Včelařská konference

"Včelstva byla zcela normální. Oni sice do včel foukli dým ale nedostatečně, nepočkali.
To že existují feromony které včely ovládají neví. horší je že to neví asi většina začátečníků, koresponduji se začátečníkem který si má přijet pro oddělky a napíši mu at si vezme do auta rabuš a kuřák a on mi odepíše že kuřák nemá že má hodné včely.
Pojmenoval jsem jim je feromon "bojím, bojím" který včely po fouknutí začnou vylučovat a zapomenou na obranu, že nesmí nefoukat a nechat převládnout feromon "husitský, hr na ně" kdy pak mají včely na kotnících i za manžetami.
Dvě včelatva byla hladová a dvě ulitá medem a matky neměly kde klást.
Nevěřili vlastním očim jak mají klidné včely když se s nimi klidně pracuje a sem tam to fouknutí. A to jsme byli až dole protože tam byl med který nevytočili "protože nebyl zavíčkovaný." "

To je ono, s tou divokostí....

Teď s nástavkovými úly umístěnými venku to tak nevypadá, ale když jsem měl zadováky uvnitř v kočovném včelíně, tak stačilo sundat zadní okýnko, z plodiště, a už často bylo jasné, jak to se včelami je. Ono taky posezení při práci v zadováku v podstatě nutí si k těm včelám přičichnout a uvnitř žádný větřík, který by to odfoukával, není.
Z těch divokých včel byl ten feromon útočnosti jasně cítit. Taková jakoby trochu banánová vůně....Jinak ho vylučuje každá včela, která chce bodnout nebo bodla. Včela, která bodla a měla štěstí, že se jí žihadlo vytrhlo tak, že neuhynula a dále lítá, zřídka se to stává, potom lítá jak splašená a značkuje tím feromonem včelaře....
Zkrátka stačilo otevřít zadní okýnko zadováku a ucítit ten feromon a to si člověk řekl A jéje, to zas bude práce s takovýma včelama.... A to se potom foukal kouř do včel ještě víc než normálně, se včelami se zacházelo ještě opatrněji než normálně.... A ono to někdy fungovalo, kromě pár skutečně rozzuřených včelek, které v případě štěstí vyplýtvaly svoje žihadla na umolousaný rukáv, nešly do hloubky, nezavrtaly se pod plášť a jiný oděv, až se dostaly ke kůži, se jinak povedlo včely udržet v klidu. Někdy se to nepovedlo ...
Někdy jsem otevřel včely,feromon útočnosti nebylo cítit, tak jsem se včelami nezacházel tak opatrně a najednou se rozhlídnu, práce v polovině a včely rozdivočené a útočné.... Obvykle jsem pak vylezl ven a ono se zrovna venku zkazilo počasí.... nebo koukám, slunce je venku těsně nad obzorem..... někdy to ale bylo jen tím, že jsem příliš spěchal a nedával si pozor.

Ideální bylo, když se otevřel úl a po nějaké době , nejdřív tak deseti minutách, včelky v tom otevřeném úle začaly intenzívně větrat. To už bylo jasné, že co se týká divokosti, je práce v pohodě, když včely v úlu při rozebírání větrají, zabývají se samy sebou a včelaře a jeho práci vůbec nevnímají a kromě náhodou přimáčknuté včelky tudíž neútočí. To je pak úplně optimální stav. Vadilo akorát, že včelky potom šly za proudem toho vzduchu se svou vůní a kolikrát vylezly z plástů a nahromadily se někde , bylo potom třeba je kouřem a smetáčkem trochu zatlačit zpátky, aby se při skládání plástů či nástavků zbytečně moc včelek nepomačkalo.

Když včely větrají, to je pak krásná práce se včelami,když ještě se dělá tak, že se člověk dostane do toho proudu vzduchu , co včely z úlu foukají. U zadováků byl člověk při práci automaticky tím vzduchem ofukován, za horka propocený oděv to někdy chladilo jako silný větrák, u nástavků už automatické ofukování není, včelař je úplně někde jinde než případný vyfukovaný proud vzduchu. V tom proudu vzduchu je přímo cítít ta vůně toho včelstva, u každého včelstva trochu jiná, obvykle jakoby trochu kopřivová, jako by ten vzduch průchodem přes včelstvo ztratil všechny škodlivé ionty a naopak tam byly přidány jakési ty blahodárné....