelévání z konví do stáčecí nádoby med cedit přes uhelon (potravinářské síto) (sešít jako válec nebo kornout a navléknout na obruč, která je o trošku větší než je otvor do stáčecí nádoby). Hrubé cezení - číslo síta - S18 (0,4 mm) a S25 (0,3 mm). Pro cezení ohřátého medu použít S35 (0,2) - jemné cezení (ohřátý med přes to proteče v okamžiku, jak nám bylo názorně předvedeno). Pro akátový med použít síto S45 (0,16mm). U světlých medů je jemné cezení nutné. U tmavých medů to tak nutné není. (Uhelon dodává /i na dobírku/ VÚVč, cena jemných sít je 300 Kč/m, hrubých o 50 Kč méně.)
Stáčecí nádoba je nerezová, vyhřívaná, med se v ní udržuje na 25-30 stupních. Kolem nádoby je ovinut kabloterm (používá se k vyhřívání podlah: 10 m, 24V, 150W) a přiletován termostat z bojleru. Dole je střihací uzávěr (jako u medometu). Celá nádoba se vertikálně posunuje pomocí zdvihadla, které je vyrobeno z heveru ze škodovky (jen je vyměněn šroub za delší). Práce se stáčením je rychlá a přesná (200 sklenic za hodinu přesně naplnit není problém).
Dále nám v medárně předváděli nádobu na pastování medu (kdo si zvykne na pastový med, jiný už nechce). Byla to repasovaná nerez nádoba s dvojitým pláštěm, vyřazená z nějaké závodní kuchyně. Mezi pláště se místo páry přivádí voda - buď studená na chlazení medu, nebo se přivedená voda může elektricky a přes termostat ohřát. Tím se med při pastování chladí nebo ohřívá. Míchadlo je připojeno na motor pro stěrače z Tatry. (Při míchání pro pastování se med chladí na 15-20 stupňů; po 2-5 dnech ještě teče, ale má perleťový lesk a tehdy stáčet; pro stáčení se zahřeje na 25-30 stupňů /každopádně ne více než na 35 stupňů, neboť by se jemné krystalky - výsledek pastování - začaly rozpouštět.)
Čím rychleji med ztuhne, tím je jemnější. Proto med při pastování chladit (a pro stáčení ohřát, aby se dal dobře plnit).
Pevně zkrystalizovaný med v konvi (jak jej máme od jarního či letního vytáčení) nejprve ztekutit v tepelné komoře, pak ochladit, naočkovat a pastovat.
Pastování lze provádět i míchadlem z tvrdého dřeva na nerezovém trnu, které vyrábí a dodává (i zásilkou na dobírku) VÚVč. Určeno je k nasazení na vrtačku (pozor vrtačka musí být schopna pojmout 12 mm vrták a musí mít příkon alespoň 500 W - raději ještě větší).
V podstatě k pastování stačí s medem dvakrát za den nějak pohnout. Řepkový med netřeba k pastování očkovat.
Nové sklenice vyjdou levněji než staré, které musíme pracně vymývat a sterilizovat a mít na ně atest. Nové sklenice stačí vypláchnout horkou vodou např. v myčce na nádobí a nechat oschnout.
Před distribucí je vhodné baterii naplněných sklenic zatavit do smršťovací folie. Je to jednoduché a působí to efektně. Lahve (např. 8 ks) dát na podložku z kartonu, vsunout do hadice (resp. rukávu) folie a elektrickou opalovací pistolí (resp. horkovzdušnou pistolí) ohřívat ze všech stran až se folie smrští. (Když přinesete takto zabalené sklenice do obchodu nebo supermarketu, je to o něčem jiném, než když začnete z tašky lovit rozkutálené skleničky pod útrpným pohledem vedoucího, který přemýšlí, jestli to má odmítnout hned nebo až potom...)
Lze si nechat v nějaké tiskárně natisknou ofsetem (! - ne počítačovou tiskárnou, to by bylo drahé) obrázek etikety na archy předkrojených samolepek (formát A4). Vytiskne se však pouze barevný obrázek s nápisem "med" a to ve větším množství, aby byla cena na jeden kus barevně potištěné samolepky co nejmenší. Pak se na běžné počítačové tiskárně každý rok dotisknou na tyto archy s ofsetem potištěnými samolepkami jen aktuální informace (o množství, spotřebovat do... druh medu atd.) Tak můžeme levně získat vlastní samolepící etikety - barevné, profesionálně vypadající - každý rok aktuální.
Na etikety pastovaného medu napsat, že se musí skladovat v chladnu a bez přímého oslunění (jinak se na povrchu medu může začít vytvářet ztekucená vrstvička, která nevypadá pěkně).
Včelař, který včelaří podle paragrafu 10 (jako vedlejší činnost, - má jiný hlavní zdroj příjmů) může přebytky svého(!) medu prodat "ze dvora" a nepotřebuje k tomu žádné povolení. Pokud však vyrazí se svým medem na tržiště, potřebuje povolení od veteriny (viz problematika stáčírny). ("Kdyby něco", tak mu hrozí nižší sazba pokuty.)
Včelař, který nakoupí konev medu a stočí jej do sklenic a prodává, je už podnikatel, musí k tomu mít živnostenský list (a "kdyby něco", tak mu hrozí ta vyšší sazba pokuty.)
Co se týče potravinářských norem, tak norma "český med" vyhovuje českým potravinářským předpisům automaticky.
Problémy jsou nejen s výkupní cenou, ale i s tím, že výkupci mají občas špatný refraktometr (naměří vám v medu více vody, než tam ve skutečnosti je - viz o tom u měření hustoty medu v poznámkách o senzorice), někdy zase mívají špatně cejchovaný měřič vodivosti, a nebo někteří experti chtějí řepkový med vykupovat za sníženou cenu jako tzv. "nestandardní med", což je nesmysl. Nepřistupujte na jejich diktát. Prodávejte jinde a jindy. Nedávejte med do výkupu hned po vytočení, čekejte na lepší ceny v zimě. Nejlépe: stáčejte med sami do sklenic a sami prodávejte.
Při prodeji většího množství medu, kdy jediné procento vody nebo elektrické vodivosti může znamenat mnoho peněz, si dejte do obchodní smlouvy, že když se v měření kvality prodávající s výkupcem neshodne, rozhodne s konečnou platností ta a ta akreditovaná laboratoř (např. VÚVč).
Evropa spotřebuje 1/4 světové produkce medu (polovinu spotřeby si sama vyprodukuje a polovinu importuje ze světa). Dříve se dováželo z Číny, ale po skandálu s antibiotiky v čínském medu jej nahradil med argentinský.
Mexiko má nejvýhodnější celní a daňové předpisy, proto velká část světového obchodu s medem se děje (alespoň papírově) přes Mexiko...
1,14 Euro (za kilo) je průměrná cena medu ve světovém byznysu (0,90 Euro za čínský med, 1,20 za mexický).
Za tyto světové ceny si každý obchodník může okamžitě přes internet obstarat prakticky jakékoliv množství medu. Doprava je tak laciná, že se do cen medu ve světě vůbec nepromítá. Je tedy jedno, jestli obchodník, který v Hamburku nakupuje med, dostane jej z Argentiny, nebo z Austrálie či z Evropy.
Světlých medů je ve světě vysoká nabídka. Tmavé medy jsou jen ze středoevropského regionu, proto je o tyto naše medy ve světě zájem. Světlé medy do světa neprodáme - musíme si je sníst sami. Jestliže chceme za náš med dostat dvakrát až třikrát více, než je průměrná světová cena medu, pak musíme někoho přesvědčit, že náš med je tak kvalitní, že se vyplatí jej za tuto cenu koupit. Přesvědčit můžeme spíše domácího zákazníka. Hůře už světového obchodníka, který si sedne k internetu a během chvíle sežene jakékoliv množství medu za 1,14 Euro na kilogram.
Vyjma případu medovicového medu bychom měli zapomenout na export a obrátit úsilí k získání domácího zákazníka a ke zvýšení domácí spotřeby medu, která se sice za poslední léta zlepšila (dnes - 0,5 kg na hlavu, před rokem 1989 - 0,2 kg na osobu), ale stále je v porovnání s okolními zeměmi slabá (1,5 kg - průměr v EU, 2 kg - v Německu).
Dnes je situace taková, že se k nám med dováží a náš med zbývá na export (tedy bude realizován za světové - tj. nízké - ceny). Řešení: zvýšit naši spotřebu medu, aby se veškerý námi vyprodukovaný med spotřeboval u nás).
Musíme českým lidem vysvětlovat, že pokud chtějí med kvalitní, pak jej získají od našeho producenta za 3-5 Euro. Pokud chtějí med levný a méně kvalitní, pak mohou mít za 1-2 Euro med dovozový.
Pro dělení zisku z prodeje mezi producenta, distributora a prodejce platí známý třetinkový systém. Každý z těch tří dostane z prodejní ceny stejný díl. Je zbytečné o tom diskutovat. Každý včelař musí zvážit, co se mu vyplatí. Buď se spokojí s třetinou určenou pro producenta a nemá žádné náklady na balení, distribuci a prodej. Nebo kromě první třetiny uchvátí i druhou nebo ještě i tu třetí třetinu pro sebe - ale stojí ho to čas, náklady atd. Při našich slabších snůškových podmínkách a dalších středoevropských okolnostech se zdá být smysluplné, aby se včelaři snažili svůj med sami balit a svépomocí dostat až ke spotřebiteli.
Při průzkumech vývoje fungování trhu a obchodu a prognózách, jak se bude vyvíjet způsob nakupování v různých místech Evropy, byl náš kontinent rozdělen do 4 oblastí: středo až západoevropskou; severoevropskou, středozemí, Balkán. Pro naši středo až západoevropskou oblast se odhaduje, že vývoj způsobu nakupování se bude ubírat tímto směrem: lidé budou přes týden nakupovat potraviny v supermarketech, kde budou využívat různých akcí, slev, dojíždět na nákupy autem atd. Ale tato kultura masového nakupování bude ve společnosti vytvářet potřebu nějak to vyvážit, a tak se již nyní objevuje trend: po všednodenních nákupech základních potravin v hypermarketu následuje víkendový výlet na tržiště. (Mnohá západní města už začínají pravidelně vyhrazovat svá náměstí pro víkendové trhy.) Tady vzniká a začíná se etablovat paralelní trh. Zde se bude nakupovat pomalu, možná i dráž, s pohovorem s prodavačem, zboží nikoliv denní spotřeby, ale speciálnějšího charakteru či různé předměty z ruční výroby a domácí kvality, zároveň zde bude akcentován (oproti hypermarketové globalizaci) regionální charakter výrobků. Tady bude vynikající místo pro včelařův prodej medu a včelích produktů. Zde si budou lidé chtít kupovat kvalitní med, poklábosit při tom se včelařem, začež budou ochotni zaplatit podstatně vyšší cenu, než za argentinský antibiotický rosol v hypermarketu.
Další rys budoucnosti - bude se čím dále tím více dbát, aby spotřebitel nebyl klamán. To je z jedné strany dobré pro prodej kvalitních produktů přímo od včelaře, na druhé straně včelaři musejí vědět, co mohou o medu tvrdit. Jak tedy (při vší poctivosti) lákat zákazníky? Např.:
1.) Srovnání medu s cukrem. Bílý cukr je z 99 procent sacharoza. Med obsahuje stovky látek (mnohé ani nemají jméno, vše tam má svoji úlohu, příroda nedělá nic zbytečně, z čehož plyne, že tyto látky jsou potřebné pro život - když už to tak kytka vyrábí).
2.) Člověk je přizpůsoben k tomu, aby sladil medem nikoliv cukrem. Cukrovarnictví začalo za napoleonských válek - za tak krátkou dobu člověk nemůže být přizpůsoben na cukr, který stále zůstává umělým produktem.
3.) Med je velice trvanlivý - a to přirozeně, bez konzervace. Přítomnost konzervantů v potravinách - jsou to látky potlačující rozmnožování mikroorganismů - svým způsobem antibiotika (resp. jedy - moje poznámka).
4.) Med je velice málo zatížen látkami znečišťujícími životní prostředí. (Přednášející ukazoval výsledky rozborů medu ze znečištěných regionů a čistých oblastí; kdysi se mělo právě skrze med zkoumat znečištění prostředí, k čemuž se med ukázal jako nepoužitelný, protože se do něj znečišťující látky z nějakých důvodů nedostávají, nebo jen v malé míře.) Na grafu bylo vidět, že i u medů pocházejících ze silně znečištěných lokalit jsou všechny nebezpečné látky (těžké kovy, jedy atd.) velice hluboko pod povolenými limity, přičemž není zásadní rozdíl mezi medy z lokalit znečištěných a lokalit čistých.
5.) Propagovat přítomnost látek - brasinů - v některých medech (např. řepkovém). Jsou to látky zjištěné např. i u brokolice a potlačují rakovinové buňky.
Na kurzu bylo navrženo, že by VÚVč mohl vypracovat vzorové informační materiály a letáky, které by byly na internetu a každý by si je mohl stáhnout, doma tisknout a rozmnožovat.
Přednášející také zmínil, že není nasycen trh s medovinou. Velké propagační akce (reklama v TV, billboardy apod.) stojí moc peněz - mimo možnosti.
Účastníci kursu dostali aktualizovanou brožuru "Produkce kvalitního medu" (aktualizace se týkala především adres, kde nakupovat sklenice na med, víčka, smršťovací fólie, plechovky apod. a dále aktuálních znění různých vyhlášek a norem. Doporučuji všem!)
Na závěr ještě jednou doporučuji osobní návštěvu kursu, až se zase rok touto dobou bude opakovat.
Zapsal J. P. B.
Pyl v medu - jednoznačné určení původu
Světoví obchodníci chtějí filtrovat med hustými síty, aby jej zbavili pylových zrn. Vymlouvají se na zdraví spotřebitelů, ale ve skutečnosti chtějí z medu odstranit pyl, aby se nedalo poznat, odkud med pochází. Lobovali kvůli tomu i v evropském parlamentu, a tak se včelařský návrh zákazu filtrovat med hustými síty nepodařilo dosud prosadit.
Z reakcí na výše uvedený článek
Ano, vše, co má potravinářský atest pro přímý(!) styk s potravinami (tak nějak to na kurzu zaznělo). Onen výčet konkrétních materiálů byl jen informativní (tedy nikoliv vyčerpávající).
> A co bílý komaxit? Před časem tady někdo psal, že má potravinářský atest.
>>Materiály pro styk s medem:
>> .........
Doporučovali pro skladování medu praktické potravinářské konve, které jsou poměrně levné. Je to lakovaný pocínovaný plech. Pokud jsou prázdné, dají se zasunou do sebe a vytvářejí komín a jsou tedy velmi skladné. Plné se zase stavějí dvě až tři na sebe. Vejde se do nich asi 2/3 obsahu běžně používané hliníkové mlékařské konve. Což má tu výhodu, že jsou i v naplněném stavu přijatelně lehké pro manipulaci (pracovat s plnou mlékařskou konví medu, zdvihat, nosit atd. sice není nezvládnutelné, ale znám větší radovánky. Šetřeme svá záda!)
Plechovky o obsahu 15-20 l z pocínovaného plechu vyrábí: Impress a.s. Tovární 67. 503 52 Skřivany (tel. 0448/401 222) (adresa převzata z knihy: Produkce kvalitního medu).
Nejsem si jist, ale mám pocit, že právě tyto plechovky se prodávají na http://www.honey-well.com/cz za 89 Kč.
J. P. B.
P.S.
Docela mne zaujaly poznámky o hliníku. Někteří říkají, že obaly z hliníku jsou pro zdraví škodlivé a tuto tezi se zdály potvrzovat nálezy stop hliníku u nemocných Alzheimerovou chrobou. Přednášející na kurzu však naproti tomu uvedl, že podezření o závadnosti hliníku se neprokázalo a že hliník nalezený u nemocných lidí nejspíš není příčinou nýbrž důsledkem choroby.