Včelařská konference

"Chronická forma se projevovala obvykle fisurami (prasklinami) na prstech a dlaních -samozřejmě bolestivými a nehojitelnými. Přes zimu lepší.."

Tyhlety nehojitelné a bolestivé praskliny byly jako tehdejší "nemoc z povolání" u všech, kdo se pořád rýpali v hlíně. Kdysi to byla velká část drobných a středních zemědělci. Kdo měl k tomu náběh. Potom zelináři, zahrádkáři, všichni, kdo měli po většinu roku rukama stálý kontakt s půdou. Hlavně když museli "do půdy" v období , kdy bylo chladno a vlhko, na jaře a na podzim. Pamatuji takové ruce u starých zemědělských důchodců v 70 letech (ročník asi 1880- 1900) Matka třeba taky, nějak do 80 let věku skákala na zahradě kolem kytek. Se včelami tito lidí skoro nic společného neměli. Taky když v zimě topím uhlím, tak ruce dostávají zabrat, od popela, přes časté mytí až po vystavování rukou nízkým teplotám. Topit takhle nepřetržitě i přes léto pár let, kdoví jestli by k těm prasklinám taky nedošlo.

Předpokládám, že jak kůže jednou praskne a pohybem prstů a kontaktem třeba s mokrou studenou půdou nebo i tím propolisem se tam rozběhnutý hojivý proces párkrát po sobě vrátí na začátek, tak se na tom místě rychlost hojení výrazně zpomalí až možná úplně zastaví, kolem praskliny kůže zesílí a bolestivá chronická rána je na světě.
Nevím, jestli zrovna toto je projeven alergie.