Včelařská konference

Nicméně to neznamená, že bychom měli tolerovat usazování včelstev ve volné přírodě. Tyto „divoké kolonie“ se stávají potenciální hrozbou v podobě nekontrolovatelného ohnisku nákazy. Proto nevidím nic špatného na utracování rojů, o které nikdo nemá zájem.
S pozdravem M. Václavek
-----------------------
Když jsme se před lety ocitl skoro v blízkosti velkého ohniska moru, bál jsme se m.j. zavlečení prostřednictvím rojů ve volné přírodě - lese.

No po letech a po té co už tak jsme sledoval, kde se všude pálilo, tak mohu jen zopakovat že největší nebezpečí v kombinaci s morem josu včelaři. Právě lesní komplex s minimem včelařů ohraničil na naší starně tohle ohnisko.

Co se stane, pokud se vyrojí včelstvo co má v sobě spory. Pokud je v pozdějším stadiu nemoci, tak má vůbec problém dostat se do síly, natož vyslat roj schopný přežití.
Pokud je toho ještě schopné, tak si maximálně donese spory v medu. No i kdyby se od toho nakazily, tak někde v lese dál od jiných včel je zlikvidují ptáci a zvěř. Dřív než to v řídce zavčelém lese najde jiné včelstvo. A i kdyby, tohle včesltvo je zase o samotě.

Osobně si mylsím, že když se usadí roj ma mezistěny, dá někam stranou a sleduje, přeléčí hned než zavíčkují proti roztočům, tak je to minimální riziko. Ve srovnání s jinými možnostmi nákazy. Třeba právě že má soused včely nemocné. Ale pokud si nechám udělat rozbor a vím že v mých včelstvech spory nejsou, tak pálení sousedových rojů z obavy o jejich zdravotní stav je pitomost a arogance.
Protože kdyby měly mor, tak nemůžu já mít nulu spor ve vzorku.

Karel