Včelařská konference

Tak jsem dnes ráno uklidil ten produkt globálního oteplování kolem domu. Napadalo toho přez noc až až. Sníh jsem uklidil i na obecním chodníku, který se bohužel vine kolem mé miniaturní včelnice. To proto, aby včely nerušilo sakrování spoluobčanů na zem spadlých. Letos jej uklízím poprvé dobrovolně, když mi to nyní žádný přiblblý zákon nenařizuje. Pak jsem vzal smetáček a hadicový telefon a šel jsem si pokecat se včelstvy. Jakže se jim to daří a jestli mají také dost vzduchu, když nám tak nasněžilo. Odpovědí mi bylo pravidelné spokojené šumění chomáčů zimujících včelstev. Když jsem byl v tom, přečetl jsem si také co mi včely píšou na podložkách, jak je to s mrtvolkami, množstvím napadané měli, nejsou-li tam nezvaní spolubydlící rejskové nebo myši. Nic nepatřičného jsem tam nenašel a tak jsem pochválil kamarádky kuny, kočky i sovu, kterou někdy přes den vídám sedět nad hlavou ve větvích borovic. Také Vám přátelé, přeji příjemný pokec a hlavně aby bylo s kým. To nejhorší, co může včelař ze zimujících včelstev slyšet, je zlověstné ticho...?! To nejhorší co může včelař vidět je hromada mrtvých včel na podložkách a pokálené a páchnoucí zásobní plásty v úlech...?! Snad to nikoho z nás nepostihne. Slunce se již vydalo na zpáteční cestu k jaru. Již máme za sebou slepičí krok na nový rok, máme také o skok dále na tři krále a těšíme se, že na hromnice bude o hodinu více, jak praví příslušná rčení lidové pranostiky. Než se nadějeme, budou tady první jarní pročišťovací prolety a žlutě skvrnitý sníh před úly. Sezóna nám opět začne a jaro se nás zeptá, co že jsme to dělali v zimě, jakže jsme se na to probuzení přírody připravili? Tak aby nám to vyšlo přátelé. Jaro už se blíží.
JK