Včelařská konference

Letos jsem provedl dva pokusné přidání matky umělým matečníkem, oba případy skončily úspěchem.

Stačil mi k tomu jen proužek mezistěny, ze kterého jsem kolem tužky smotal trubičku. Na špičku jsem přidělal úlomek vosku. Trubičku jsem propíchal jehlí (vzduchové otvory). Vpustil jsem dovnitř oplozenou matku, druhý konec zamáčkl. Výsledný umělý matečník s matkou jsem vložil do týdenního osiřelce přímo mezi nouzové matečníky. Držel jsem se metodiky, nouzové matečníky jsem nerušil. A opravdu to není třeba. Po „vylíhnutí“ přidávané matky je včely zruší sami.

Vím, že dva úspěšné pokusy je malá praxe, přesněji řečeno žádná praxe, ale i tak mě tato metoda nadchla natolik, že o ní uvažuji jako o jediné metodě přidávání matek praktikované v průběhu produkčního období. Primitivněji přidávat matky snad už ani nejde :-)

Připojuji se k varování před brzkou kontrolou přijetí matky. Proces přijímání matky je dlouhodobá záležitost. Definitivní přijetí nastává až v momentě, kdy matku začnou ošetřovat její vlastní dcery. To, že je matka mezi včelami ještě neznamená, že je vyhráno. Hlavně v prvních dnech po vyjití matky z klícky (umělého matečníku) je vztah včel k „cizince“ dost nestabilní. Pokud v tuto dobou nedočkavý včelař leze do včelstva, může velmi riskovat, že rozzuřené včely matku napadnou. Ale praxe je nepřenositelná, tak si to třeba opakovaně vyzkoušejte. Až to zažijete, ono vás ta zvědavost pro příště přejde! :-)
Sám jsem to jednou zažil na vlastní oči a od té doby se bez výjimek držím běžně doporučované zásady chodit do včelstva nejdříve po týdnu.

MV