Včelařská konference

Fejeton o lnu - medonosné rostlině.

Len krásně kvete,modrými drobnými kvítky a radost pohledět na lán této kvetoucí hospodářské rostliny.
Postupem času len vytlačila umělá vlákna,která jej však cele nahradit nemohou.Zkuste se utřít do ručníku z
umělotiny,i když tam je trochu příměsi bavlny či lnu a poté do čistě lněného.Rozdíl je naprosto zřetelný.
Len živil v minulosti jak hospodáře,který jej pěstoval,tak i mnoho lidi,kteří mu jej chodili trhat,rosit,vochlovat a potom odebírat ke svému domácímu zpracování.atd.
Také živil mnoho lidí ve vesnických chalupách,kteří dělali tzv. přádlo,v každé druhé chalupě byl kolovrat a ti potom na svých stavech tkali plátno,chodili jej na trhy prodávat,či měli své stálé odběratele. To plátno bylo sice na dnešní dobu hrubé,ale velká většina vesnických obyvatel v něm chodila oblečena a práci proto měli i krejčí.
V minulosti v Čechách skoro v každé vesnici,kde se pěstoval len stávala a to ponejvíce na konci vesnice tzv. pazderna.To byla budova většinou postavená z kamene a na které se podíleli hospodáři,kteří tento len pěstovali.Sloužila k tomu,kde se len zbavoval toho pazdeří - tzv.vochlováním,aby zbylo jen čisté vlákno ku předení.To pazdeří jako odpad sloužilo k topení.Každý hospodář podle rozvrhu naložil ten svůj len na povoz a dovezl jej do té pazderny,kde se to provádělo pomocí jakéhosi koryta a tupého nože , připevněného na něm a tím nožem za postupného posouvání toho lnu v tom korytě se len zbavoval toho pazdeří. Postupem doby,když nastoupilo průmyslové zpracování lnu a zároveň také končilo jeho předení a tkaní ve vesnických chalupách,zůstávaly tyto pazderny bez využítí k čemu byly postaveny. A tak samozřejmě chudých obyvatel v té době bylo habaděj,ba příliš,pastoušky mnohdy nestačily je všechny pojmout a tak se někteří tito lidé nastěhovali se svými rodinami do těchto opuštěných pazderen,kde žili.Zůstalo jim pak jen to přízvisko – Pazdera,Pazderka , atd.
Postupem času a zlepšením sociálních poměrů ke konci RU a za I. republiky se tito obyvatelé těchto pazderen
také zmohli,někteří,ti podnikavější si ty pazderny opravili,rozšířili,přistavěli,zvelebili, nu a někteří se odstěhovali do lepšího bydlení.Dnes jsou původní pazderny na vesnicích velice vzácné,zůstal tam jen ten název „U pazderny“ apod., většinou zmizely z povrchu země a nanejvýš tam zbyla po nich jen hromada kamení,pokud je neodvezl nějaký člověk,který je využil na stavbu svého domu.Kdysi tito lidé z pazderen dlouho trpěli syndromem méněcennosti protože jejich původ jim byl dlouho připomínán ostatními obyvateli, byli druhořadí. Dnes po mnoha létech potomci těchto obyvatel jsou naprosto rovnocenní všem lidem,ba mnohé i předčí jak vzděláním,tak majetkem ,tak i svojí rétorikou.