Včelařská konference

Článek pojednávající o vysoké koncentraci oxidu uhličutého a zimování s horním česnem jsem také četl, snad před 15 lety. Myšlenka, že by se oxid uhličitý držel v úle dole díky vyšší molekulové hmotnosti je ale mylná. Stává se to dočasně v místech náhlého výronu plynu u sopek... V úle přibývá oxid uhličitý pomalu a sám se míchá difuzí (pohybem molekul) s ostatním vzduchem. Při dostatečně malém česnu nezáleží na jeho poloze a v úle je málo kyslíku. Včely by se takovému malému česnu bránily a proto věřím, že jim to ani nemůže prospívat. Asi by hučely a vyčerpávaly se.
Jinak horní česno má nevýhodu - podporuje loupež - ale taky několik výhod. Právě v zimním období přispívá k výměně vzduchu. Právě vlhký a teplejší vzduch stoupá vzhůru (i když je v něm méně kyslíku a samozřejmě se také částečně difuzí míchá s ostatním vzduchem. Je to, jak jsem dříve četl, poznat podle oroseného okolí česna v době mrazů. To nebývá vidět u dolního česna, kam spíše stéká kondenzovaná voda z horních pater. Horní česno prý pomáhá k suchu v úle. Já mám ale špatnou zkušenost s česnem jen kousek nad dnem. Včely mi tam nechaly zvápenatělé kukly a ty se pak po zvlhnutí stávaly zdrojem infekce. Bylo to u tachováku, který měl před česnem vstup do krmítka ve dně. A právě do toho krmítka ty kukly napadaly. Vyřešil jsem to vyřezáním falešného dna a vložením rámu se sítem do výšky česna. Při pokusech s horním česnem bych se přimlouval za výkluz někde u dna na umožnění odnášení nečistot z úlu včelami.