Včelařská konference

Včely nejsou v bradách proto že se nemohou vlést do úlu ale proto že tak regulují teplotu v dášli jim dostatečně velký úl tak stejně ta bradu bude v podmetu udržují tak teplotu aby se jim nezbortilo dílo

Stejně tak to není, že ze starých včel by nešel udělat smetenec vždyť s rojem odletí jen staré včely

Smetence však ale vytváříme při sundávání medníků kdy včely přes smyk smetáme do rojáčku a těch plástech ale je jen minimum starých včel

Pepan

> ------------ Původní zpráva ------------
> Od: Stonjek <e-mail/=/nezadan>
> Předmět: Odstra?ov?n? medn?k?
> Datum: 17.7.2008 17:21:40
> ----------------------------------------
> Názor, že v bradách na letáči vyléhávají staré včely, které stejně brzy
> odejdou je podle mého názoru zcela scestný, Stačí jednoduchý pokus. Vemte
> bradu do dlaní a přitiskněte na ní tvář. Není potřeba žádné velké štěstí,
> aby vše proběhlo bez žihadel. Tzn, že v bradě je většina mladých včel,
> staré by vás hnaly. Kdysi, když jsem měl dvouprostorové úly jsem s tím
> oblboval návštěvníky včelnice. Včely potřebují žít na plástech, tak proč
> jim to neumožnit. Zdraví R. Stonjek
>
>
>

Stejně tak to není, že ze starých včel by nešel udělat smetenec vždyť s rojem odletí jen staré včely
______________________________________________________________

Z čeho tak usuzujete? Proč by roje měli být přednostně tvořeny starými včelami, tedy včelami opotřebovanými a tím náchylnějšími k chorobám, včelami jež nedávají záruku dobrého rozvoje nového včelstva?

Roje jsou zpravidla z valné většiny ( přes 80% ) tvořeny anatomickými trubčicemi ( pravými rojovými včelami ), které jsou fyziologicky mladé. Mají totiž velmi vyvinuté tukobílkovinné těleso, takže jsou dlouhověké ( na úrovni zimních včel ). Tyto včely vznikají z krmiček, které neupotřebily krmné kašičky ( málo otevřeného plodu k počtu krmiček ) a pozřely je. Anatomické trubčice nikdy nelétají na snůšku, tedy nejsou opotřebovány ani mechanicky. Po vyrojení představují ,,hnací motor,, budování nového včelstva. Ztratí svoji lenost a stanou se z nich včely mimořádně pracovité, přitom s vlekou životaschopností. To způsobuje výborný rozvoj usazených rojů. Anatomické trubčice každopádně nejsou žádné staré upracované létavky.

To je důvod, proč nedoporučuji tvorbu nových včelstev přes klasické přelétáky ( u včeltev bez rojové nálady ). Včely v přelétáku, než se vylíhne první plod, jsou značně přetížené a přestárlé, tedy náchylné k onemocnění. Některé tyto nemoci ( nosemóza, melanóza ) mohou nakazit i matku a zapříčinit její výměnu, v nejhorším případě její brzkou smrt. Tomu lze účinně bránit přidáním více plástů se zavíčkovaným a otevřeným plodem. Nicméně to už není pravý přeléták ( bez plodu ), který vždy přijme přidávanou matku, ale spíše oddělek posílený létavkami, jenž přidávanou matku může zahubit a raději si vychovat vlastní ( nouzovou ) matku. Odchov matky v pravém přelétáku je nanejvýš špatný.

Zvláště kritická situace nastává v oplodňáčcích. V nich je pravděpodobnost vzniku nemocných matek poměrně veliká. Není se čemu divit. Hrstka včel musí vystavit dílo, zpracovat cukernou potravu, udržet potřebné mikroklima, bojovat proti škůdcům a přitom se ještě postarat o zdárné oplození a rozkladení matky. To je pro pár stovek včel v dřevěné bedínce nelehký úkol. Výsledkem jsou upracované včely vůči patogenům velmi neodolné. Nemocné včely, jsou-li v přímém kontaktu s matkou, přenesou patogeny do jejího těla. Proto včelstva velkochovatelů matek ( běžně používající oplodňáčky ) nesmí trpět nosomózou, která by způsobovala velké ztráty mladých matek.

S pozdravem...M. Václavek...