Včelařská konference

Nelze brát akční cenu jako směrodatnou. Malokterý větší včelař rozbaluje kilovky. Pamatuju, že cukr už párkrát drahý byl a v porovnání s dneškem a cenou medu i podstatně dražší. Cena cukru je to poslední co bych řešil.

tak akční cena je umělá. Jak moc se rozhodnou v supermarketu nalákat lidi, tak tak moc to zlevní. Včetně takového zlevnění, že cukr prodávají se ztrátou. Směrodatná je spíš cena, za kolik je ochoten vekoprodejce prodat větší množství cukru za množstevní slevu. Kdysi krátce po Sametu, když ještě dobře fungovalo postsocialistické Zemědělské Zásobování a v obchodech nebyly akce, jsem tam kupoval cukr, po padesátikilových pytlích třeba cukru krystalu. Toho socialistického, s krystaly velikosti 2 - 3 mm, ideálního do prosakovacích krmítek. Množstevní sleva, proti cukru v obchodech byla tak 10 - 15 %. Ale při velkém nákladu to už stálo za to.
Třeba jednou jsem nakupoval ve velkoskladech ZZN Nového Jičína, ti tehdy používali sklady, vysoká sila, jak se jezdí vlakem do Studenky od Hranic, na pravé straně před vjezdem do Studenky. Jsem zaplnil pytli cukru celý přívěsný vozík plus další ještě nacpal dozadu do auta, 600 nebo kolik kilo.

Cena cukru je to poslední co bych řešil.<

Je to ale první věc kterou včelař řešit musí. Jinak je včelařství spíš koníček. A to nikdo v podstatě jako chov nedělá, každý chce mít zisk aj ten holubář na aukci.

Jediné co aktuálně pozorujijako přivýdělek co je podstatnou částkou zisku včelaře, je youtuberství, nebo přednášky, nebo status známé a žádané osoby která je sponzorovaná za své vědomosti. To je budoucnost chovu včel a chov jako takový je tedy jen reklamní trik a včelař co chce přežít musí být komediant a herec. Samotný chov bude opravdu velmi nákladový.

Chov včel velmi nákladový jak pro koho. Vzato z pohledu výdělku, tak je to vylej nalej. Pro zaměstnanance s jistým měsíčním příjmem to bude asi jedno, a že se včely aspoň zaplatí samy sebe tak to bude brát jako úspěch.

Cena cukru je poslední úder, nejde jen o tu cenu ale o pracnost, nakupování v akcích po trochách ježdění autem, míchání, další rozvoz, krmítka, slídivost, pak úklid, krmítka ven a další úpravy plástů ... to se pěkně nabaluje. Ani nebudu vytáčet, nechám včelám, zruším medníky, pro sebe si vytáhnu po jednom rámku, odpadne další práce s točením, a až bude mít někdo zájem o kvalitní med v ceně kvalitního másla nyní cca 270-300kč/kg, rád odtočím rámek navíc.
Možná ještě počkat na další vlnu zdražení... šušká se že bude letos už jen +10%.

Tak ono to je spíš o tom, že je třeba mít dobré místo. Jsem kdysi, když ještě včelařili rodiče viděl, co dělá dobré stanoviště. V dubnu se rozjely topoly osiky, břízy a já nevím co ještě. První vytáčení bylo v polovině nebo ve 2/3 května - to ještě byly hodně tmavé včely, které se na jaře rozvíjely pomalu, ne dnešní kraňka a pak se mohlo točit co každé 2 - 3 týdny. Poslední vytáčení bylo v polovině srpna.
Ale to byl les, listnatý, kde bylo plno těch bříz a osik a v dubnu na zemi plno květů, pobřežní vlhký les kolem potoků po polovině května snůška z javorů klenů, potom tam byly plochy pololesů a pololuk z minulosti "vyčištěné " od stromů kravami a tehdy zarostlé maliníkem, to byla snůška na začátku června. V polovině června první medovicová snůška, nejdřív signalizační na osikách, potom ze smrků. Na začátku července to byla snůška z lip malolistých. A od poloviny července do poloviny srpna to byla pozdní medovicová snůška ze smrku a dubu. Otec měl ještě s jedním společný včelín, bylo tam nějak 12 až nějak 16 včelstev v zadovácích a všechny tyto včelstva dokázalo to stanoviště takhle včelařsky utáhnout. To byl nějak ekvivalent, podle počtu včel, dnešních 8 - 14 včelstev v nástavcích. A dneska by klidně takové stanoviště dalo s těmi včelami 400 - 700 kilo medu každý rok, z toho významníé množství cenově zajímavého medu. Tmavého medovicového medu, kvalitního květového malinového, zajímavého květového javorového nebo tmavého nebo světlého lipového a to všechno okořeněno přídavkem z květů z kvetoucích luk ....
Žádný hrubý řepkový nebo fádní z ovocných stromů.
Včelařit na takovém stanovišti s takovým počtem včelstev by bylo bezproblémově výdělečné i dnes. A znát někde takový terén o rozloze 10 - 15 kilometrů čtverečních, dát co 800 - 1000 metrů stanoviště s 10 - 15 včelstvy - uživil by se tam i včelař z povolání se svými pár stovkami včelstev.
Jenomže kde dnes takové stanoviště najít, všude, kam se člověk dnes podívá, je toho pro včely výrazně méně než bylo tehdy. A na tom "našem" ještě navíc tehdy vykáceli většinu toho pobřežního porostu a udělali tam velkou vodní nádrž, zmizela většina lip, javorů a spousta maliníku a včely musely najednou za polovinou zbývající snůšky létat několik stovek metrů nad vodou.

V dnešní běžné krajině je to tak na chov maximálně 5 - 10 včelstev na kilometr čtvereční, aby ta včelstva měla dostatek snůšky po celou sezónu a dokázala tak prosperovat.

V dnešní běžné krajině je to tak na chov maximálně 5 - 10 včelstev na kilometr čtvereční, aby ta včelstva měla dostatek snůšky po celou sezónu a dokázala tak prosperovat.<

Chov včel a třeba holubů lze přirovnat jako hru k letadlu. Pokud se vyčerpá plocha, letadlo padá a nezkušení piloti sním, co zůstávají, zakládají díky touze po zisku další letadla.

(prodeje zboží pro let, domluvené prodejní aukce kvůli novému hráči co se chytne touhy vydělávat a který donese peníze do kola, dominantní investor s udržovací agenturou jako vláda a spolek, ...) Hodně průhledné to bylo u chovu žížal, šneků. U některých chovů je prostě letadlo sofistikovanější.

Sám se takových komerčních her neúčastním, protože mým cílem není udržovat letadlo ve stadiech vzniku a zániků, ale cílím na produkty. Které jak vidno vláda nahradí dovozem s poplácáním dovozce po zádech. Takže promiňte ale chov včel prostě letadlem je. Typické znaky nutnosti pádu letadla jsou dřívější dotace které se odříznou v případě nejvyššího zisku. (celový příjem přímý i nepřímý z DPH odvedené před pádem je krátkodobou velmi ziskovou ekonomikou, něco jako získat včely, vytočit všechen med a nechat včelstva umřít)

Spíš je včelaření taková přetrvávající "obecní pastvina". Společný zdroj pro komunitu, jejíž členové nejsou dostatečně majetní, aby měli v dostatečné rozloze své soukromé pozemky. A jejíž využívání je zadarmo. Takže zdánlivě čím ve větší intenzitě ji někdo začne využívat, tím víc z ní dostane.
Jenže využití obecních pastvin bylo regulované. Jednak veřejným míněním vesnice a jednak úředně starostou či správou vesnice. Protože pást na obecním 5 - 10 svých hus, aby rodina měla jednou, dvakrát za měsíc z těch hus maso bylo v pořádku, protože potom vyšla ta trávy na husy všech chudých. Ale rozšířit počet těch hus na 100, 200 aby rodinka mohla 100 - 150 hus prodat, už nešlo, protože by potom na obecním nezbyla tráva pro ostatní husy.
Ale ve včelaření to jde. Včelař si klidně a jednostranně rozšíří počet svých včelstev tolik, že už zdroje krajiny nestačí a omezuje tak sousední včelaře. A pak se včelaři doslova "přetahují" všelijakými moderními technologiemi chovu a kupováním zízhračných linií matek a futrováním včel cukrem o to omezené množství medu, které krajina nabízí tím, že se snaží, by jejich včely hromadně neuhynuly a naopak ten med na rozdíl od včel souseda "vytěžily".