Včelařská konference

To znám také a zadovák nemám žádný.Mám jenom nástavky.Jedná se právě o "vkládání" Gabonů do plodiště. Uteču do boudy kde je tma, část včel odletí a ostatní čekají před a na boudě až se vrátím. Tu nejhorší verbež odvedu k jezírku, tam si třeba na chvíli lehnu do vysoké trávy a pak poklusem k úlu rychle zatím přikryté včely uzavřít. Nějaké velké ohledy si musím odpustit, protože pokouření, smetání z okrajů nástavku má za následek "vylití" včel takže pak již ne! Teda ve všech případech bych měl použít minulý čas. Letošní rok jsem dopadl bledě, a spíš se těším na ten příští až zase nějaká žihadla dostanu, teda jestli bude od koho.

Co já pamatuji, vždy jsme rozchovávali svoje včely. A ve včelstvech jsme
zachovávali jednotlivé linie v úlech. Tak jednou za 5 - 10 let přibyla
nějaká chovná matka, ale nikdy jsme nevčelařili stylem vybrat nebo koupit
dobrou matku a dcery odchované od ní nacpat do všech nebo většiny úlů, jen
abychom proboha měli co nejvíc medu. Včely v 90 % úlů, pokud jejich výnos se
pohyboval v daném rozmezí a které nebyly příliš divoké, vždy dostaly
příležitost vychovat si novou matku jen ze svého plodu, nikdy ne z cizího.
Dříve kdysi hodně dávno hlavně přes rojení, později bez rojení oddělky.
Vlastnosti, které měly včely před 10 - 15 lety, byly na stejném úlu vidět i
dnes po několik generací matek. Jen občas se některé linie přerušily,
ztrátou matky při rojení, úhynem v zimě nebo zeslabením včelstva v létě a
vyloupením. Oslabení včelstva a jeho úhyn se dalo velice často předpovědět
nápadným zmírněním divokosti včelstva tak o půl roku dříve. Stejně tak se
snažím včelařit i teď, i když s podstatně menším počtem včelstev. Udržuji
linie v jednotlivých úlech a vyřazuji jen naprosté slabochy. Proto si
myslím, že můžu porovnávat. A to porovnávání vychází tak, jak vychází,
jednotlivá včelstva jsou za tu dobu čím dál tím víc sobě podobná a jejich
divokost klesá.
Něco jiného by bylo, kdybych měl prakticky všechny matky odchované od nějaké
koupené matky. Jenže při takovém včelaření teď mám všechny včelstva
odchované od jedné chovné matky jedné linie. Za 3 - 5 let si ve Včelařství
přečtu nějakou oslavnou recenzi na chovné matky jiné linie nebo přijdu na
poutavou přednášku prodejce matek nové linie, okamžitě je nakoupím a během
dvou, tří let vyměním ve všech včelstvech . Za dalších pár let změním zase.
Potom ale nemůžu nic porovnávat ve smyslu divokost včelstev dříve a nyní,
protože zhruba co 5 let kompletně nahradím na stanovišti jednu linii druhou
a z genů, které měla ta první linie odlišná od té druhé, nemám na stanovišti
nic. Můžu maximálně říkat "Tahleta linie, co jsem choval kdysi, mně
vyhovovala více než ta linie, co chovám dnes, ale ta dřívější linie se s
časem prý taky zhoršila(nebo zlepšila)". A i kdybych neměnil, stejně pokud
pravidelně nakupuji chovné matky, takové porovnávání stejně nemá smysl.
Vůbec totiž nevím, podle jakých kritérií vyšlechťuje chovatel tu linii. Roky
může vybírat vedle výnosu hlavně klidné včely. Pak se ukáže, že chovatel
musí občerstvit linii přišlechtěním nějaké jiné linie, třeba nalezené někde
v přírodě. A pak se třeba ukáže, že občerstvená linie má včelstva v průměru
divočejší a chovatel bude muset zase dlouhé roky šlechtit, aby získal stejně
klidné včely jako před přišlechtěním. "Kupovatel" matek o tom nemá potuchy a
tak tvrdí, že dříve byly včely klidnější a nyní jsou divočejší......
Přiznávám, že kdybych včelařil takhle, to znamená nakoupil chovnou matku a
během dvou let přidal dcery do všech úlů a takhle pořád dokola, asi bych měl
více medu a klidnější včely. Ale nějak se mně nechce, připadá mi to jako
včelaření s půjčenými včelami či co. Asi tak.

No nic, končím dneska a posílám všem na konferenci p.f. 2008.

R. Polášek