Včelařská konference

Včely medonosné žijící nějak v přírodě a ty chované včelaři jsou prakticky stejné, je to geneticky jedna populace. Matky neboli včelí královny obou se oplozují na stejných místech v přírodě, na takzvaných trubčích shromaždištích. Kde je matka oplodněna 5 - 10 nejzdatnějšími trubci. Na rozdíl od třeba chovaných savců a ptáků, kde má člověk nad jejich rozmnožováním prakticky stoprocentní kontrolu a tak vedle sebe mohou žít různé rasy a všechny odlišné od případného divoce žijícího předka někde mimo chovatelská zařízení v přírodě. U včel jsou jen minimální rozdíly dané výběrem včelařů na užitkovost a na doprovodné vlastnosti.
Med od včel je tak víceméně typově shodný, rozdíly jsou dány jen zdrojem sladiny. Kromě tropických oblastí, kde se místně využívají na produkci medu i pár jiných druhů včel než je včela medonosná, ty ale mají obvykle podstatně nižší výnosy a tak větší než místní význam nemají.

Rozdíly v medech jsou dány jen zdrojem sladiny, z květů kterého druhů rostlin či od kterého zrovna přemnoženého producenta medovice, u nás cca 100 druhů převážně mšic ten med zrovna je. A co se týká "zdravosti" medu jako potraviny, v současnosti se všechny tyto medy považují za zhruba stejně zdravé jen se zanedbatelnými rozdíly.

Velké rozdíly bych spíš viděl mezi medem řekněme v přírodní formě prodávaný včelařem a medem zpracovaným v nějaké velkomíchárně pro supermarkety. Med v přírodní formě, od včelaře, je buďto tekutý nebo po krátkém zpracování na pastovaný , hned po vytočení medu od včel nalit do sklenic a v nich prodáván. Nebo v horším případě je ztuhlý v nějakém vědru nebo sudu opatrně co nejméně rozehřát , jen any se mohl rozdělit do sklenic a v nich se dostávat přímo spotřebitelům. Takový med má jednak stále aktivní enzymy, které do medu přidávají včely a jednak obsahuje stopy pylů z prostředí, ze kterého byl ten med sbírán. Stopy pylů z konkrétního prostředí jsou potom velice významné pro alergiky, pojídáním takového medu přes zimu dochází k částečné imunizaci a projevy pylových alergií v létě jsou potom mírnější.
Pro supermarkety je třeba celou jednu výrobní dávku, běžně desítky tun medu zhomogenizovat do stejnoměrných parametrů, případně pokud má med nějakou rezervu v povoleném obsahu vody, zlevnit ho domícháním nějakého levného medu s vyšším obsahem vody třeba někde z tropických oblastí atd. Problém medu je v tom, že je hodně vizkózní a zároveň obsahuje látky citlivé na teplo. Velkomíchárna může buď používat levnější aparaturu, potom musí pro takovou operaci med víc zahřát, aby byl řidčí a tím zase hrozí nebezpečí poškození medu teplem. Nebo bude používat dražší aparaturu zařízenou pro práci s hodně vizkóznímu kapalinami a potom se takové zpracování medu hodně prodraží. Dále je med pro supermarkety filtrovaný od pylu a dalších pevných příměsí, protože takový med mnohem pomaleji krystalizuje a tím v regálech vydrží déle tekutý a tak opticky čerstvější. Taky je tím ztíženo určení původu medu.
Takže supermarketový med bývá více nebo méně poškozený teplem, neobsahuje pro alergiky cenné příměsi místních pylů a kvůli dosažení nižší ceny to kolikrát bývá blížeji nedentifikovaná "směs medů se zemí EU a zemí mimo EU"