Včelařská konference

RPolášek: Jedni se včelstev zbavují. Nechají je někomu z rodiny, nebo je postupně prodávají a rozprodávají, až nakonec nemají nic. S těmi by taky neměly být problémy.
Druzí je nechávají vymřít. A s těmi právě problémy jsou, protože v poslední fázi, která běžně trvá několik let, už do nich chodí minimálně nebo dokonce prakticky vůbec.


V případě těch druhých, je špatné úplně všechno. Starý člověk lpí na různých věcech a všichni okolo něj jej ještě utvrzují v tom, že znovu bude čipera a v plné síle. Kravina!! Přát mu to můžeme, zvláště příslušníci rodiny, ale také ho musíme připravovat na to, že už s zůnými aktivitami končí a přesvědčit ho o těchto skutečnostech, že mu v lepším případě zůstává nějaká sedací podložka na sluníčku a fajka v hubě. Zákony přírody se nedají oblafnout. Narodit se může, ale umřít musí. No a ten konec je různý. Někdo jde večer spát a ráno se neprobudí, jiný tu ale neschopný živoří a je na obtíž všem, rodině i společnosti. A tady, když je celá rodina nerozumná, musí zakročit společnost. Počínaje důvěrníkem, přes výbor organisace, obec a konče státem, zastoupným zde SVSkou. Takže, ten dědula neni šiřitel, on chudák mnohdy ani neví jak se jmenuje. Šiřitelem jsou všichni, kteří o tomto stavu ví a nic nekonají. Ty jeho včely nemusí mít mvs, ale on je jako osoba neschopný dělat cokoliv, jeho stav se nikdy nezlepší a už vůbec neexistuje možnost, že by se tento velmi nepříznivý stav odstranil. Takže viníci jsou známí a s nimi je třeba udělat pořádek. Všechno ostatní jsou jen hloupé kecy.

J.P.