Včelařská konference

Já bohužel své matky neviděl a bylo by to pro mě s mými dvaceti krátkozrakými dioptriemi na nose obtížné:-)
Zase na oplátku nemám problém přelarvovávat, protože po sundání brýlí vidím jako se silnou lupou. Na krátko.
Vycházím z všeobecně přijímaných informací. Namátkou z knihy př.Boháčka, který dal ve své kapitole pěkný název. Něco jako "Milování vysoko za svistu křídel ...:-)", či tak nějak.
Možná je skutečně problém plemenitby a následně inseminací zbytečně zveličován a je to tak, jak Vy říkáte.
Zatím lidé, jejichž názory hluboce respektuji jsou přesvědčeni, že příroda se brání příbuzenské plemenitbě.
Víc k tomu nemám co dodat, jsem bohužel odkázán na svědectví jiných. Jednotlivé poznatky dosud zapadají souvisle do sebe, ale jak jsem říkal, objevil jsem chybějící kamínek.
Budu pátrat, jak to, že matka doletí až na shromaždiště, nebo dál od úlu, a nespáří se hned za česnem s partou trubců z vlastního úlu.

Jinak ale jen podotýkám, že vše je třeba vidět ve "velkých číslech". Statisticky.
To znamená, že je třeba říci, že spermie, se kterými se vrátí matky z našeho stanoviště, jsou [vždycky | většinou | průměrně | málokdy | zřídka | nikdy] od trubců z [našeho | cizího] stanoviště.

V našem diskutovaném případě je třeba vzít v úvahu, že matky by se oplodňovali v odbdobí dubna. Kdy je málo trubců a je opravdu šance, že při malém množství trubců se přičiní i naši.
Jak je to s oplodňováním v dubnu nevím. Tady u nás byl včera teprve první pořádný prolet, a můj rekord je přijetí serie na 1.máje.
A pak se taky přiznám k neznalosti. Jak je to spoužitelností trubců od trubčic? Tohle mě nikdy nezajímalo, ale někde jsem zaslechl že to není ono.

Karel