Včelařská konference

Vážení přátelé, alfa a omega produktivního včelaření je úživné stanoviště a hlava včelaře. Pokud tady ty dvě věci nejdou spolu je veškerá činnost k ... Pokud se dívám na současné včelaření s ohledem několika let, tak to budu hodnotit asi následovně, ohledně snůšky se máme líp než před 50 lety a možná až k Marii Terezii. Zvyšuje se počet olejnin na orné půdě, viz řepka, hořčice a mák. Řepky jsou tak parádní že výnos 40 kg medu na včelstvo není žádný problém, myslím, že teoreticky bychom nebyli daleko od 50 kg na včelstvo, ale limitující je zootechnika, nebo jinak, to naše vedení a ošetřování včelstev a celková investice do činnosti. Obor si myslím je hluboce podinvestovaný, jak technologiemi, tak hlavně starým myšlením včelařů. Každým rokem provádíme komisionelní ošetření včelstev aerosolem a když vidím ty stary budečáky, které se sériově přestaly vyrábět před 25 lety, tak je mi do breku a o celkové hygieně ani nemluvím... Hold je to ještě obor starých páprdů, kteří než by investovali korunu, tak radši budou nadávat na nákazovou situaci a co kdyby třeba přišel mor a oni by to museli spálit. Opravdu zde pozoruji dvě protichůdné tendence. Na jedné straně obrovská nabídka snůšky, která nemá po dlouhá leta obdoby a na druhé straně staré nemoderní úly osazené nemocnými a slabými žebráky, které rannou snůšku ani nezaregistrují.
Otázka je jen jedna, investovat a kupovat nové, moderní úly, využít nabídku brutální snůšky a nebo v rámci ochrany investice počkat až staří odpadnou a sníží se i tlak nemocí?!? Nezaspěme, spíme od 90. let.