Včelařská konference

Pavel Holub:
"Kdyby včelaři chovali plemenný materiál, tak budou mít včelstva vlastnosti plemenného materiálu."
Platí to i pro případ, že já budu chovat kraňku a soused včelu tmavou?
Včelařím samostatně od r. 1965. Když se rozhodlo o zavádění kraňky, měřil jsem loketní indexy mých včel a určitě to nebyla kraňka. A jak vypadalo moje včelaření? Bez hadry napuštěné karbolineem ,kukly a rukavic to nešlo. Řepka sluožila jenom na rozvoj včelstev a musel jsem doufat, že bude něco po ní.
V současnosti chováme Vigorku a nevím o nikom z okolí, že by si stěžoval. Lidovi výzkumníci a dovozci nekontrolovaného materiálu by si měli uvědomit, že ohrožují sousední včelaře nejenom změnou vlastností vzniklých kříženců, ale i chorobami. Včela není kráva, kterou můžeme držet v uzavřené místnosti.

"Včelařím samostatně od r. 1965. Když se rozhodlo o zavádění kraňky, měřil jsem loketní indexy mých včel a určitě to nebyla kraňka. A jak vypadalo moje včelaření? Bez hadry napuštěné karbolineem ,kukly a rukavic to nešlo. Řepka sluožila jenom na rozvoj včelstev a musel jsem doufat, že bude něco po ní."
Nešiřte tady pohádky pro mladé. Kyselina karbolová byla záležitost tak 100 - 150 let stará, když se včelařilo na nerozběrném díly v klátech a při medobraní bylo nutno plásty vyřezávat. Při takovém zásahu se rozdivočely jakkoliv klidné včely a bylo je nutno tímto náhradním způsobem usměrnit. V 60 a 70 letech a na rozběrném díle tyto prostředky už dávno nebyly třeba. Moji rodiče v té době pracovali ve včelách - úly zadováky, běžně bez rukavic. Pravda, při třeba celodenní práci při medobraní měl otec, který obvykle kleštěmi vybíral ty plásty z úlu, v rukou nějakou desítku žihadel, jinak ale nic. Pravda, nevím , jak moc v té době brakovali příliš divoká včelstva a třeba před česny včely skutečně napadaly každého, kdo se tam zastavil a bránil včelám ve volném letu, ale jinak to žádná kovbojka nebyla. Já, když jsem v 80 letech včely převzal,jsem asi 10 let pracoval v rukavicích a potom jsem je postupně sundával. Nyní už asi 20 let pracuji ve včelách bez rukavic, včely volně rozmnožuju, takže mám údajně bastardy, ale posledních 20 let jsem prakticky žádné včely kvůli divokosti nevyřadil. A třeba před česny chodím obírat zralé maliny běžně - mám před česny zasázený pás malin k zvednutí letu včel, protože přece jen v tom mém chovu včelky občas útočí plošně neboli otravují.
Podle mně je v dnešní době brakovat víc než zhruba 1 - 2 včelstva za 5 - 10 let na každých 10 - 20 chovaných včelstev pouze známka toho, že včelař neumí se svými včelami zacházet a ošetřovat je tak , aby nezvyšoval jejich přirozenou divokost danou zhruba 100 - 150 letým výběrem minulých generací včelařů.
Můj názor potvrzuje to, že když jsem za tuto dobu tuším dvakrát se dostal dostal ke "klidným vyšlechtěným" včelám, byly ze začátku skutečně klidnější. Ale když jsem si k ním díky jejich klidu dovoloval víc než ke svým kmenovým, na příklad jsme je bral jako poslední při prohlídkách a třeba končil s nimi pomalu za tmy, byly za ten měsíc, dva měsíce se stejnou matkou, úplně stejně divoké jako mé kmenové včely.
Podle mého názoru současnou divokost včel, zvláště u včelařů, co si na divokost včel stěžují, způsobuje z 80 - 90 % včelař svými neobratnými zásahy. Genetika je v tom pouze z zbylých 10 - 20 %.
Jenže to se může nekontrolovaným dovozem jiných všelijak vybraných včelstev změnit.

"Nešiřte tady pohádky pro mladé. Kyselina karbolová byla záležitost tak 100 - 150 let stará, když se včelařilo na nerozběrném díly v klátech a při medobraní bylo nutno plásty vyřezávat."
Nůžete to nazvat pohádkou, ale já ještě dnes cítím ten pach.