Včelařská konference

O punci na sváru jsem jaktěživ neslyšel a to "moje" provozy, kde jsem dělal technologa lakování, za ty roky přelakovaly dílce s X kilometry svárů.
Na jednotlivé technologie svařování a svařovací polohy jsou u nás státem garantované zkoušky. Pokud svařovací provoz má příslušný certifikát jakosti, obvykle aspoň nějakou ISO 900X , neměl by se ke svařování dostat nikdo, kdo nemá tu zkoušku.
Zároveň, pokud je tam certifikát jakosti, je tam zpracována výrobní dokumentace, kde třeba u těch svarů jsou přesně popsány požadavky na jakost, od vnějšího vzhledu svaru přes všelijaké destruktivní a nedestruktivní zkoušky a je přesně popsán způsob, jak zkoušet.
Ale výrobce může výrobu klidně i zadat někomu, kdo ty certifikáty jakosti nemá a kde to může svařovat kdokoliv. To není vůbec povinné a výrobce bez certifikátu bývá logicky levnější.
Jinak ty certifikáty jakosti vznikly původně, co je mi známo, v automotive průmyslu, tedy v průmyslu dodávek komponent pro automobilky, a to jak nástroj pro udržení stálé jakosti při třeba až úplné výměně výrobních zaměstnanců i třeba při změně dodavatele. Pokud ten systém certifikátů jakosti funguje, automobilka může ze dne na den změnit dodavatele nějaké komponenty, třeba jen podle dodavatelské ceny a nikdo to na montážním pásu ani na hotovém výrobku nepozná.