Včelařská konference

JosPr: Nevím jestli tehdy to stačilo, ale je docela rozdíl, když se nevčelaří na zisk, ze kterého se to pokryje, s aspoň desítkou včelstev, odevzdat ten vzorek v baráku důvěrníkovi ZO, který si pro to přijde nebo se s tím tlouct kdesi na SVS 30 kilometrů autobusem nebo autem nebo to posílat poštou atd.
Navíc, co mám zkušenosti z dřívějška, i fukcionáři ZO i úředníci SVS jsou nasměrováni masírungem na jednu tu nejčastější věc. A tou je posbírání vzorků důvěrníkem ZO a jejich odesílání a vyřizování zpracování těch vzorků a odevzdání výsledků přes ZO.
Když to člověk zkouší dělat jinak, tak oni všichni dělají dost b....l. Nevědí, co s tím, chtějí to automaticky zakazovat a pokutovat, musí se týden, 14 dní radit s kdovíkým, který to chce taky zakazovat a kdovíco ještě by udělali, aby to člověk začal dělat tak a ne jinak, jak jsou oni zvyklí a zajetí. A to mně v mém věku už nestojí za to být u takového b.....u, pokud mě důkladně nenaštvou. Si pamatuji, jaký byl rozruch, když jsem se krátce po tom, co jsem přestal být důvěrník, chtěl po veterinářích kdesi na kraji informaci, jestli mně léčení včelstev budou dělali oni místo ZO, ne ZO. Protože jsem neměl jistotu, že mi ZO bude ty včely léčit, v ZO se všichni téměř na celý rok, od ledna po září, kdy už bylo pomalu třeba léčit, odmlčeli a přestali se mnou jakkoliv komunikovat. A jinak než přes instituce, ČSV nebo státní instituce tehdy léčit nebylo tehdy hned po Sametu ani trošku zvykem a léčivo sehnat soukromě tehdy nešlo. Natož pak přístroj na aerosol.
Ale je fakt, že předtím, ale taky potom se už s těmi vzorky nic podobného nestalo a vždycky to přes ZO fungovalo.