Včelařská konference

Nenacházím důvod, proč by se v podletí včelstva měla zužovat. Tyto praktiky jsou v podstatě pozůstatky tradičního včelaření z dob klasických úlů (v nich se zužovalo nejen v podletí, ale i na podzim a na jaře) a v dnešní době již začínají ztrácet význam. Hlavní opodstatnění této činnosti je odběr starého díla a přisunutí centra včelstva blíže k hlavnímu česnu. Pokud je hlavní česno dobře střeženo, případně zavřeno, zúžení kvůli odběru starého díla se může provést až na podzim (konec září, říjen). Je to výhodnější, protože tehdy jsou včelstva již prakticky zcela biologicky zazimovaná (valná většina včel jsou už včely zimní). Díky tomu se může tato jednoúčelová činnost spojit s efektivním posilováním včelstev oddělky, vyrovnáváním síly a výměnami matek (u včelstev bez plodu stačí na podzim přidávanou matku po propuknutí osiřelosti pouze pustit očkem přímo mezi včely).

Tísněním včel v úle lze poměrně "krásně" oslabit včelstva. V produkčním období se včely vyrojí, v podletí nadbytečné včely prostě umřou. Přitom se ještě mohly podílet na zpracování cukerného roztoku a výchově zimních včel. Když porovnávám svůj provoz s provozy včelařů z mého okolí a z doslechu, jako vůbec nejjistější způsob podstatného oslabení včelstev se mi jeví krmení konec srpna a v září nebo podněcování místo řádného zakrmení a také slabé zakrmení začátkem podletí a dokrmení až v září. Vycházím z toho, že běžně zazimuji i více jak dvakrát silnější včelstva (po připojení oddělku jsou ještě silnější), než včelaři v mém okolí. Krmím ihned po medobraní, zužuji až začátkem října a chovám nejvýše dvouleté matky. Domnívám se, že ta síla je dána i tím, že včelařím v NN (jako jediný z mého okolí). Zajímavé je taky, že za 4 roky jsem až na ojedinělé výjimky nezaznamenal tzv. „dívčí války“. Nemyslím si, že bych měl nějaké „supervčely“, které mají geneticky podmíněnou tvorbu silnějších kolonií.

//\/\\//