Včelařská konference

Jedna z možností je trubička nebo hadička o vnitřním průměru třeba 8 - 10 -
20 milimetrů dole opatřená sítkem, aby do ní nelezly včely. Hadička jde
přes sítko strůpku do rámkového krmítka v úlu a cukr se potom dolévá
nálevkou nebo přímo z flašek. Hladina roztoku se dá v pohodě zjistit nějakou
tyčinkou strčenou do hadičky. Praktické je potom, když objem krmítka pasuje
zrovna na jednu nebo více nádob, třeba na PET flašky 1.5 a 2 litry. Jen se
tyčkou zkontroluje, jestli tam od minula včely nějaké větší množství roztoku
nenechaly a potom se celý obsah flašky překlopí do krmítka.
Impregnace sololitového krmítka na vodotěsnost se mně zdá dneska už
překonaná, ty impregnační laky jsou dneska drahé a to krmítko musí být i tak
z toho sololitu pořádně pečlivě udělané, jinak kolísáním vlhkosti, jak
sololit pracuje, impregnace popraská. Dneska už je plno plastových
materiálů.
Na krmítko v okýnku univerzálu hloubkou a šířkou na rámkové krmítko podobné
si pamatuji, tam ale vůbec ke styku se včelami nedocházelo, prostor pro
nalévání a prostor pro včely byl oddělen sítkem.. Krmítko ale mělo velmi
malý objem, bylo to tak pro úly na zahradě u baráku a každodenní krmení.
R. Polášek