Včelařská konference

14.4 v je napětí začátku plynování 6článkové olověné baterie. Baterie kolem tohoto napětí při nabíjení už začíná být plná a tak část proudu cpaného do baterie nabíječkou se neuloží, ale spotřebuje se na rozklad vody v elekrolytu baterie na kyslík a vodík, baterie takzvaně "vaří" Klasická baterie to bez problémů vydrží nějakou hodinku, mezitím se nabije úplně, nabíjecí napětí na ní stoupne ještě o nějaký volt nad 14,4 V a všechen proud potom cpaný nabíječkou se spotřebovává na rozklad vody v elektrolytu. Když se nabíječka potom odpojí, bublinky vyprchají a za nějakou hodinku se napětí takhle plně nabité baterie ustálí na hodnotě těch cca 14,4 voltů. To platí pro klasickou olověnou baterii se šroubovacími uzávěry, kde jsou otvory pro únik vytvářeného kyslíku a vodíku a kde jsou šroubovací zátky, které se dají odšroubovat a vyvařená voda doplnit destilkou. A taky můž být použit k nabíjení jednoduchý zdroj nabíjecího proudu, kdy k plnému nabití nemusí být ani měřič napětí baterie, pozná se to podle doby nabíjení a toho plynování.
Dneska se čím dál více uplatňují bezúdržbové olověné baterie. Ty jsou uzavřené a s únikem plynů a s doplńováním elektrolytu se u nich nepočítá. Větší vývin plynů uvnitř znamená u nich zničení baterie. Proto se tyto baterie nenabíjí úplně, ale nabíjí se střelím na 95 % kapacity oproti předchozímu a když napětí na baterii dosáhne cca 13,8 voltů neboli napětí, kdy ještě spolehlivě nedochází k plynování, nabíjení se musí ukončit. Nabíječky těchto akumulátorů proto vyžadují bezpodmínečně hlídač napětí baterie, který při dosažení těch 13,8 voltů na nabíjené baterii nabíječku odpojí. Tyhlety uváděné napětí taky mohou podle konkrétního akumulátoru kolísat v rozmezí nějaké desetinky voltu, rozhodující je potom graf takzvané nabíjecí a vybíjecí křivky, který by měl být k sehnání u výrobce.
Taky tady jde o technický pokrok, dneska levná apolehlivá nabíječka, která se vypne při dosažení stanoveného napětí na baterii s přesností na desetiny až setiny voltů, není s polovodiči vůbec žádný problém.
Jinak jakákoliv olověná baterie, otevřená i uzavřená, dlouhodobě udržovaná na napětí, třeba ve včelíně dobíjená větrníkem či fotovoltaikou nebo doma na udržovacím nabíječi, by měla být na napětí mezi 13 - 14 volty, třeba zrovna na těch 13,8 volt. Dlouhodobé udržování napětí na prahu plynovacího napětí totiž snižuje životnost baterie - dojde rychleji k křehnutí a rozpadu olověných elektrod uvnitř.

A nedobíjení a samozřejmě přílišné vybíjení způsobuje snižování kapacity- paměťový efekt - snížení životnosti.
Pokrok je jen v tom , že dnes stojí nový ACCU zlomek naší výplaty , na rozdíl od dob minulých.

U olověné baterie se paměťový efekt prakticky neprojevuje.
Objevuje se jenom u NiCd a NiMh akumulátorů a to ještě při specifickém použití, při běžném se projevuje minimálně. Naopak, v případě třeba tužkových samostatných článků, které se potom skládají v přístroji ve vícečlánkovou baterii, má mediální zdůrazňování paměťového efektu na svědomí obrovské množství článků zbytečně zničených po několika cyklech nabití a vybití příliš hlubokým vybíjením. Zvláště v případě starších NiCd článků, kde kadmium z nich je hodně toxický prvek, takhle média přispěla docela znatelně přes vyhazování těchto zničených článků k zbytečnému dalšímu rozšíření kadmia v prostředí.

U olovených batérii ak stojí dlhšie vybitá prebieha sulfizácia(chemická reakcia), ktorá potom bráni opätovne nabiť batériu na plnú kapacitu. Tento dej je nezvratný.