Včelařská konference

Důležité je obrátit se na právničku ČSV.

Občanský zákoník tuto věc uspokojivě neřeší. Říká něco v tom smyslu,
že nikdo nesmí používat svých práv k omezování práv jiných lidí. Jenže
to se dá vyložit jako proti včelaři, tak i v jeho prospěch.

Včely nesmějí obtěžovat sousedy "nad míru přiměřenou poměrům". To je
klíčový termín.

Pokud jsem slyšel, tak se to v praxi řeší tak, že soudy na jedné
straně uznávají právo včelaře chovat včely. Přiznávají, že včely mohou
do jisté míry omezovat sousedy. Jde o to stanovit přijatelnou míru
tohoto obtěžování. Většinou se každá kauza hodnotí dle toho, co včelař
konkrétního udělal pro to, aby jeho včely obtěžovaly sousedy co
nejméně. To znamená v praxi - česna obrácená, je-li to možné, jiným
směrem než je sousedův pozemek. Zřízení neprůletné bariéry, která
včelám zdvihne let, takže nenalétávají na pozemek souseda ve výšce
člověka. A také - chov mírného kraňského plemene.

Pokud tyto "podmínky dobré vůle" včelař splňuje, pak prý bývají žaloby
sousedů většinou neúspěšné (a to i v případě, že tvrdí, že jsou na
včelí bodnutí alergičtí /tvrdí to polovina populace/).

Nejlepší je dohodnout se se sousedy lidsky a po dobrém. Z praxe je
však známé, že to dosti často opravdu nejde, i kdyby se včelař
"přetrhl".

Důležité je učinit nějaká dostupná opatření (např. tu neprůletnou
bariéru) - nejen kvůli soudu, ale i jako vstřícné gesto vůči
sousedovi, a v neposlední řadě i kvůli svému vlastnímu svědomí...


> Tohle neni sranda a zadne pejorativni zlehcovani tomu nepomuze. V
> konecnem dusledku to muze pro zalovaneho byt dost drahe a taky muze
> prijit o vcely. Ja uz jsem zde kdysi psal, abychom se nestaveli do pozice
> "Ja jsem vcelar, a kdo je vic".




J. P. Baudiš