Včelařská konference

Jednou z podstatných složek "odolnosti" proti nemocem je v přírodě prachobyčejné rozmnožování rychlejší než je rychlost šíření nákazy.
A rychlost šíření nákazy, jak známo, se zvyšováním koncentrace včelstev stoupá cca exponenciálně, zatímco se snižováním koncentrace včelstev klesá až k nule.

To je důvod, proč některé nemoci existují ve včelstvech "od nepaměti" a včely si na ně pořád nevypěstovaly odolnost.

Záleží na detailech. Jestli se nakonec ustálí stav určité odolnosti, že nemoc či parazit je ve všech včelstvech, ale likviduje jen něčím jiným oslabená včelstva a ostatní přežívají.
Nebo jestli se objeví oscilace. Období, kdy se nemoc rychle šíří kvůli poměrně vysokým hustotám včelstev a kdy většina včelstev vyhyne. A tím se rychlost šíření podstatně zmenší, nemoc utlumí a stáhne do nějakého ohniska. A období, kdy jsou včelstva zdecimována, jejich hustota je velice nízká a tak se nemoc nešiří. A včelstva se postupně množí, jejich hustota se zvyšuje až opět udeří nemoc a oscilace se opakuje.
Nebo v krajním případě nemoc zdecimuje téměř všechna včelstva a po odeznění jich zbude tak málo, že už populaci obnovit nestačí a ta tak vymře.

Pro včelaře to znamená, že by měl dělat co nejvíc oddělků a špatné co nejvíc brakovat. Ale taky by ty oddělky měly být geneticky různorodé, protože v přírodě taky nepřežívá výhradně potomstvo jen jednoho nejúspěšnějšího včelstva, ale přežívá potomstvo celého souboru těch nejúspěšnějších. Z úspěšnějších víc, z méně úspěšných méně.