Včelařská konference

Já vám povím, co se změnilo od dřívějška. Objevily se nástavkové úly s obrovskými včelstvy, které vyhoblovávají okolí asi dvakrát intenzívněji než dřívější včelstva, protože včelstva jsou přes sezónu až dvakrát silnější.Přitom se současně násobně snížilo množství zdrojů, které v okolí stanoviště pro včely bývají. Neboli se o to víc zdůraznil nedostatek potravy, kterému ta obrovská včelstva, třeba podněcovaná už v květnu a červnu cukrem a krmená v červenci 30 kily cukru i víc takzvaně "na zimu", protože ten cukr jim defakto musí vydržet od července po duben příštího roku, protože v přírodě kvůli nedostaku zdrojů v ktrajině seženou v té době potravy jen málo.
Zatímco když například muj otec postavil kočovný včelín a začali jsme kočovat, poslední snůška byla na jeteli na semeno nebo i v lese tak 10 - 15 srpna a krmit na zimu se začalo až potom. A to se začínalo krmit dříve než předtím, předtím bylo úplně běžné, že hlavní krmení na zimu u včel nastávalo až v září. Protože do té doby tehdy včely dokázaly pro sebe nasbírat DOST POTRAVY v přírodě, tak, aby prosperovaly a taky aby na té přírodní potravě v červemci a srpnu bez problémů vychovaly zimní generaci. Cukr potom byl skutečně jenom na pozdní podtzim, na zimu a rozvoj na jaře.
Co se týká virových nákaz, virová nákaza je úspěšná tehdy, pokud se dokáže šířit. Agresivní virová nákaza, která včelstvo rychle zabije a potom se rozšíří do více včelstev loupeží, je úspěšná. Proto se šíří rychleji než méně agresivní příbuzná nákaza, která včelstvo zabíjí pomaleji a loupež přijde později. Nebo vitrová nákaza, která včelstvo jen oslabuje a loupež nepřijde nikdy a nákaza se šíří jen zalétáním jednotlivých včel z včelstva oslabeného do včelstev silbnějších. Poučení z covidu pak říká, že úspěšná virová nákaza potlačuje ty méně úspěšné až je úplně vymýtí.
Jenže dříve bylo vylupování včel vzácné. Včelaři věnovali obrovskou pozornost loupežím a vymýšleli a zkoušeli spousty metod, jak loupeži bránit. Byly česna s precizní regulaci velikosti vstupního otvoru česna až na jednu včelu,aby s eubránilo i slabé včelstvo, bylo před zimním krmením popisováno zužování včelstev a precizní uspořádání zimního sediště jeho přemístěním blízko k česnu, aby na obranu česna bylo dost strážkyň, protože včely ani tak nebrání česno jako brání plod uvnitř včelstva. Nebyla pochybná teorie, že včely potřebují hodně vzduchu, aby mohly mít hodně medu a proto v rámci té teorie mají současné úl pro zlodějky široce otevčřenou bránu, kterou včely v úlu absolutně nemohou ochránit. A kdy proto stačí úvodní oslabení i hodně silného včelstva začínající virovou nákazou k rozjetí nejdřív tiché loupeže a později zjevné loupeže, která rozšíří do okolních včelstev kvanta virů. A umožní, že agresívní vir, který ničí včelstvo nejrychleji, je nejúspěšnější, nejlépe se šíří a eychle potlačí méně agresívní varianty viru.
takže problém není ve virech, ale je ve včelařích, resp=ktive ve stavbě jejich úlů, které umožňují snadné vylupování i virem jen málo oslabených včelstev