Včelařská konference

Dávno bylo určeno, že hlavní uklidňující účinek kouře dělá právě ten kouř.
Bez kouře není oheň. Jakýsi dávný intinkt říká včelám, že když je kouř, v
brzku bude úl hořet plamenem a že jediná možnost je pobrat medné zásoby a
odletět. Takže jakýsi vetřelec s kuklou rozebírající úl najednou není
důležitý a nemá cenu na něho útočit. Dneska se tak před ohněm zachrání
pouze jednotlivé včelky, které by se potom mohly vžebrat do jiných úlů, je
ale možné, že v předešlých prehistorických obdobích mohla matka naší včely
medonosné po většinu svého života ve včelstvu i létat a před ohněm se tak
mohlo zachránit celé včelstvo. Mlžení vody nepoužívám, od stolu odhaduji, že
v některých použitích může ve včelách vyvolat dojem, že je právě chladné
deštivé počasí a za takového počasí jsou včely mimořádně nepříjemné.
Jinak bych vcelku souhlasil s teorií neverbální komunikace J. Kaly. Pohyby
začátečníka nebo člověka, který má strach budou jiné než pomalé povlovné
pohyby zkušeného včelaře. S pachem to bude podobně. Navíc u pachu včelky by
měly poznávatt včelaře, který po pravidelných žihadlech má měsíce v krvi
stopy po včelím jedu, protilátky a podobně a nevčelaře, na kterého útočí
přednostně.

R. Polášek