Včelařská konference

Ale jaký může mít geneticky odolný materiál včelař, co roky kupuje matky z komerčních chovů šlechtěných na výnos? A maximálně z těch koupených matek odchová plošně najednou první generaci dcer, které se oplodní v rozmezí jednoho týdne stejnou generací trubců a které včelař použije do všech svých oddělků a smetenců pro všechna svá nová včelstva. A potom další rok zase koupí z komerčního chovu novou matku, podle reklamních žvástů chovatele, protože z nich má víc medu a méně práce než kdyby si dlouhodobě odchovával svou linii.
Včelař v Beskydech prodá skleničku zamořeného medu turistovi, ten si ho odveze domů do Brna nebo Prahy, tam ho zapomene venku a nechá si ho vyloupit místními včelami, které jsou geneticky téměř úplně shodné jako ty včely v Beskydech, protože tamější včelař bere taky matky ze stejného nebo příbuzného chovu. A už se tam nákaza rozjede stejně jako tady v Beskydech, protože ty včely tam budou vnímavé úplně stejně.
Kde je prostor pro nějaké geneticky odolné včely? Znáte nějakého malého včelaře s jedním, dvěma stanovišti, který dnes chová vlastní linii matek a matku z cizího chovu kupuje maximálně tak jednou za 10 let?