Včelařská konference

nezmar:
Co je to tvrdá chemie podle vašich slov?
Z jakého pohledu je pro vás je kyselina mravenčí "měkká" chemie?
Znáte toxicitu acrinatrinu? Jak účinkuje?
Asi mám moc otázek a vy při tom máte tak jednoduchá řešení :-)

___________________________________________________________

Pojem „tvrdá chemie“ je do jisté míry relativní. Není to ustálený odborný termín, takže se jeho používání odvíjí od subjektivního názoru autora. Můj názor je takový, že kyselina mravenčí je měkká chemie. Za prvé je to látka, která se běžně vyskytuje v přírodě. Za druhé její předávkování nevede k takovým neduhům, jako je kontaminace včelích produktů a urychlení vzniku rezistence. Může se používat i ve snůškovém období. Je to látka, která se používá v bio-provozech. O tom si amitráz, acrinatrin a fluvalinat může nechat jen zdát a jsem rád, že preparáty z těchto látech nejsou pro včelařské účely volně přístupné, na rozdíl od kyseliny mravenčí (omezení jejího prodeje ve včelařských obchodech vnímám jako směšnou politickou hru).

Nejsem žádný ekofanatický včelař horlivě propagující tzv. bioprodukci. Jsem pragmatik, takže neodsuzuji současnou zažitou praxi s tvrdými jedy jenom kvůli tomu, že jde o zdraví škodlivé syntetické látky (kyselina mravenčí ve vysoké dávce je také zdraví škodlivá). Efektivita světí prostředky (účel nesvětí… účelovost je nešvar dnešní společnosti). Vždyť je to tak jednoduché v podletí zavěsit pásky a na podzim zakouřit, že? Nemyslete si, že jsem tak naivní, že mnou navrhované zakázání používání tvrdé chemie považuji za nějaké zjednodušení. Bylo by to nepochybně zkomplikování. Aplikace kyseliny mravenčí je technicky, časově a znalostně daleko náročnější. Ale provádí-li se úspěšně, v konečném důsledku efektivitou předčí dosavadní zažité standarty. Odpadnou neduhy a další sekundární problémy. Představme si, jaký bychom byli světový unikát, kdybychom tlumili varroázu jenom tzv. alternativními způsoby. To by pak byla reklama!

Dělat to lze, ale člověk musí mít dostatek odhodlání a schopnost odpovědně jednat na vlastní pěst. Tyto atributy zcela schází těm tzv. neschopným včelařům, kteří parazitují na současném dotačně a pečovatelsky přebujelém systému. Je to až příliš krutá daň za jednoduchost. Tak krutá daň, že např. v letech 2007-2008 zapříčinila ztrátu 1/3 včelstev ČR. Ztrátu v hodnotě desítek milionů. Čistě teoreticky by při současném systému potírání varroázy k něčemu takovému nikdy nemělo dojít. Ale přesto se to děje. Teorie není praxe. Skutečnost je taková, že systém selhává již vyšetřením zimní měli počínaje a tiátram kolem komisionálního přeléčení na podzim konče. Vůbec nejhorší obstrukce nastávají v plném létě a v podletí, tedy v nejkritičtějším období, kdy včasný zásah rozhoduje o přežití a nepřežití.

Zažitý systém by mohl bezchybně fungovat, jenže lidský faktor selhává na plné čáře. Vždyť monitoring je obsažen i v samotných metodických pokynech SVS. Dokonce je po mnohá léta propagovaný i ve spolkovém časopisu Včelařství. Jenže kdo to dělá? Skoro zhola nikdo. Přitom správně by to měl dělat naprosto každý. Pak se divíme, že se tu z ničeho nic přemnoží varroa. K tomu se přidají další negativní vlivy (virózy) a je po srandě a divíme se, jaké škody ta lenivost, neochota a hamižnost způsobuje. Pokud se naplno rozjede rezistence, systém komisionálního léčení dospěje k definitivnímu zhroucení. Kyselina mravenčí se komisionálně aplikovat nikdy nebude. V takových podmínkách nás takyvčelaři nebudou již trápit, protože dříve či později skončí.

Tedy na co máme komisionální léčení? Na to aby nám fakticky sloužilo, nebo pro klid duše? Nejjednodušší řešení nemusí být vždy zároveň nejefektivnější.

//\/\\//