Včelařská konference

Nejdřív k hořlavosti.
Včelí vosk je hořlavina čtvrté třídy, to znamená, že hoří, pokud se vystaví
teplotě nad cca 200 st C (Přesnou hodnotu si nepamatuji, dá se najít v
požárních předpisech a tabulkách). V praxi to znamená, že pokud vosk
zpracováváte správně, vyvařováním ve vodě, nepřepalujete ho, tak
nebezpečí požáru není. Pokud ale vosk vylijete nebo vykypí na rozžhavenou
plotnu, pak hoří téměr stejně "dobře" jako kdybyste na tu plotnu vylili
aceton. Kyselina by přispívala k hoření vosku, pokud by nějak reagovala s
voskem a při tom by se uvolňovaly hořlavé plyny a páry. To se ale neděje.
Každopádně, pokud vykypí vosk s kyselinou při čištění vosku, i když vosk
nevzplane, horká kyselina "prská" po okolí. Je snadné při takové
příležitosti přijít k popálenině od kyseliny nebo dokonce k poškození zraku.

Hlavní složkou vosku jsou estery mastných kyselin a volné tyto kyseliny.
Tyto kyseliny jsou velice slabé, projeví se až v roztaveném stavu za vyšší
teploty kromě jiného tak, že reagují s reaktivnějšími kovy, železem a zinkem
za vzniku kovových solí, které se v tomto případě nazývají mýdla. Mýdlo
zinečnaté je bílé, mýdlo železnaté je tmavé, to způsobuje ono zčernání
poškozeného vosku. Náprava vosku se provádí stykem takto poškozeného vosku
se silnou kyselinou, Funguje to tak, že silná kyselina ve vodném roztoku
"vytáhne" z mýdla z vosku železo nebo zinek, ve vosku zůstane původní volná
mastná kyselina jako přirozená součást vosku a ve vodném roztoku bude
zinečnatá nebo železnatá sůl silné kyseliny. Nejlepší na to je kyselina
fosforečná, protože železnaté soli této kyseliny jsou nerozpustné, tudíž
pokud není kyseliny příliš velký nadbytek, objeví se po vychladnutí vosku v
nečistotách na spodku voskového koláče. U jiných kyselin jsou železnaté soli
rozpustné, tudíž zůstávají ve vodném roztoku a část železa se z něho může
dostat zpět do vosku.
Kyselina sírová se používá spíše, pokud se mají ve vosku zničit spóry moru
plodu. Tyto jsou velice odolné, pouhým vařením vosku v čisté vodě při 100
st. C
by se tyto spóry spolehlivě zničily až za několik desítek hodin. Proto se ve
výrobnách mezistěn vosk vaří v autoklávu za zvýšeného tlaku okolo 120 st C,
vyšší teplota by zřejmě poškodila vosk a za přídavku kyseliny sírové.
Kyselina fosforečná se podle mne dá nahradit výluhem ze superfosfátu, ten se
dá na rozdíl od kyseliny fosforečné koupit v každé drogerii. Už jsem o tom
do konference psal a uvedl jsem i postup, zatím jsem nevyzkoušel.

Pěna při vaření vosku.
Píše se všude vařit vosk s vodou, vařit vosk s kyselinou atd. Podle mne by
se ale při tom vařit vosk, respektive voda pod ním moc neměla. Zjistil jsem
totiž, že při takovém varu se část vosku dostane do emulze do vody, takže se
rozptýlí ve vodě ve formě miniaturních kuliček a ty se zpět neslijí do
voskového koláče ani při velmi pomalém chladnutí vosku. Nejviditelněji se to
projeví tehdy, když včelař pečlivě oškrábe nečistoty ze spodku voskového
koláče, potom vosk znovu vaří s vodou nebo kyselinou a případně vosk ještě
míchá. Na spodku voskového koláče se potom objeví zase větší množství
něčeho, co vypadá jako nečistoty, ale ve skutečnosti je to většinou ztuhlý
emulgovaný vosk. Pokud se tyto "nečistoty" nechají uschnout a opatrně se
zasucha roztaví, je to skoro čistý vosk. Otázkou je, jestli takový vosk má
shodné vlastnosti jako vosk ve voskovém koláči, nebo se nějak odlišuje.
Já takový vosk už nevracím zpátky pro výrobu mezistěn, používám ho třeba k
impregnaci a podobně.

----- Original Message -----
From: "Antonín Podhájecký" <a.podhajecky/=/.seznam.cz>
To: "Včelařský mailing list" <vcely/=/v.or.cz>
Sent: Wednesday, October 29, 2003 8:25 AM
Subject: Vyčitění vosku


> Prosím o radu. Víte kde sehnat kyselinu sírovou a kyselinu fosforečnou na
> čistění vosku? V drogérii je nemají. Dá se čistit současně kys. sírovou na
> odstranění mýdel a kys. fosforečnou na barvu vosku při jednom rozvaření?
> Nemůžou roztoky lehce vzplanout díky obsahu kyselin? Nedělá se pěna při
> tomto delším vaření?
> Díky za odpověď.
> Tonda