Včelařská konference

"Ono než psát blbosti, chce to víc myslet a občäs udělat nějaký ten pokus. "

S tím plně souhlasím. Je třeba myslet, aby člověk nepsal blbosti. U zbytků z vyvařování vosku je ta věc, že pokud se vezmou jakékoliv zbytky z jakékoliv metody, vždy se dalším vyvařením získá další vosk. Kdo si to neuvědomí, tak udělá pokus a potom si myslí, že to, co si myslí, je nejlepší. Platí to hlavně pro metody, kde se vosk získává horkou vodou nebo párou. Výjimky jsou sluneční tavidlo, má tak mizernou účinnost, že ze zbytků z jiné metody už žádný voskj nedostane a potom odstředivka má naopak tak vysokou účinnost, že z jejich zbytků se žádnou vodou nebo párou ani lisováním další vosk nedostane.
Jinak vařák či pařák mám doma někdy od roku 1975 ? a vyvařování vosku v pařicím hrnci provozuji někdy od roku 1990 - 1995 ? přesně to už nevím. Zbytky z pařicího hrnce mají vždy v sobě víc vosku než zbytky z pařáku. Ovšem pařicí hrnec je "lajdákovzdorný". Voští či celé plásty se do něho nahážou a potom už pracuje jen zařízení a pára. Pařák je nutno poměrně pečlivě naplnit, voští prokládat, aby vosk při lisování měl kde unikat a nezůstával uvnitř a taky člověk musí být trpělivý a čekat , až se všechno voští pořádně napaří a prohřeje a teprve potom lisovat. Teprve potom se mu pařák odmění vysokou účinností, rozhodně lepší než prosté vyvařování parou. Kdo je netrpělivý, naháže to tam a chce mít všechno honem, tak pro toho pařák není.

Jinak ovšem je to každého jeho problém, jak si voští vyvaří. Podle mně vyvařování celých plástů, v dávce po 10 - 12 plástech, je slepá ulička, objem nádoby je příliš velký a je tak zbytečně velká tepelná ztráta.