Včelařská konference

No, nepsaná norma intenzity dobrovolného funkcionaření v ČSV přežívá ještě ze socíku.
Jenže za komunistů každý oddělal svých 8 hodin, kde kolikrát práci jen odseděl či odmarkýroval, mít druhou práci a vydělávat navíc či dokonce podnikat oficiálně nesměl a tak měl ten čas jen pro sebe. Jedni se realizovali v hospodách, druzí na zahrádce nebo u všelijakého domácího kutění a třetí třeba u dobrovolného funkcionaření. Takže tomu mohli denně věnovat hodiny práce a nic se nedělo, protože ten čas tehdy defakto neměl žádnou hodnotu.
Dneska má ten čas vysokou hodnotu. Leckdo dojíždí hodiny do práce, aby vůbec mohl pracovat, leckdo má druhou práci nebo nějaké dodatečné podnikání, leckdo zůstává ve své práci déle nebo se musí i po práci neustále učit a školit.

Proto je dneska jen málokdo ochoten věnovat dobrovolnému neplacenému funkcionaření více času než pár hodin měsíčně.
A navíc dneska jsou i pro dobrovolného funkconáře příslušné zákony a předpisy právně závazné na stejné úrovni jako třeba pro dobře placeného jednatele firmy.