Včelařská konference

Od té doby se změnila zoo technika ,genetika,nosema cereane i počet včel na km2. Dnes má včelstvo 200 roztočů a nepřežije není někde chyba jinde?


Není odpověděl jsis sám, roztoč přenáší viry které bývaly variabilnější a tak trvalo někde až tři roky do kolapsu. Dnes je virová rozmanitost tak v roztoči eliminována převozy včelstev kvůli destrukcím, že stačí mnohem kratší doba a včelstvo zkolabuje za pár dnů oproti minulosti.

Takže když si někdo koupí oddělky aby si zavčelil, zpravidla po destrukci, kvůli převládajícímu agresivnějšímu typu viru který dominuje stále většímu území, protože i viry si konkurují a vyhrává ten agresivnější, stačí znovu jen krátký čas k opakovanému kolapsu, pokud se roztoč (přenašeč) pravidelně v krátkých intervalech neeliminuje.

Abych to vysvětlil polopatě, čím více se včelstva převáží mezi hranicemi různých mapových celků, tím více nakonec převládne ten nejagresivnější typ patogenu. Naopak, čím více jsou hranice pro převoz včelstev uzavřené a silná infekce se stává obětí sama sebe (proces vyhnití), tím více narůstá z místních zdrojů co přežijí variabilita ostatních patogenů s mnohem nižšími infekčními tlaky a nastává konkurence mezi patogeny. Prostě roste vysoké agresivitě konkurence typu nízký agresivita destrukce u včel. A tak se zvýší znovu počet třeba roztočů, které jsou v tisících než zabijí včelstvo místo pár set a prodlužuje se čas do destrukce.

Jde o základní věci které byly známy už i za dob Veselého.

Praktický a odborný výsledek takového omezení pohybu, zastavení kočovníků, když převáží včelstva je v Kalifornii a popisuje situace Randy Oliver. Stále dělá a dělal pokusy jak eliminovat roztoče, co si pamatuji, tak jako první popisoval blaff metodu s nasáklivým materiálem do kterých aplikoval kyselinu mravenčí a házel (připichoval) je do svých tisíců včelstev. Potom dělal různé diagnostické návody, jiné postupy jak se zbavit roztočů. Důležitým prvkem ale v poslední době co sděluje je, spolupráce s místní samosprávou a eliminace zastavování kočovníků, kteří jen projíždí a zastaví a založí někde stanovitě, nebo ho založí a po vyinkasování peněz za opylení prostě nechávají včelaři stanovitě svému osudu do doby, než zase jsou aktuální někde nabídky k opylení. On sám kočuje, ale to místo kde včelaří je jen průjezdem ostatních. Takže výsledkem po určitých restrikcích v možnosti mít stanoviště velmi rychle ustupuje agresivní vymírání včelstev a nastává verze destrukce pomalejší až naprosto zvládnutelná.

Takže praktické informace a výsledky v tomto směru jsou, sděluji je dosti povrchně a pokud nějaký byrokrat nebo včelař chce pochopit mechanismus, stačí trochu jen zapátrat nebo se zeptat odborníků mimo komerční zónu prodejců léčiv a dostanou jasnou odpověď a někdy i návod co a jak systémově (politicky, veterinárně) udělat a nastavit aby ty včely tak nehynuly.

Já vám povím, co se změnilo od dřívějška. Objevily se nástavkové úly s obrovskými včelstvy, které vyhoblovávají okolí asi dvakrát intenzívněji než dřívější včelstva, protože včelstva jsou přes sezónu až dvakrát silnější.Přitom se současně násobně snížilo množství zdrojů, které v okolí stanoviště pro včely bývají. Neboli se o to víc zdůraznil nedostatek potravy, kterému ta obrovská včelstva, třeba podněcovaná už v květnu a červnu cukrem a krmená v červenci 30 kily cukru i víc takzvaně "na zimu", protože ten cukr jim defakto musí vydržet od července po duben příštího roku, protože v přírodě kvůli nedostaku zdrojů v ktrajině seženou v té době potravy jen málo.
Zatímco když například muj otec postavil kočovný včelín a začali jsme kočovat, poslední snůška byla na jeteli na semeno nebo i v lese tak 10 - 15 srpna a krmit na zimu se začalo až potom. A to se začínalo krmit dříve než předtím, předtím bylo úplně běžné, že hlavní krmení na zimu u včel nastávalo až v září. Protože do té doby tehdy včely dokázaly pro sebe nasbírat DOST POTRAVY v přírodě, tak, aby prosperovaly a taky aby na té přírodní potravě v červemci a srpnu bez problémů vychovaly zimní generaci. Cukr potom byl skutečně jenom na pozdní podtzim, na zimu a rozvoj na jaře.
Co se týká virových nákaz, virová nákaza je úspěšná tehdy, pokud se dokáže šířit. Agresivní virová nákaza, která včelstvo rychle zabije a potom se rozšíří do více včelstev loupeží, je úspěšná. Proto se šíří rychleji než méně agresivní příbuzná nákaza, která včelstvo zabíjí pomaleji a loupež přijde později. Nebo vitrová nákaza, která včelstvo jen oslabuje a loupež nepřijde nikdy a nákaza se šíří jen zalétáním jednotlivých včel z včelstva oslabeného do včelstev silbnějších. Poučení z covidu pak říká, že úspěšná virová nákaza potlačuje ty méně úspěšné až je úplně vymýtí.
Jenže dříve bylo vylupování včel vzácné. Včelaři věnovali obrovskou pozornost loupežím a vymýšleli a zkoušeli spousty metod, jak loupeži bránit. Byly česna s precizní regulaci velikosti vstupního otvoru česna až na jednu včelu,aby s eubránilo i slabé včelstvo, bylo před zimním krmením popisováno zužování včelstev a precizní uspořádání zimního sediště jeho přemístěním blízko k česnu, aby na obranu česna bylo dost strážkyň, protože včely ani tak nebrání česno jako brání plod uvnitř včelstva. Nebyla pochybná teorie, že včely potřebují hodně vzduchu, aby mohly mít hodně medu a proto v rámci té teorie mají současné úl pro zlodějky široce otevčřenou bránu, kterou včely v úlu absolutně nemohou ochránit. A kdy proto stačí úvodní oslabení i hodně silného včelstva začínající virovou nákazou k rozjetí nejdřív tiché loupeže a později zjevné loupeže, která rozšíří do okolních včelstev kvanta virů. A umožní, že agresívní vir, který ničí včelstvo nejrychleji, je nejúspěšnější, nejlépe se šíří a eychle potlačí méně agresívní varianty viru.
takže problém není ve virech, ale je ve včelařích, resp=ktive ve stavbě jejich úlů, které umožňují snadné vylupování i virem jen málo oslabených včelstev

R. Polášek (90.178.51.173) --- 29. 1. 2023
Re: jak je to s výdělkem u včel (76591) (76592) (76593) (76594)

Já vám povím, co se změnilo od dřívějška.<

Ano Radime, doba velkých očí skončila, protože krmivářům se zdražil výrazně cukr. Ikdyž mají zásoby, tak když se okamžitě nenaučí jednoprostorově zimovat nebo zimovat úsporně, neskončí zarok ale za dva s náklady za cukr který předpokládám neklesne pod 40 spíše poroste k 50Kč/kg. A touto cenou se musí počítat ne až nasyslené zásoby skončí, ale už nyní a dělat okamžitě změny. Stará doba se vrací a úly lze jednoduše vypřepážkovat a doteplit zvenku. Vyzimovat v (prezidentském) klidu lze i na 5ti rámcích nabok jak kdysi popisoval experimentálně pan Ptáček. A to jsou obrovské rozdíly v krmivu pokud se následně zvolí správná metoda spojování před snůškou. A dojde trocha toho včelařsky snůškového štěstí.

gupa: Ale problém není v cukru, ale v převčelení. Cukr klidně může vystoupat na stovku za kilo, ale pokud včelaři nebudou mít převčeleno, bez problémů přežijí pouze s nějakým zdražením medu.
Vlastní spotřeba silného včelstva přes sezónu je někde mezi 90 - 180 kily zásob či zpracovaného medu. Tolik musí jedno včelstvo každý rok z okolní přírody donést, aníž něco dostane včelař. Teprve to, co donesou nad toto množství, projeví se v medníku jako medné zásoby, které může včelař v sezóně vzít a vytočit pro sebe.
Kde je převčeleno, musí včelař tu sladinu z přírody,nahražovat cukrem, v množství až v krajním teoretickém případě mezi cca 70 - 150 kily cukru ročně na každé včelstvo, co chová. A to ještě z včelstva nemůže získat žádný med, ten získá až pokud včely mají k dispozici něco navíc nad tyto desítky kil cukru od včelaře či sladiny z přírody
Kde není převčeleno, získají včely z přírody těch 90 až 180 kilo medu pro sebe plus nějakých pár desítek kilo jako zásoby na období, kdy u nás příroda sladinu nedává nebo téměř nedává, od cca září října po cca březen. A teprve těch nějakých pár desítek kilo navíc jim včelař může vzít jako svůj medný výnos a nahradit cukrem coby jejich zásoby na období, kdy příroda sladinu nedává, cca září-říjen až březen.