Včelařská konference

Včela Předboj končí?

V tichosti a bez publicity se připravuje na svůj konec jeden z posledních molochů socialistického včelařství, Včela Předboj a.s., a to socialistický v pravém slova smyslu.
Přes dvanáct let je podporován a protěžován nesystémovými opatřeními, jako jsou nenávratné půjčky od ČSV nebo státní dotace pouze pro tuto společnost, přitom je prezentován jako jediný podnik, který zachraňuje české včelařství. Není a nebylo měsíce, aby ČSV a jeho tajemník, MVDr. Peroutka ve "svém" časopise nevelebil ohromné výhody, které Včela Předboj poskytuje včelařům. Opak byl ale pravdou, protože Včela Předboj svým socialistickým hospodařením neustále odsávala velkou část členských příspěvků, které včelaři platí na zajištění činnosti ČSV. Bohužel ale většina z nich neví (mimo ÚV v čele se svým tajemníkem, kteří tyto praktiky každoročně schvalovali), že ČSV tyto příspěvky používal ve velké míře na každoroční oddlužování tureckého hospodaření ve Včele Předboj.
Většina těchto kroků ale pocházela z dílny propagátora tureckého, prodělkového hospodaření tajemníka ČSV MVDr.Peroutky, který jako jediný stál ve všech představenstvech Včely Předboj od jejího založení. Diskriminoval a svým vlivem ubíjel v samých zárodcích rozvíjející se zdravé podnikáním oboru výkup, zpracování a prodej medu. Přitom nově se tvořící podnikatelé vyrůstali právě na neschopnosti Včely Předboj.

Podívejme se trochu chronologicky do historie Včely Předboj:
Do roku 1990 to byl jediný monopolní výkupce, zpracovatel a vývozce medu pro celé tehdejší federativní Československo. Již na konci roku 1990 na konferenci moravských včelařů v Brně vyzval všechny včelaře ke spojení a zakoupení Včely Předboj začínající včelařský podnikatel pan Špaček z Jaroměře. Bylo to ale příliš brzy na to, aby byl vyslyšen. Znovu se pan Špaček pokoušel přesvědčit včelaře na celostátním aktivu produktivních včelařů v Praze v roce 1991 a opět neúspěšně. To byla stále Včela Předboj dominantním výkupcem, zpracovatelem a vývozcem na trhu. Toho využil ČSV k založení dne 17.12.1999 akciové společnosti Včela Předboj a.s., jejímž zakladatelem byl právě ČSV. Ten toho dosáhl pomocí svých mocenských vlivů, které v ČSV přetrvávaly z dob socialismu a přetrvávají zde dodnes. Vznikla akciová společnost s majetkem v hodnotě 48,8mil.Kč., kde majoritním akcionářem byl ČSV, dále restituenti a za 15 mil.Kč si akcie nakoupili samotní drobní včelaři, včelařští podnikatelé, kteří věřili v prosperitu Předboje a v neposlední řadě celé včelařské základní organizace..
Od samého začátku ale Včela Předboj a.s. pod dohledem tajemníka Peroutky hospodařila jako socialistická organizace, silně dotovaná příspěvky všech včelařů. Přesto, že v té době to byl moderní podnik, plně vybavený technologií i zahraničními kontakty na vývoz medu, hospodařil od samého začátku se ztrátou. V roce 1993 vstoupila do Včely Předboj opět socialistická organizace - Českomoravská kooperativa a.s. Hospodaření Včely Předboj zůstalo nadále v červených číslech v řádu několika milionů korun ročně, a to za velké podpory ČSV. V roce 1996 bylo hospodaření z Předboje pro Kooperativu tak ztrátové, že ztráta činila k 31.12.1996 celkem 21milionů Kč. Hospodaření v těchto letech nakonec pomohlo ostatním začínajícím soukromým subjektům, které na neschopnosti Předboje vyrostly. V balení medu to byli pánové Češka a Andrle, pan Novák a pan Straka, ve výkupu medu to byl pan Halada a pan Špaček.
Posledně jmenovaný měl taktéž zájem v roce 1996 zadluženou Včelu od kooperativy odkoupit. To samozřejmě nebylo po chuti ČSV v čele s tajemníkem panem Peroutkou. To on nakonec prosadil, že Včelu Předboj od kooperativy odkoupil ČSV, samozřejmě za peníze řadových včelařů, které se v ČSV hromadí z příspěvků jednotlivých členů.
Od této doby se ředitel pro Včelu vybíral pouze ze spřízněných osob pana tajemníka, který do hospodaření Včely hovořil o to více. Za jeho vedení se ve Včele vystřídalo mnoho ředitelů, ale vždy se stejným výsledkem, pouze se každoročně lišila velikost vytvořené ztráty.
Od roku 1993 do roku 2001 Včela Předboj byla v zisku pouze v roce 2000, kdy obdržela od státu nenávratnou dotaci 4,5 mil.Kč. Samozřejmě, že tato dotace byla určena jen pro Včelu a s ČSV spřízněné firmy jako je Včelpo Obora a podobně. Ve zbývajících letech vytvořila celkovou kumulovanou ztrátu ve výši 38,9 mil.Kč. Zpočátku byla tato ztráta hrazena z peněz, které do Včely vložili její akcionáři, posléze ČSV na ztrátovou činnost ve Včele půjčoval nemalé svazové prostředky, a to většinou bezúročně. Od roku 1997 do roku 1999 půjčil své Včele celkem 14,5 mil.Kč, z toho Včela dodnes ČSV nevrátila ani korunu a ČSV si dodnes vyúčtoval pouze 400tis.Kč na úrocích za tyto půjčky. Tyto úroky samozřejmě dodnes svaz nedostal zaplaceny (není a ani nebylo z čeho).
Situace již byla neudržitelná i pro takového straníka jako je pan tajemník Peroutka. Proto v roce 2001 rozhodl, že se bude hledat strategický, pokud možno zahraniční partner. Jaké však bylo zklamání vrcholných funkcionářů ČSV, že o kdysi dominantní podnik na výkup, balení a export medu nemá v roce 2001 nikdo zájem, protože již na trhu s medem znamenal jen velmi málo. Proto bylo rozhodnuto hledat strategického partnera doma. K nelibosti většiny funkcionářů projevil zájem o koupi opět pan Špaček, který na výkupu, zpracování a balení medu naopak každoročně profitoval a zvolna rozšiřoval svou firmu. Za Včelu nabídl 11 mil.Kč s tím, že firmu postupně oddluží, zachová výrobu a díky rozšířené výkupní síti by se Včela rázem stala dominantní ve výkupu medu v ČR: Také drobní akcionáři by časem nepřišli zkrátka, jako je tomu nyní, protože prosperující firma by byla schopna časem i vyplácet dividendy.
To samozřejmě nebylo po chuti panu Peroutkovi, který naopak chtěl prosadit jím vybraného partnera, pokud možno straníka. ČSV nevypsal proto žádné výběrové řízení na odkup jeho podílu ze Včely, ale hned od počátku prosazoval tajemníkem vybraného partnera. Proto padlo, pro mnohé překvapující rozhodnutí, že se Včela prodá panu Léblovi a Kořánovi - podnikatelům, kteří o trhu s medem nevěděli zhola nic. Navíc Včelu získali za dosud utajovaných skutečností. Kupní smlouva je známa jen velmi úzkému okruhu lidí kolem pana tajemníka. Navíc cena, která byla dohodnuta na údajných pět miliónů Kč, nebyla dodnes uhrazena a pravděpodobně ani nebude. Vždyť pan tajemník neprodává svůj podnik, ale podnik ve vlastnictví ČSV, kam své prostředky nevložil on, ale řadoví včelaři a stát formou dotací. V roce 2001, ještě před předáním Včely novému majiteli, bylo na valné hromadě Včely pod vedením ČSV odhlasováno, že celkový dluh 15 mil.Kč, které Včela ČSV dluží,se promění na další bezcenné akcie, jež sice ČSV vlastní, ale pro své včelaře, které zastupuje, jsou jen číslem na papíře. Tyto akcie se po ukončení rozprodeje promění na nulu.
Za dva roky hospodaření nového majitele dluh Včely narostl o dalších šest miliónů Kč. Ihned po převzetí firmy noví majitelé vyměnili téměř všechny zaměstnance a na vlivná místa si dosadili své lidi, většinou příbuzné, kteří problematiku medu vůbec neznali. Proto dovedli v letošním roce hospodaření Včely do takového konce, že v současnosti nezaplacený med svým výkupcům vrací, ať si s ním dělají co chtějí. Vůbec je nezajímá české včelařství! (toto měli údajně koupí Včely zachránit před pány, jako je pan Halada a pan Špaček. Ti ale nyní, pod hlavičkou společnosti Český med ze Včely Předboj tento nezaplacený med nakupují) !
Pan tajemník po celou dobu existence Včely popíral před včelařskou veřejností a státními institucemi, že v zemi jsou i jiné podnikatelské subjekty, s kterými by bylo vhodné vést dialog na téma "Rozvoj českého včelařství." Vhledem k ignorování dalších firem byl v roce 2003 založen Svaz výrobců, obchodníků a zpracovatelů medu, kteří chtějí řešit problematiku českého včelařství. Pan Peroutka bohužel dodnes organizaci ignoruje, i přesto, že SVOZM sám spolupracuje se státními institucemi, majícími co do činění s medem. Dodnes v časopise Včelařství platí, že ne všichni členové SVOZM mají povoleno inzerovat nebo dokonce do časopisu psát články. Naopak to byla vždy protěžovaná Včela, která nás po několik let každý měsíc z několika stránek časopisu stále přesvědčovala, že je to pouze ona, Včela Předboj, kdo se v ČR zabývá výkupem, balením a prodejem medu, a že její výkupní a prodejní ceny jdou ty nejlepší. Opak je však pravdou. Výkupní ceny Včely byly až o 15% nižší proti konkurenci.

Kdo nese za tento stav ve Včele morální, politickou a ekonomickou odpovědnost?! Kdo by měl z toho vyvodit své osobní závěry?!
České včelařství bylo přece pod vedením pana tajemníka Peroutky nikoliv zachráněno, ale podvedeno, okradeno a to hned dvakrát. Jednou o 15 milionů Kč, které drobní včelaři vložili do svých akcií, podruhé o příspěvky a státní dotace všech včelařů, které nenávratně zmizely v socialisticky hospodařící Včele.
Položme si otázku, jak je to možné?
Bohužel je ČSV jedinou zájmovou organizací v zemi, mající právo přerozdělovat státní dotace. Včelaři od ČSV nikdy neobdrželi veškeré dotace, které jim stát přiznal na zazimování včelstev. Státní dotace činí 150,-Kč na včelstvo, přitom včelaři od ČSV dostávají jen málo přes 100,-Kč . Zbývající částku, která ročně činí přes 20 mil.Kč, si ponechává ÚV ČSV pro svoji činnost a podporu svých spřízněných firem. Dalším podvodem na členy ČSV je systém vybírání členských příspěvků, které se vybírají jako v jediné společenské organizaci v ČR ne podle počtu členů, ale podle počtu včelstev. Tak nastává paradoxně stav, kdy při hlasování se uplatňuje systém kolik členů, tolik hlasů, ale při placení příspěvků tomu tak není. Položme si otázku, kolik velkých, schopných včelařů je v ÚV ČSV a jakou mají váhu při prosazování svých názorů?
Nechejme tedy na zvážení všech rozumných včelařů, kteří mají zájem o budoucnost českého včelařství, aby v co nejrychlejším časovém horizontu vyvolali změnu ve vedení ÚV ČSV.

V současnosti je do EU povolen dovoz levného čínského medu. Hrozí tudíž zhroucení stávajícího modelu českého včelařství. Dotace na zazimování včelstev, která má řešit opylování krajiny, musí být změněna na dotaci za prodaný kilogram medu. Jen tak budeme podporovat včelstva zdravá a silná, schopná zajistit opylování krajiny. Jen tak budeme podporovat včelaře schopné, kteří v současnosti opylení krajiny víceméně zajišťují, před ostatními, kteří se včelařením pouze baví, většinou bez valné medné produkce. Tato kritéria splňují včelstva především velkovčelařů a komerčních včelařů, kteří by měli usednout nejméně jako rovnoprávní do vedení ÚV ČSV.

Tímto článkem se v žádném případě nechceme ani v nejmenším dotknout všech poctivých odborníků malovčelařů a věříme, že i jim jde o budoucnost včelařství.

To všechno a mnoho dalších věcí je dílem současného vedení ČSV, které téměř beze změny přetrvává v této společenské organizaci z dob socialismu. Dokažme, že řadoví včelaři jsou schopni velice nepříznivý vývoj v organizaci ČSV zvrátit. Demokraticky, zdola musí dojít k obměně těch včelařských funkcionářů , kteří se zastávají současné formy vedení.

Cesta, kterou jde současná garnitura ČSV, je cesta do pekel; jasnou ukázkou kam a za jakou cenu jsou schopni dojít, je Včela Předboj.