Včelařská konference

> jen prostý fakt, že tam kde je větší zima, se musí víc topit, aby se
> dosáhlo určité teploty. A tím pádem i víc přikládat.

To platí hlavně v předjaří a na jaře, kdy včelstvo ploduje a aktivně
vyhřívá úlový prostor.

Nicméně i v první polovině zimy, kdy včelstvo neploduje a nevyhřívá
prostor úlu, chová se včelí chumáč jako teplé těleso, které pasivně
přihřívá (abychom se vyhnuli slovu "vyhřívá") vnitřní prostor úlu. V
utepleném úlu se tedy včelí chumáč nalézá v prostoru s poněkud vyšší
teplotou než v neutepleném úlu.

Podle provedených měření si včelí chumáč dokáže v takovém případě
mírně ovlivňovat teplotu v úle tak, aby to vyhovovalo potřebám
zimovaní. V silných mrazech více včelstvo spotřebovává, tím pádem
chumáč i více topí (tedy nepřímo ovlivňuje teplotu v úle), a když je
úl opatřen izolací (a není v něm průvan), tak toto vyprodukované teplo
neunikne tak snadno, ale zmírní mráz v úle, následkem čehož včely měně
spotřebují, chumáč méně topí. Zdá se, že tato autoregulace má snahu
dostat teplotu v úle někam kolem nuly. Ale zdá se též, že jen dobře
uteplený úl dovolí včelstvu tuto samovolnou regulaci provádět důsledně
- odměnou včelaři je pak velice nízká spotřeba zásob v zimě i v
předjaří.

Nu, kdyby nic jiného, tak izolace mírní v zimě výkyvy mezi dnem a nocí
a přispívá ke klidnějšímu průběhu zimování bez rychlých výkyvů
teploty.

Objevovaly se námitky, že úlová izolace způsobuje "přehřátí" vnitřního
prostoru úlu v zimě, tím rozvolňování chumáče, neklidné zimování a
následně zvýšení spotřeby. V praxi se to však nepotvrzuje.


J. P. Baudiš