Včelařská konference

"Naopak množství vydělaných peněz jsou nejspolehlivějším ukazatelem včelařovy úrovně a také peníze ve své podstatě nejlépe ochraňují včelstva. Když to spočítám i s medárnou, tak mám ve včelách statisíce a to v podstatě moje včelky dokonale chrání. Velmi jednoduše si totiž umím spočítat kolik by mě úhyn včelstev stál a kolik bych musel do nich nacpat, aby najely zase na plný výkon a věřte, že z té částky mi stávají vlasy hrůzou a je to také důvod proč v kritických letech jsem byl bez úhynů i když v mém okolí hynuly po stovkách."

Velkovčelař si nemůže dovolit přebírat nejnovější neověřené postupy a metody, právě kvůli tomu, že má ve včelstvech množství peněz a že ho to živí. Nemůže si dovolit něco většího odlišného vyzkoušet. Musí přebírat starší stoprocentně ověřené a spolehlivé metody, musí papouškovat pravdy výzkumníků a dalších zdánlivě spolehlivých sdrojů. Může maximálně staré osvědčené metody prohlubovat a pulírovat. Menší a malý včelař může zkoušet, protože když se mu něco nepovede, nic moc se nestane, živí ho něco jiného.

Typický příklad je třeba s krmením na zimu. Ještě před nějakým rokem se papouškovala zdánlivě "spolehlivá a stoprocentně ověřená" , dokonce jakýmisi pokusy v Dole potvrzená "pravda", že nakrmit se musí bezpodmínečně v srpnu nebo ještě lépe už v červenci, jinak se zimní včely upracují, v zimě chytnou chřípku, rýmu, choleru a kdovíco ještě a na jaře pak bude mít včelař prázdné úly. To se papouškovalo a opisovalo každý rok, dokud jsem nevyzkoušel pozdní nakrmení včelstev v říjnu až do prosince a hlásání tohoto nesmyslu aspoň trochu neotupil.