Včelařská konference

Apis mellifera milifera L.  - Včela tmavá (severní),(černá)
Apis mellifera carnika P. - Včela kraňská (karpatská)
Apis mellifera ligustka S.- Včela vlašská (italská)
Je jich celkem 13 podruhů v Evropě Ty uvedené někteří řadí pod včelu tmavou
 On v těch názvech a řazení je až  někdy neuvěřitelný zmatek. Hodně záleží
na tom kterého autora popisu a řazení pak použijete.
Ještě horší je to řazení v rostlinách.
Podstatou diskuse je ale výskyt a chov Včely tmavé u nás  V pracích učenců
se však uvádí, že původní druh této včely již zřejmě vyhynul.
Co se týče bodavosti  jejím nositelem v genu jsou údajně samičky tedy matky
u trubců se prý nevyskytuje. Je to prý jeden z důvodů který jim umožňuje
beztrestné zalétávání do cizích úlů Také je pak někteří z tohotu důvodu
označují za původce přenášení chorob
Pak se v tom vyznej.
pepan


---------- Původní zpráva ----------
Od: Radek Hubač <drh/=/seznam.cz>
Komu: Včelařská konference <vcely/=/v.or.cz>
Datum: 14. 1. 2015 11:10:18
Předmět: Re: chov matek

"Nesledoval jsem diskuzi, ale to co napsal Pepan není správně.

 Je 9 druhů včel, jen jedna z nich původní v Evropě a Asii - Apis mellifera

Tamá více poddruhů:

 jedním je A.M. melifera Linnaeus
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Linn%C3%A9), 1758
(http://cs.wikipedia.org/wiki/1758) včela tmavá, Nigra je jeden z kmenů
tmavé včely u nás nepůvodní

dalším je A.M.carnica Pollmann, 1879(http://cs.wikipedia.org/wiki/1879) 
kraňská včela

Pokud jde o bodavost, mám praktické zkušenosti s tím, že se přenáší trubci,
to znamená, u bodavých včel není nutné brakovat matky ale trubce, pokud jsou
jinak dobré, je možné od nich brát i plemenivo, ale brát jim trubčinu a
vkládat z jiných včelstev- hodných. Nebrat ze zlých trubce na inseminaci.
Toto může být zásadní pro výběr včelstev odolůnějších nemocem, kdy si třeba
z hodných neumíte vybrat.

Druhá zkušenost, podle mě se dostáváme do fáze, kdy národní projekt kraňské
včely, kdy se během krátké doby vyměnila před desetiletími podstatná část
matek za matky z několika mála rakouských chovů, se možná dostává do fáze
potřeby "osvěžení krve". Za příčinu vidím hlavně příliv nových nemocí a
zvyšující se odolnost stávajících patogenů. Zdůrazňuji, že je dostatek chovů
kraňské včely, které mohou obohatit rozmanitost genetiky u nás chovaných
včel a taková přilití krve nevedou ke zvýšení bodavosti. Mám stanoviště,
každý úl jiný materiál a nedaleko ještě minimálně mohou být p.Báchorem
trubci ze Slovinska a včely nejsou bodavé, odolnost se zlepšuje. U skupin,
které se snaží "zachraňovat naši černou včelu" bych se nedivil, kdyby ve
finále byl jediným cílem zisk peněz z projektů i za cenu lehce vědeckého
lhaní, je to stejný druh včely, to by bylo, aby nenašli u nějakého dovozu  
nějaké geny zaručeně naše původní. Vzhledem k tomu, že rozhodně výsledkem
nebudou výnosnější chovy včel, to nám popsal Nepraš ve své historii,
neobávám se rozmnožení a tudíž vzniku nějakých bodavých bestií. Jakmile se
uzavřou pěnězovody na projekty, uvedou se příznivci včely tmavé opět snad do
klidu.

Radek 


---------- Původní zpráva ----------
Od: Josef.Mensik/=/seznam.cz
Komu: vcely/=/v.or.cz
Datum: 14. 1. 2015 9:28:46
Předmět: Re: chov matek

"Celá tato diskuse je v podstatě o ničem uvědomte si jednu věc Včela tmavá
žije po celé Evropě,
Ta se dělí na plemena+ vlašská, kraňská, černá (severní),  přímořská,
ukrajinská. sicilská atd
Ty se dělí na linie V případě kraňské je to př. Vigor, Praděd atd.
Stejné je to za našimi pohraničními horami na západě.
Uváděný spolek chovatelů  Včely černé Má za cíl najít to původní plemeno
Včely severní a pokusit se o záchranu jeho genofondu. To co dnes dovezete ze
západu či severu jsou jen nepůvodní šlechtěné linie.  Počátek jeho zániku se
dá datovat do konce 19 století kdy se začíná uplatňovat šlechtění
jednotlivých plemen po celé tehdy vyspělé Evropě. To nemá nic společného s
činností uvedeného spolku.

Pepan


---------- Původní zpráva ----------
Od: R. Pol?ek <e-mail/=/nezadan>
Komu: Včelařský mailing list <vcely/=/v.or.cz>
Datum: 14. 1. 2015 7:29:18
Předmět: Re: chov matek

""Jednalo se tedy o dovoz matek včely tmavé, možná snad přímo Nigry.
nepamatuji si už. Bylo to z německy mluvící země.
Byl to jen vyýstup jednoho starého včelaře na přednášce kde přednášející
brojil proti něčemu co možná neznal. Tak jej ten včelař poučil.
Podle něj to bylo v pohodě dokud měli příliv kvalitních genů.
Tepve v padesátých letech to šlo do kytek a zlepšení nastalo zase až
dovozem kvalitních matek kraňských."

Podle mně není pravda, že rozchovem takzvaně "matek z kvalitního chovu"
nedojde k vzniku hodně divokých a bodavých včelstev. Ty geny v těch včelách
totiž jsou a budou tam po mnoho tisíc generací. Akorát se budou postupně
zřeďovat.
V každé dnešní chované matce jsou geny pro celé spektrum bodavostí, od
velmi vysoké po prakticky nulovou bodavost. Připomínám, že příroda
šlechtila po milióny let včely na nadprůměrnou bodavost. Ne tu nejvyšší,
protože ta znamená zbytečné plýtvání včelami na cokoliv, co se v blízkosti
úlu hýbe ale stejně tak ne na tu nízkou, protože to znamená snadné zničení
úlu škůdci, požírači včel, plodu a medu.
Dnešní matka vyšlechtěná na mírnost není nic jiného než matka, u které se
brakováním během posledních desetiletí odstřihovalo bodavější potomstvo a
nechávalo pouze to méně bodavé až úplně mírné.
Rozdíl od nešlechtěné matky je potom pouze v tom, že u takzvaně
"vyšlechtěné na mírnost" se ta bodavější část genů toho spektra té
divokosti se projeví znatelně tak v druhé a další generaci, do té doby se
potomstvo sledovat na divokost a brakovat odchované matky nemusí. Zatímco u
"nešlechtěné" nebo málo šlechtěné se celé spektrum genů od nejdivočejší po
nejmírnější projeví už v první generaci a včelař pak musí odchované matky
na divokost testovat a ty divoké, co už jsou pro něho příliš a znemožňují
mu práci ve včelstvu, brakovat. Pokud možno ještě dříve, než odchovají
trubce."""