Včelařská konference

Právě to je projev epigenetiky. Co způsobí to, že se z létavky stane kojička? Co způsobí to, že se včelstvo efektivně rozdělí na roj a pozůstalé včelstvo? Co způsobí efektivní dobu kladení?, co způsobí, že se z vajíčka a následně z larvičky vyvine matka?, ... Je mnoho, co se díky ní děje prakticky ze dne na den a mnoho toho, co se předává "zkušeností" společenství, je mnoho toho, co dokáže aktivovat geny do více následných generací, je mnoho toho, co způsobí potrava.
Takže máš i nemáš pravdu. Nositelem těch žádaných vlastností může být matka a pozvedne včelstvo, nebo špatně "naladěné" včelstvo ty její kvality neumožní uplatnit, tedy dočasné předávání špatných zkušeností.
Uvědom si, že včelstvo je značně geneticky heterogenní a může mít až 60 otců a tím pádem nespočet vlastností (dovedností) a né jedna vlastnost, ale vhodná kombinace vhodných vlastností slaví úspěch.
Potom tedy šlechtění včely je podle mého nadlidský úkol, možná nikdy nesplnitelný. Jedinou šancí je šlechtění včelnice. Tedy zachovat dostatečnou genetickou variabilitu a z tohoto společenství včelstev brakovat evidentně propadající matky.
Hlavní potíž vidím v tom, že málokterý včelař je té selekce schopen a pak také ochoten.
Možná už tu byly tisíce varroatolerantních včelstev, ale buď je nikdo nepoznal, nebo poznal, ale z výše uvedených důvodů nemohl, nebyl schopen tuto vlastnost uchopit a ve svých včelstvech upevnit.

> P.Holub (178.248.56.32) --- 11. 4. 2022

Právě to je projev epigenetiky. Co způsobí to, že se z létavky stane kojička? Co způsobí to, že se včelstvo efektivně rozdělí na roj a pozůstalé včelstvo? Co způsobí efektivní dobu kladení?<

...........
Řekl bych že to nejsou znaky epigenetiky ale znaky paměti jedince, společnosti. Včela je společenský hmyz. Zapojují se do procesu i teorie sobeckého genu atp.

Tz. kojička se stane, má nato fyziologii, prošla tím (pamatuje si) kdysi krmila své sestry, tz. pokud má její paměť dostatek informací pro její rozhodnutí a uzná mám proto dostatek budu krmit nebo ne, tak zpravidla nějak rozhodne.

Rozdělení roje opět není o jednom spínači nebo sadě spínačů za ssebou. Je to situace, kdy několik různých generací které mají nějakou zkušenost z práce ve společnosti, (opět paměť toho čím kdo prošel a jak kdo co prožívá v daném momentu poznání) se rozhodne migrovat nebo zůstat. Je okolo momentu rojové nálady hodně teorií, ale vždy si myslím, že rozhoduje paměť jedinců ve společnosti, protože důkazem jsou různá protirojová (zaměstnávající) opatření, která prostě fungují a jedince posouvá díky oslabujícímu JH k "pracovním povinnostem" které lépe překlenou společensky rozmnožovací pud těch tvých až 60 otců.Kupř. Každý nezkušený včelař chce mít naráz stovky nebo tisíce včelstev, ale až samotná zkušenost s první desítkou, padesátkou, stovkou, dvěstěpadesátkou, pětistovkou, tisícovkou ... mu potvrzuje, že je na daném řebříčku zkušeností a znalostí které si pamatuje protože je prožil. Chovatel hodně včelstev se úplně bez problémů může zabývat proto malochovem a jeho problematikou, protože tu situaci zná, prožil ji má sní zkušenosti. Z hovna chovatel stovek včelstev se nestane jen tak pádem do klína, a když tak je často kvůli absenci zkušeností v tu chvíly pádu (získání mnoha úlů se včelami) mizerný lř. chybný v rozhodnutí. Proto hledá sociální oporu a hledá aditivní informace k problematikám které ho posunou dál od malochovu. Pokud je schopen expandovat, expanduje (vyrojí mnoho dalších úlů po okolí) pokud ne a je rozumný odprodá sníží stav bude dělat tolik kolik zvládne.(nevyrojí se, zůstává v úlu) Proč? Protože prostě nemá zkušenosti a dostatek informací nebo času. (stará dělnice ví kdy je čas vypadnout z úlu)

Efektivní doba kladení je opět paměťová schopnost ale přímo závislá na potravinových zdrojích. Jsou lokality v Evropě, které přetváří tuto paměť kladení z po slonovratu klesající tendenci počtu vajíček na po slunovratu stoupající počet kladení. Ano v Evropě. Byli snahy a pozorování, kdy se do této lokality navezli včelstva a znaky rozkladení díky ekologii se pomalu probouzely, ale důkazem že jde o paměť a ne přepínač by měl být neúspěch včelstev které dlouhodobě v dané lokalitě byly chovány ale po převozu v podstatě uhynuly protože se unich spouštělo "sociální čekávání díky zkušensti zminula - sociální paměť" že přijde snůška - podmínka, která samozřejmě jinde než natom místě kde se adaptoaly není. Takže takové pozorované včelstvo zákonitě stagnuje a často při zimování díky hladu a vyčerpání uhyne. A ty ho Pavle nazveš neduživým, přitom má tu schopnost přežít silné a zdravé, ale ne na jiném místě než bylo zvyklé.

V podstatě je to známo běžně při převozu včelstev nebo matek z na snůšku bohatších (jiných) lokalit do sušších a chudších chladnějších atp. Vždy dojde nato, že díky paměti především včelstvo nějak reaguje jak bylo naučeno a takové "překvapené včelstvo" a jeho adaptace je velmi problematická.

>Tedy zachovat dostatečnou genetickou variabilitu a z tohoto společenství včelstev brakovat evidentně propadající matky.<

U tohoto mi vůbec nesedí chovatelsky výběrová inkluzní logika. Likvidovat něco co může i pozitivně efektivní, ikdyž zjevně "propadající" pro stanoviště. Zdá se to nelogické ale hodně chovatelské genetické práce jde právě směrem výběru, otestování vyhodnocení a buď zavedení do řetězce hybridizace nebo likvidace a znovu nalézání a výběr. Samotná inkluze je mnohem složitější otázkou ve společenství než povrchní a bezmyšlekovitá (krutá) exluze. Má to co dočinění s existencí teorie války genů, které řídí vše živé.