Včelařská konference

To je ode zdi ke zdi. Před pár lety se tady diskutovalo mezi zastánci izolovaných úlů se stěnami s 5 - 10 centimetry polystyrenu a mezi zastánci neuteplovaných úlů se stěnami s 2 centimetry dřeva. Dnes se tady diskutuje, jestli včely tepelně chránit aspoň těmi dvěmi centimetry dřeva nebo kompletně všechno teplo, co unikne z včelího chumáče, pouštět otevřenými očky ven. Fakt je, že včely víceméně uspokojivě přezimují ve všech verzích úlů kromě extrémů v řešení úlů a současně extrému v počasí.
Co se týká starých úlů, jsou poplatné tehdejší době, kdy kvalitní nenásakavá izolace byla velmi vzácná. Úly se tedy uteplovaly vším možným, co bylo k dispozici. A k dispozici byly takové materiály, jako seno, sláma, hobliny a podobně. Původně asi konstruktéři těchto úlů plánovali odvětrávání takové izolace, časem, jak si ty úly včelaři kopírovali jeden od druhého, bylo zřejmě odvětrávání izolace vypuštěno. Potom záleželo na včelaři. Včelař lajdák nechal vnější stěny těch úlů popraskat a vzniklými štěrbinami byla tato nasákavá izolace odvětrávána a včely zimovaly dobře. "Pořádný" včelař úl stále natíral a vzniklé praskliny zatmeloval, tím se vnější stěna úlu stala pro vlhkost neprostupná. Vlhkost se potom během zimy a předjaří hromadila až jako led v uteplení a potom během jara vycházela zpátky do úlu a byla odstraňována až včelami.