Včelařská konference

" V kronice obce jsem našel roku 1933 až 1937 kolik kdo měl včel a vytáčelo se na jaře med z minulého roku a podle záznamů to bylo od 5.2 až po 6,3 kg."
a
To bylo úplně jiné včelaření, možná klidně i v klátech, kde medobraní bylo podřezáváním a med se získával lisováním a vyvařováním. A zejména to muselo být na nepřevčelených stanovištích. Včely žily od dubna bez včelařova zásahu dokrmování a musely tak rychle v květnu zaplnit medník aspoň 10 kily, aby nepřerušily plodování a nezeslábly. V červnu, červenci zaplnit medník úplně a v červenci a srpnu vychovat zimní generaci a pořád udržet dostatek medu v medníku. Těch 5 - 6 kilo pak byl zbytek, co na podzim a v zime nespotřebovaly plus možná trochu nového medu z těch úplně časně jarních snůšek.
Ovšem pokud tehdy měl včelař rozběrné dílo na plástech a měl k dispozici medomet trvale, ne třeba jeden spolkový medomet na celý spolek, jako tehdy mohlo být běžné, nabízí se automaticky, že nevytáčel med jen na jaře ze zimních zásob z toho, co zbylo včelám po zimě. Ale pokud znal dobře stanoviště a věděl, že včely ještě stihnou zaplnit medník novými zásobami, mohl průběžným vytáčením na jaře a do cca poloviny léta získat toho medu násobně víc.
Taky je podstatná tehdejší rámková míra. Pokud měl včely v almárkách, kde jako rámky byly malé rámečky, ty byly tehdy tuším nějak kolem rozměru 12 x 24 cm, mohl být medomet taky hodně malý a tudíž už tehdy snadno získatelný, vyrobitelný a relativně levný.
Nezanedbatelné je taky to, že staré zásoby na jaře musely být z velké části zkrystalované, tudíž jejich vytáčení bylo dost problematické. Zatímco nový jarní a letní med bývá vždy až na výjimky tekutý a proto jeho vytáčení je mnohem snažší. Proto si myslím, že pokud se medomet rozšířil, včelaři rychle přešli z vytáčení zbylých zimních zásob na jaře k vytáčení medu ihned po snůškách. S tím, že když tehdy cukr nebyl nebo byl příliš drahý, když se poslední snůška nepovedla, musel včelař včelám nějaký vytočený med zase vrátit, zkrmit ho včelám.