| | - ČSV - Odborné oddělení --- 8. 7. 2003
RE: Hadi
Snad budou stačit tyhle stránky:
http://psaci.misto.cz/_MAIL_/biologie/isek/zmije.html
S pozdravem
Lněnička
p.s.
Tady je celý text:
Zmije obecná
Třída: plazi - Reptilia:
Plazi jsou obratlovci s proměnlivou tělesnou teplotou, kteří se, na
rozdíl od obojživelníků, stali během vývoje mnohem méně závislí na
vodním prostředí, i když některé druhy jsou druhotně opět do značné míry
přizpůsobeny životu ve vodě. Kostra je pevnější, dokonale zkostnatělá,
lebka je spojena s páteří jediným kloubem, žebra jsou vytvořena, někdy
ale značně tvarově pozměněna (u želv jsou součástí krunýře). Pokožka je
silně zrohovatělá a vytváří šupiny nebo větší rohovité štítky. Dýchacím
orgánem jsou po celý život plíce, u některých vodních želv slouží navíc
k přijímání kyslíku z vody prokrvená sliznice úst a párový měchýř,
ústící do konečníku. Trávicí, vylučovací a pohlavní ústrojí končí
společně kloakou.
Plazi většinou kladou vejce (vejcorodost - oviparie), u některých druhů
je kladení pozdrženo až do doby, kdy mládě opouští skořápku
(vejcoživorodost - ovoviviparie). U několika málo cizokrajných druhů
dochází k primitivní placentaci, k vyživování zárodku mateřským
organismem a ke skutečné živorodosti (viviparie). Zárodek ve vejci
vytváří, na rozdíl od obojživelníků, ryb a kruhoústých, zárodečné obaly
(amnion, seróza) a v další přídatný obal se vyvíjí alantois. Vývoj je
přímý bez proměny, vylíhlé mládě se ve všech podstatných znacích shoduje
s dospělými.
Plazi obývají nejrůznější prostředí, žijí na souši, v mořích i ve sladké
vodě. Největší množství druhů žije v teplých krajích, za severní polární
kruh zasahují v Evropě jen 3 druhy. Počet současných druhů je odhadován
asi na 4000 až 5000. Třída plazů se dělí na 4 podtřídy (podle jiných
systematiků na 4 řády): hatérie - Rhynchocephalia, želvy - Testudinata,
krokodýlové - Loricata a šupinatí - Squamata. Z nich pouze želvy a
šupinatí se vyskytují také v naší fauně.
Řád: šupinatí - Squamata:
Řád šupinatých zahrnuje plazy většinou dosti protáhlého těla, s kůží
pokrytou rohovitými šupinami. Končetiny jsou buď vytvořeny, nebo
scházejí. Tlama je ozubená, zuby jsou narostlé na povrchu čelistí, popř.
i na kostech patrových a křídlatých (maxillare, dentale, palatinum,
pterygoideum), nejsou vklíněny v zubním lůžku. Samci mají párový
vychlípitelný penis. Naše druhy jsou vejcorodé nebo vejcoživorodé.
Podřád: hadi - Ophidia (=Serpentes):
Končetiny i ramenní pletenec vždy scházejí, u některých cizokrajných
druhů jsou zachovány rudimenty zadních končetin a pánve. Oční víčka
přerostlá přes oko, průhledná. Tělo kryto na hřbetě a na bocích šupinami
vejčitého nebo kosočtverečného tvaru, hladkými, nebo s úzkým podélným
kýlem, na bocích poněkud širšími než na hřbetě. Břicho je pokryto
jedinou řadou příčných obdélníkových štítků (ventralia), spodní strana
ocasu u našich druhů vždy dvěma řadami štítků (subcaudalia). Ušní
bubínek chybí. Je známo asi 1500 druhů hadů, rozdělených do 11 čeledí. U
nás bylo bezpečně zjištěno 5 druhů, patřících dvěma čeledím.
Čeleď: zmijovití - Viperidae:
Zmijovití jsou vesměs jedovatí hadi s 1 párem dutých, trubičkovitých
jedových zubů (někdy i s dalšími, náhradními, postupně dorůstajícími
zuby) v horní čelisti a s menšími nejedovatými zuby na dolní čelisti, na
kostech patrových a křídlatých. Jedové zuby jsou v zavřené tlamě
sklopeny špičkou dozadu (obr. 4a), při otevření tlamy se kolmo vztyčí
(obr. 4b). Hlava dosti široká, zřetelně zúžením oddělená od trupu, je
svrchu kryta převážně menšími štítky a šupinami (obr. 3). Jejich
velikost a počet jsou velmi proměnlivé. Tělo je poměrně tlusté, na konci
se náhle zužuje v krátký, tenký ocas. Zornice oválná až štěrbinovitá,
svislá. V Evropě pouze 1 rod.
Rod: zmije - Vipera Laurenti, 1768:
Hlava protáhle vejčitá, v přední části poměrně široká, shora zploštělá.
Štítky horního rtu odděleny od oka řadou drobných štítků, stejně tak
nadoční štítek od štítku čelního. Oko je posazeno poměrně vysoko,
nadoční štítek tvoří vodorovnou hranu v podobě "obočí". Šupiny na
svrchní straně těla úzce oválné, výrazně kýlnaté, na bocích poněkud
širší, hladké. Anální štítek nepárový. Vejcoživorodé. Ze 4 druhů
žijících na evropské pevnině byl u nás spolehlivě zjištěn jediný.
Zmije obecná - Vipera berus (Linnaeus, 1758):
Popis: Tělo poměrně zavalité, ocas krátký a tenký, zaujímá 8 až 14 %
celkové délky (obr. 1). Hlava dosahuje 4,5 až 5,5 % délky těla. Na horní
konec nepárového rostrálního štítku na špičce čenichu navazuje dvojice
vedle sebe stojících malých štítků (apicalia). Nozdra vyúsťuje uprostřed
1 štítku. Po stranách tlamy 8 až 9 labialií (retní štítky lemující horní
ret na jedné straně hlavy, nepočítaje rostrální štítek na špičce tlamy),
21 šupin v šikmé řadě (vzácně 19 nebo 23) (šupiny v šikmé řadě kolem
trupu, mimo široké štítky břišní (největší počet najdeme nikoli na
nejtlustším místě, ale asi v 1/3 délky trupu)), 132 až 158 ventralií
(břišní štítky, od prvního, zřetelně napříč protaženého, až ke štítku
řitnímu - análnímu (tento nepočítaje)), 24 až 26 subcaudalií (dvojice
podocasních štítků na spodní straně ocasu, od kloakálního otvoru po
konec ocasu, obr. 6). Tvar hřbetní šupiny - obr. 5.
Zbarvení: Velmi proměnlivé. U normální formy bývá samec svrchu šedý s
černou kresbou (obr. 2). Štítky na horním rtu jsou bílé, břicho
černošedé, někdy se světlejšími skvrnkami, spodní strana ocasu je žlutá.
Oko je červené, se svislou zornicí. Samice je zbarvena někdy šedě jako
samec, jiné exempláře jsou hnědošedé s tmavohnědou nebo černošedou
kresbou. Zbarvení mláďat bývá červenohnědé. Někdy se vyskytnou barevné
odchylky s nezřetelným hřbetním pruhem: forma zbarvená sytě černě, s
bílými štítky na horním rtu a se žlutou spodní stranou ocasu - Vipera
berus morpha prester (Linnaeus, 1758) a vzácnější rezavá až červenohnědá
forma - Vipera berus morpha chersea (Linnaeus, 1758). Tyto barevné
odchylky se kromě množství kožního pigmentu ničím neliší od normálních
zmijí.
Velikost: Celková délka samic až 90 cm, u samců až 70 cm, obvykle však
obě pohlaví dorůstají menších rozměrů.
Pohlavní rozdíly: Kromě zbarvení se samci odlišují menší velikostí a
poměrně delším ocasem. U samců představuje délka ocasu asi 10 až 14 %
celkové délky, u samic 8 až 12 %.
Rozšíření: Žije téměř po celé Evropě kromě Irska, jižní části
poloostrova Pyrenejského, Apeninského a Balkánu, severní části
Skandinávie (asi od 69° s. š.) a oblastí kolem Černého a Kaspického
moře. V Asii se vyskytuje zhruba mezi 50 až 60° s. š. až po Dálný Východ
a na Sachalinu.
V ČR: Zmije obecná severní - Vipera berus berus (Linnaeus, 1758) je
rozšířena po většině území státu mimo nejhustěji obydlené a intenzívně
obdělávané oblasti. Nevyskytuje se obvykle v nížinách. Ve vyšších
polohách je hojnější.
Biologie: Obývá lesy, paseky, rašeliniště, horské louky. Její potravu
tvoří hlavně myši, žáby, ještěrky, zejména ještěrka živorodá, v mládí i
větší hmyz. Zmije je aktivní především v noci, za slunečného dne se
vyhřívá. Klade vejce s blanitým obalem nebo rodí přímo živá mláďata
(ovoviviparie). Je jediným naším jedovatým plazem. Uštknutí mívá
nejvážnější následky u dětí a osob s oslabeným zdravím nebo tehdy,
zasáhlo-li hlavu nebo povrchovou cévu. (První pomoc: končetinu nad ránou
stáhnout obvazem, rychle dopravit k lékaři pro injekci séra. Ránu
nevysávat ani nerozřezávat, nepodávat alkohol.) Nebezpečnost zmije bývá
zveličována, had uštkne jen tehdy, cítí-li se sám ohrožen nebo byl-li
přišlápnut. Pokud může, člověku se vyhýbá a skrývá se, přitom někdy
vniká i do vody. Zprávy o zmiji pronásledující člověka jsou naprosto
nepodložené. I zmije zasluhuje ochrany jako činitel biologické rovnováhy
v přírodě, jako významný hubitel myšovitých hlodavců.
Další 2 druhy zmijí zasahují z jihovýchodní Evropy do středního Podunají
a do blízkosti našich hranic, spolehlivé doklady o výskytu na našem
území však chybí. Jsou to: zmije menší neboli rákošská - Vipera ursini
(Bonaparte, 1835) dorůstající nejvýše 60 cm a vyznačující se jediným
nepárovým štítkem (apicale) svrchu nad štítkem rostrálním na špičce
tlamy, a dále zmije růžkatá, dříve známá jako písečná - Vipera amodytes
(Linnaeus, 1758) až 90 cm dlouhá, se špičatým vztyčeným růžkem na špičce
čenichu. Oba druhy mají rovněž na hřbetě klikatý tmavý pruh a mohou být
zaměněny se zmijí obecnou.
Obrazová příloha:
obr. 1 - Tvar těla zmije. Porovnání poměru délky těla a ocasu (šipka
označuje polohu kloakálního otvoru)
obr. 2 - Zmije obecná (Vipera berus)
obr. 3 - Označení štítků na hlavě zmije: a rostrale, b apicalia, c
nasale, d canthalia, e praefrontalia, f frontale, g circumorbitalia, h
superorbitale (supraoculare), j parietalia; lg. c. měření délky hlavy u
hadů
obr. 4a,b - Schéma lebky zmije v klidu a při otevření tlamy: ag kost
úhlová (angulare), d kost zubní (dentale), jz jedový zub, mx
hornočelistní kost (maxillare), p kost temenní (parietale), pt kost
křídlovitá (pterygoideum), sq kost šupinová (squamosum), tr kost příčná
(transversum), q kost čtvercová (quadratum)
obr. 5 - Tvar hřbetní šupiny zmije obecné
obr. 6 - Uspořádání štítků v okolí kloakálního otvoru u zmije
> -----Original Message-----
> From: Ducháč [mailto:DuchacVaclav/=/seznam.cz]
> Sent: Tuesday, July 08, 2003 9:29 AM
> To: Včelařský mailing list
> Subject: Hadi
>
>
> Letos je zvýšený výskyt hadů v naší oblasti Orlických hor v
> okolí včelnic. Prosím o pomoc odborníků,jaké jsou typické
> znaky pro zmiji, musí mít klikatou čáru na hřbetě a její
> zbarvení. Předem děkuji. Ducháč.
>
|
Odpovědět
do diskuze
na příspěvek
číslo 3372
Zobrazit
odpovědi
na tento
příspěvek
Zobrazit
celé
vlákno |