Včelařská konference

Medomety po roce 2004

Dnes, v době která přichází, v souvislosti se vstupem do EU se budou muset čeští i slovenští včelaři zamyslet nad svou technologií vytáčení. Tohle se týká především komerčních provozů a včelařů s vyšším stavem včelstev.

U menších zájmových včelařů se situace příliš nezmění, nicméně vhledem k tomu, že někteří včelaři své přebytky medu prodávají také prostřednictvím různých výkupců medu, budou se i na ně postupně zvyšovat nároky na kvalitu medu. Medomet by něměl být v žádném případě z pozinkovaného plechu nebo ošetřen závadnou barvou, jak se bohužel někdy i stává. Přípustné je pocínování nebo potravinářská barva, ale toto řešení není kompletní, není trvalé svou životností a navíc opravovaná konstrukce starých dříve vyráběných medometů má mnohdy spoustu obtížně čistitelných míst, které jsou z hlediska hygieny nepřípustná. Jsou možné použít i různé schválené plasty jako materiál pro medomety, všeobecně je lépe ale použít nerezové materiály, takový je trend současné sjednocující se Evropy.

V souvislosti s požadavkem ekologicky čistých potravin se vyvíjí tlak na prvovýrobce ( tj. včelaře ), aby vytáčel a skladoval med v nezávadných zařízeních. Mnohdy je to obtížné splnit a určitě není možné vyhovět všem předpisům, některé
( a to si přiznejme ) nemají ani rozumný základ. Stále bude docházet k určitému obcházení předpisů, ale nerezové medomety by měly být přece jen již součástí vybavení každého včelaře. A to z mnoha důvodů.

Hlavně pro komerční provozy a vyšší stavy včelstev přichází jiná doba, doba změn.
Vše se velmi rychle mění , se vzrůstajícím tlakem ze zahraničí se mění i naše zákony.
Pro výrobce medometů i pro jejich uživatele.

Obchodník- výkupce medu si kvalitu medu musí pohlídat ve svém vlastním zájmu. Bude muset vyvíjet svým způsobem tlak na včelaře. V mnoha provozech se vytáčí pracným způsobem, chybí automatizace, nicméně na kvalitě medu se to nepozná.
To je v pořádku z hlediska obchodníka s medem. Je to v pořádku i pro nenáročného včelaře, dělalo se to tak odjakživa , co jeho paměť sahá.

Včelař- měl by připravit kvalitní med pro obchodníka nebo pro své maloodběratele a k tomu potřebuje odpovídající vybavení svého provozu.
Nový vznik komerčních provozů nebo jejich obnova si vyžaduje už jen z titulu toho, že jsou komerční - rozvahu nad hospodářským výsledkem a produktivitou práce i nad novými předpisy.

Výrobce medometů- ten se musí přizpůsobit a stejně jako včelař i on to nemá lehké, finanční investice hrají v tomto případě velkou roli. Hlavní je problém v individuální výrobě, která pramení z odlišnosti názorů včelařů, v rocích jejich praxe a zažitých věcí a léty budovaných výchozích podmínek včelařského vybavení, počínaje umístěním včelstev a rámkovou mírou konče. Toto vše má vliv na konstrukci medometu a tím i na způsob výroby- individuální výroba se prodražuje, seriová slevňuje. Aby výrobce našel tu střední cestu, musí vyhovět všem a nemůže si dovolit za těchto podmínek pouze seriovou výrobu. Tato situace je ale celoevropská, proto ceny medometů v EU jsou výrazně vyšší než v tuzemsku i když i domácí medomety jsou na naše poměry velmi drahé, stále se vyplatí koupit medomet domácího výrobce.
Také uvažme otázku servisních možností ( v sezoně když se něco přihodí, jak rychle vyřídíte reklamaci v zahraniči ? ) Díky vynikajícímu vztahu mezi Českou a Slovenskou republikou, která pramení ze společné historie můžeme považovat i nadále tento stát za společný, alespoň v tom smyslu, že si oba národy mají k sobě velmi blízko.

Pro včelaře je to velká investice, která se však může v závislosti na provozu vrátit i za jeden nebo dva roky. Spoustu včelařů trápí však jiné problémy, s úly, s rámkovou mírou, novými způsoby práce se včelstvy, s odvíčkováním atd.
Medomety jsou tak trochu u většiny včelařů na posledním místě. Nezbývají finance nebo převládá názor, že proč si pořizovat medomet, pro pár dní v roce. Když to vždycky nějak se udělalo. Početnější rodina zvládne výkon poloprofesionálního automatického medometu také. Ne však do velkých provozů, tam by měla být situace přece už jen odlišná, je to přece již více než jen zájmová činnost, tam již jde o ekonomiku a také o související hygienické předpisy schválených provozoven.

Jak se budou vyvíjet ceny medometů po roce 2004 ? Těžko odhadnout. Pravděpodobně změna nepřijde hned. Pokud ale režie a výchozí podmínky výrobce neunesou tlak právních předpisů, které se výrazně zpřísní, dojde buď ke zdražení nebo se firma vydá jiným směrem, lukrativnějším, v horším případě zkrachuje. Také se může stát, že upředností zahraniční vývoz, přece jen v Evropě je výrazně vyšší procento včelařů, pro která se dá vyrábět v kompletnějších seriích. V tomto jsou trochu dál než my. Jsou zvyklejší na seriovou výrobu, hlídají si daleko lépe produktivitu své práce- typickým příkladem je Německo.
Ale ve všech případech to může vést pouze a jen ke zdražení výrobku. S uvolněním trhu a sjednocením hranic do společného celku se cenové rozdíly budou vyrovnávat. Jak cena práce, tak cena výrobků.

Máme obrovskou výhodu, že například Německo je největším dovozcem medu na světě a máme ho za rohem. Jejich včelařství není tak dobré jako naše, protože kdyby tomu tak bylo, zvládli by svou produkci medu sami, takhle musí dovážet.
Ono je to také o propagaci vhodnosti užívání včelích produktů , ale to vše s tím úzce souvisí. Já si myslím, že se nemáme čeho bát a máme velké šance uspět v EU co by včelaři i výrobci potřeb pro včelaře.


Jaroslav Vodička