Včelařská konference

Viděl jsem graf úspěšnosti zakořeňování vrbových řízků. Největší úspěšnost měly řízky řezané v době klidu přes zimu. Musí se potom skladovat někde kolem nuly, třeba v dobrém vlhkém sklepě nebo zakopané v zemi a sázet po rozmrznutí půdy na jaře. Nesmí se řezat za silných mrazů. Nejhorší úspěšnost a veké místní poklesy úspěšnosti až na nulu měly řízky řezané právě teď, když vrba kvete. Takže řezat řízky vrby na množení teď, protože vidím, že zrovna dobře kvete a je dobrá pro včely je víceméně nesmysl.
Co se týká růstu, nejrychlejší je zakořeňování na zahradě v nějaké dobré půdě, kde se zalévá a okolí pleje od plevelů. 20 centimetrů dlouhý řízek většiny vrb přes léto vyroste minimálně metr a ty nejlepší intenzívně kvetoucí klony už na tomto prutu mají další rok nějakého kocoura. Až potom se sázejí na konečné stanoviště, buď na podzim, aby jejich kořeny přes zimu zakořenily nebo na jaře, aby je zvěř přes zimu neohryzala. Ostatně takhle to doporučuje pro řízky "svých" včelařských vrb i ČSV Vlachovo Březí. Za 5 let rychlerostoucí větší vrby, třeba klon S 021, jsou už několikametrové velké stromky. S021 by se i hodil na produkci biomasy, zřejmě by nebyl o moc horší než speciálně šlechtěné topoly a vrby.
Delší, metrové až dvoumetrové řízky jsou na výsadbu spíš přímo na místo.
Vrby, používané na zpevňování břehů potoků a řek se množily ještě jednodušeji. Jejich klacky, 2 - 4 metry dlouhé, tyhle vrby více nerostou, se na břehu potoka jednoduše přikolíkovaly na ležato k zemi a cca ze 2/3 zaházely drny. Během roku, dvou let ve vlhkém břehu s dostatkem vlhkosti zakořenily a vytvořily na březích souvislý porost.