Včelařská konference

On Thursday 18 of December 2008 09:42:02 Tomáš Heřman wrote:
> Diky Radime
>
> mam dilema zda koupit novy plastovy sud ci pouzit tento stary - chtel jsem
> usetrit :-).
>
> Uz jsem asi rozhodnutej, prave ten plastovy smrad me odrazuje - otazka je
> zda nebude podobne smrdet i novy sud - vhodny pro styk s potravinami.
>
> Diky
> T.H.
>
> > Jednoznačně se to říct nedá.>
> > R. Polášek

Daji se koupit takove ty modre plastove sudy za rozumny peniz (od cocacoly
neberte, i pri vyvareni vosku parou je tam ten oder trochu citit).


Honza

Daji se koupit takove ty modre plastove sudy za rozumny peniz.
--------
Máte někdo zkušenosti se skladováním medu v takových 120litrových sudech?

Jinak jsou prý dobré na skladování souší:-)

Karel

Nejlepší odsmradění je natřít celý sud teplým medem a nechat delší dobu být, klidně i 2x. Pak ho vymýt a je to jasné. Páchne li dál, tak je takový sud dobrý akorát na vodu na zalévání. Já tento postup používám při nátěru záložního medometu Bisilem, který také né moc sympaticky a hlavně dlouho páchne chemií. Na dokvašování používám plastové demižony z pitných automatů /ty bez držadla/ a jsou výborné. Na hlavní kvašení se chystám na pivní sud, ale zatím nejsou lidi, Zdraví R. S.

Co se týká "odsmradění" nátěrů, v úplně zaschlém nátěru zůstává po pár dnech
pořád uzavřeno až několik % ředidla, které postupně vyprchává. Po měsících,
půl roce atd tam zůstává taková desetina procenta ředidla. Jsou to obvykle
speciální výševroucí složky ředidla, které se do barvy přidávají v rozsahu
jednotek procent a upravují takové speciální vlastnosti barvy jako třeba
lesk, slévání povrchu při stříkání a nátěru, dobu, po kterou je povrch barvy
živý, množství pórů, které zůstanou v zaschlé barvě a tím odolnost proti
korozi... a které jsou často intenzívně nepříjemně páchnoucí na rozdíl od
hlavních složek ředidel. Kromě jiného taky fungují jako změkčovadla, barva
natřená na nekvalitně očištěném povrchu rok, dva roky drží, protože tyto
látky v malém množství vrstvu barvy změkčují. Jak úplně vyprchají, barva se
stane křehkou a začne se odlupovat....
Zapomeňte na to vytáhnout v květnu medomet a jak je rezavý, natřít ho,
nechat barvu týden nebo měsíc zaschnout a potom vytáčet med. Pokud se má
medomet natírat zevnitř barvou, je to třeba udělat co nejdřív v létě po
ukončení sezóny a do dalšího roku nechat vyvětrat.
S tím nátěrem vnitřku sudu teplým medem je to velice praktický postup, to si
zapamatuji.

R. Polášek

----- Original Message -----
From: "Stonjek" <e-mail/=/nezadan.iol.cz>
To: "Včelařský mailing list" <vcely/=/v.or.cz>
Sent: Friday, December 19, 2008 7:31 AM
Subject: Re: plastovy sud - medovina


> Nejlepší odsmradění je natřít celý sud teplým medem a nechat delší dobu
> být, klidně i 2x. Pak ho vymýt a je to jasné. Páchne li dál, tak je takový
> sud dobrý akorát na vodu na zalévání. Já tento postup používám při nátěru
> záložního medometu Bisilem, který také né moc sympaticky a hlavně dlouho
> páchne chemií. Na dokvašování používám plastové demižony z pitných
automatů
> /ty bez držadla/ a jsou výborné. Na hlavní kvašení se chystám na pivní
sud,
> ale zatím nejsou lidi, Zdraví R. S.

Radime, dík za expertní osvětu. :-)

Mám dotaz. Co soudíš o vypalovaných práškových nátěrech. Formálně nemají atest (alepoň ty co se tady okolo používají)na styk s potravinami, ale myslím, že právě vypálením se z toho většina věcí dostane a pak se z toho už nic moc neuvolňuje.

Dík za info.

Karel

Práškové vypalovací barvy to je u medometrů problém. Většinou renovace probíhají u medometů starších a u těch byly spoje pájeny cínem. Při vypalování se používá teplota kolem 300 stupńů a to cín už taje. Nevím, jestli by teplota nešla ubrat, ale pro jeden medomet nejsme pro nikoho partner. Jinak jsou práškové barvy super a jsou i v potravinářské verzi a nesmrdí. Zdraví R. S.

Stonjek:
Při vypalování se používá teplota kolem 300 stupńů a to cín už taje. Nevím, jestli by teplota nešla ubrat, ale pro jeden medomet nejsme pro nikoho partner. Jinak jsou práškové barvy super a jsou i v potravinářské verzi a nesmrdí. Zdraví R. S.
-----
Nemyslím na renovaci. Myslím na nové věci. Když se tak podívám na ceny nerezu, tak si říkám, že věci, které přijdou do styku s medem na pár minut nemusím mít z nerezu. při současných cenách. Navíc sortiment a dostupnost černého železa, svářečka se nemusí přestavovat na nerez.

Tady okolo je dost malých pružných lakoven. Nám dělaly věci do interiéru ( a velmi rozměrné) a kolega do jiné vozí své zakázkové věci. U některých "divokých" věcí si to člověk musí dodat i se stojanem co si vyrobí, aby to mohlo do linky.

Myslím, že při konstrukci by se muselo počítat s tuhostí aby to nepružilo a neodskakovalo.

A myslím, že nastávající ekon. potíže zvýší flexibilitu dodavatelů k těm, co nosí práci a hotové peníze. :-)
Optimální čas se dovybavit technikou.



Například jeden velký dalekohled byl, pokud si vzpomínám, postaven jen díky krizi ve 30.letech. Ve fondu byly připraveny peníze a za konjuktury by o takovou spec. zakázku žádná firma neměla zájem.

Karel

Přesně tak, jsou i v potravinářské verzi. Teplota vypalování je běžně okolo
200 st C, dá se u běžných prášků snížit na 180 až 150 st C za cenu
znatelného prodloužení vypalovací doby, ale to záleží na tom, jestli si v
lakovně takhle přeštelují, respektive rozštelují sušárnu. Není to tak
jednoduché změnit vypalovací teplotu a na první pokus rovnou ten prášek
správně vypálit. Jsou i nízkovypalovací prášky, kde by měla být ta teplota
ještě nižší. Problém je v tom, že nejmenší krabice prášku je od nějak 10
kilo prášku výš, takže na jeden medomet nezbývá nic jiného než najít
práškovnu zrovna s rozdělanou potravinářskou barvou s atestem a použít
zrovna ten prášek, co mají rozdělaný. Jinak nákup a výměna prášku v boxu
vyjde na jeden medomet draho . U běžně cínovaných věcí je to stejně jedno,
protože jednak teplota může být místně vyšší a jednak i při 150 st C běžná
cínová pájka sice netaje, ale její pevnost je minimální. Stačí velice malé
vnitřní pnutí a dílec se rozpadne. Díly pájené cínem se dají lakovat
práškem, pokud jsou primárně ještě spojené třeba nýty nebo plech různými
"klempířskými" záhyby a podobně a cín je jen doplňkový k zvýšení tuhosti a k
utěsnění spár, takže se dílec při vypalování nerozpadne. Zároveň ty spáry
musí být malé, aby se v nich roztavený cín kapilárnímu silami udržel a
nevytekl při vypalování ven.

U nových věcí je to vcelku nadějné, udělat koš medometu z obyčejného černého
materiálu a napráškovat ho. Musí se ale stejně řešit očištění toho
materiálu, od rzi a mastnoty to je logické, ale očištění od okují se leckde
zanedbává. Ideální je, když je lakovna vybavena ještě předúpravami, nějakým
odmaštěním a odmořením a potom nějakým fosfátem pod prášek, podstatně se tak
zvýší dlouhodobá přilnavost.
Dlouhodobě ale stejně má nerezový koš vyšší užitnou hodnotu. Sice prášek je
proti oklepnutí a oťuknutí nějakým kovovým či jiným tvrdým předmětem z
dostupných barev nejodolnější, ale časem k tomu stejně bude nějakými
hloupými náhodami docházet. Řekl bych, že pro vlastní spotřebu a rodinu
klidně stačí napráškovaný koš, pro rozsáhlejší prodej medu je takový medomet
spíše jen přechodné řešení, než včely vydělají na nerezový. Já myslím, že i
ceny nerezových medometů půjdou kvůli krizi dolů.
Jinak by mě zajímaly zkušenosti, jestli někdo bude pájený koš dělat, kde a
za kolik sehnal potravinářskou pájku, to znamená pájku bez olova, protože ta
běžná levná pořád obsahuje mnoho olova a pro styk s potravinami je nevhodná.

R. Polášek

----- Original Message -----
From: "Stonjek" <e-mail/=/nezadan.iol.cz>
To: "Včelařský mailing list" <vcely/=/v.or.cz>
Sent: Friday, December 19, 2008 10:06 AM
Subject: Re: plastovy sud - medovina


> Práškové vypalovací barvy to je u medometrů problém. Většinou renovace
> probíhají u medometů starších a u těch byly spoje pájeny cínem. Při
> vypalování se používá teplota kolem 300 stupńů a to cín už taje. Nevím,
> jestli by teplota nešla ubrat, ale pro jeden medomet nejsme pro nikoho
> partner. Jinak jsou práškové barvy super a jsou i v potravinářské verzi a
> nesmrdí. Zdraví R. S.