- Radim Polá?ek (e-mailem) --- 15. 8. 2008
Re: Velka mezera mezi nastavky - zimovani na rámcích 39x30 (30997) (31012) (31014)
> Matky většiny přezimovaných včelstev začínají s kladením již z počátku > ledna. To není úplně přesné. Podle mých pozorování z podložek matky začínají s kladením a hlavně včelstvo s plodováním po počátku ledna, když po nějakém vánočním ochlazení nastane první obleva, kdy je několik dnů v noci aspoň 5 st C nad nulou a ve dne 10 st C. Pokud je leden, únor a březen mrazivý, včely klidně začínají odchovávat plod třeba až při oblevě na začátku dubna. tak to bylo třeba v zimě 2005 - 2006. To zakládá potom zajímavé diskuze, za prvé jaké zimní počasí je pro včely nejlepší. Jestli to, kdy včely začnou plodovat už v lednu a potom obtížně v zimních měsících v mrazech odchovávají hrstku včel a vyčerpávají se nebo když jsou souvislé mrazy, včely se nijak odchovem plodu nezabývají a v plné síle a zdraví přečkají, respektive "lenoší" do března, kdy mrazy definitivně povolí a odpočinuté včely se vrhnou do jarního rozvoje. Za druhé jaký úl je při plodování i při neplodování v zimě nejlepší, jestli uteplený nebo neuteplený a jak větraný. Situace se navíc ještě stává složitější tím, že matka v zimě, hlavně mladá, za mrazivého počasí třeba klade, ale vajíčka nekončí v buňkách, ale skončí mezi mělí na podložce. Co se týká úhynu včel v jedné uličce, zatímco zbytek včelstva normálně přezimuje, stalo se mi to párkrát taky. V mém případě to bylo kdysi způsobeno, co si pamatuji, použitím nevhodných rámků s hodně trubčiny, do kterých zásoby ukládají neochotně nebo přehazováním rámků pozdě na podzim, kdy se dostaly na místo sezení zimního chumáče plásty s malým množstvím zásob. Někdy se taky stane, že se část zimního chumáče v postupu po zásobách "zatoulá" někde mimo hlavní zimní chumáč a včely v mrazu potom vymřou na malý počet včel v odděleném chumáči nebo na nedostatek zásob, když pruh zavíčkovaných zásob skončí. Obvykle tyto včely spadnou na podložku, takže se to projeví hlavně zvýšeným množstvím mrtvých včel, na plástu zůstanou přichycené jen ty poslední. Co se týká, kolik toho včelstva snesou, kdysi v začátcích varaózy se asi dva roky včelstva léčila zimním postřikem. Včely se rozebraly a každý plást se včelami postříkal vodným roztokem léčiva. Léčení se dělalo pozdě v listopadu za běžných listopadových teplot až kolem nuly a na každé včelstvo se nastříkalo asi 3 /4 litru vody. Nebylo poznat, že by taková koupel za takové nízké teploty nějak včelstva poškodila. po složení včely na nějakou hodinu zvýšily teplotu v úlu na "letní" teplotu, vodu odpařily a úl vysušily. Co se týká rozebírání včelstev v zimě po rámcích, mě by zajímalo, kdo všechno to v mrazu a ve sněhu skutečně reálně a několikrát zkusil, ne jenom jako nějakou nouzovku jednou za život. Je totiž třeba pracovat velice precizně, včely otřesy setřepané na zem nebo sníh jsou prakticky ztraceny, sbírat je a házet na chumáč moc smyslu nedává. Rámky musí být nepřitmelené, tudíž precizně očištěné od propolisu, jinak nejdou uvolnit bez otřesů, které setřepávají včely na zem a které při vyšší teplotě nebo přímém slunečním svitu vybudí včely k vzlétnutí, což znamená stejně jako pád na zem při takové nízké teplotě jejich ztrátu. A to všechno se musí dělat za teploty, při které už za několik minut bez rukavic křehnou prsty a s rukavicemi není potřebný jemný cit nebo v tenkých rukavicích mrznou prsty taky. Sice taková manipulace se včelami uprostřed sněhu, třeba o vánočních svátcích má svoje určité kouzlo, ale každopádně to je mnohem náročnější operace než podobný zásah třeba o měsíc dříve, kdy je kolem poledne na slunci 10 - 15 st C.
R. Polášek
|
Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo 31015
Zobrazit odpovědi na tento příspěvek
Zobrazit celé vlákno |