Včelařská konference

Jo když jsem byl ještě chlapec , tak ty pověsti o chlapovi co do sebe nalil louh , byly poměrně oblíbené. V pivovarech láhev prosvítí dvěma lasery a projde jen čistá a hlavně prázdná.

Já sklenice namočím na den, dva dny do vody. Všechno nepatříčné se buď přímo odmočí nebo aspoň změkne a dá se snadno odstanit. Zbytky lepidla a podobné oškrabuji nožem. Stopy po lepidle a povlak nečistot na zašlých hodně používaných flaškách, který normálně nejde sundat, vyleštím hadříkem s jemným pískem na nádobí. Ćisté sklenice vypařuji horkou vodou a zvenku i zevnitř utírám do sucha. Prakticky všechny sklenice tak získají čistě průhledný vzhled a lesk k nerozeznání od nových sklenic. Tak jedna z 20 - 40 sklenic, z nakoupených zavařenin a podobných obalů, nejde vyčistit vůbec, zůstane v celém povrchu matná a zašlá.
Pro prodej dvou tun medu a pokud musí být kvůli rentabilitě započítávána i práce, to není, ale pro prodej malého množství a dobrý pocit z skutečně ušetřeného životního prostředí, ne jako to lhaní s biovčelařením, to jde.
Profesionální myčky třeba v pivovarech asi čistí hlavně vysokým tlakem vystříkávané vody a teplotou k bodu varu. Louh nebo saponát je tam jen pomocný přípavek, který drží smyté nečistoty v lázni a zabraňuje, aby se zpětně usadily na dalších flaškách. Louh kromě toho nesmí mít vyšší koncentraci než pár procent, jinak napadá a zmatňuje povrch levného obalového skla stejně tak jako některé agresívní přípravky do myčky nádobí.