Včelařská konference

V podmínkách námi zkonstruovaných úlů a námi obhospdařovaných chovů a s výhledem zachování rentability včelaření jako prostředku obživy včelaře utopie.

Nevnímám ty prostředky jako promrhané. Kdybych si neprošlapal všechny ty cestičky, tak nejsem tam, kde jsem teď. Takže já osobně jsem spokojený.

Včela v přirodě přežije. Vždy se velká část včelstev z malých přírodních dutin vyrojí a některé roje přežijí. To je základ. Pak už je to na dlouhé povídání o detailech a tady na to není prostor. Vše již bylo řeceno. Bez chemie bez ozdravných zootechnických opatření je chov tady a ted nemožný. Třeba se to změní, když tomu půjdeme naproti. Zootechnika jen napodobuje přírodu tam, kde naše touha po maximálním výnosu jde proti přírodě.

Ono představovat si včelstvo jako věčně žijící kontinuum dle Jakubiskovi Tisícročné včely asi nebude blízké realitě. Každé má vymezenou životnost. A buď se ozdraví samo bez zásahu včelaře, nebo je nutný zásah. Je dobré to sledovat. Některá včelstva umí vyvolat plodovou pauzu třeba uprostřed léta. Některá umí grooming. Někdo zase sledoval, že včely topí na 42 °C. Příroda má tisíce mechanismů jak nastolit rovnováhu... Opravdu není nutné dělat vše podle šablony, ani tu zootechniku. Uvádím to jako možnost a cestu, která velice dobře funguje. A když se včelař naučí používat to opatření jako nástroj v pravý čas, je to tisíckrát lepší než chemie a chemie nebo klíckování + chemie.

Někdo zase sledoval, že včely topí na 42 °C. Příroda má tisíce mechanismů jak nastolit rovnováhu... Opravdu není nutné dělat vše podle šablony, ani tu zootechniku. Uvádím to jako možnost a cestu, která velice dobře funguje. A když se včelař naučí používat to opatření jako nástroj v pravý čas, je to tisíckrát lepší než chemie a chemie nebo klíckování + chemie.<

To je těžké, nikdo neví co se zrovna kvůli rovnováze děje. A řekl bych, že rovnováha neexistuje, je to jen domněnka o jin jang filosofii.

Třeba příklad, ponechme včelstva bez akaricidů, co logicky podle této filosofie vyvažování vyváží tento stav bez obrany proti roztočům? Roztoči. Čeleď včelovitých hostí tisíce různých roztočů, existují databáze v tomto směru a včela medonosná hostí také nějaký počet o kterých včelař ani netuší, že je jeho včely mají v úlu na sobě nebo v sobě.

A vyvážení nejde vidět, jde vidět až velké naklonění vah, kolaps a úmrtí včelstev, potom teprve se chovatel ptá chytřejšího chovatele, co to může být, co má dělat?

Do té doby než mu něco někdo sdělí si myslí, že mu za jeho úhyn včelstev mohou všichni okolo. Jenže ani to není zárukou správné informace, že se někde něco dozví z doslechu radu, místo toho aby si vzal mikroskop nebo nechal udělat analýzu na pesticidy a podíval se sám zpět co se stalo když udělal nebo neudělal to nebo ono, a také stále neví, proč, ho potkal úhyn.

Hrozně dobře se čtou příběhy o dobrých cestách, ale modelovat něco, co je v podstatě neznámým polem, model s mnoha promněnými prvky, je to celá nová věda místo berličkového modelu s léčivy a jinými aditivy.

Vyvážení by mohlo započít, ale člověk by musel nahradit svůj nejvýznamnější vynález, platidlo ve formě peněz a nebo jiných směnečných hodnot. To je totiž primární těžítko a nevyvážení v lidském životě a je důvodem promarnění mnoha životů.

Kdo dojde nato čím nahradit peníze za nepotřebu peněz, můžeme se bavit io vyvážení chovu včel, a jiných lidských aktivit.

>Takže včelstvo bez chemie a dalších zásahů - dosažitelná realita nebo jen utopie?<

Takže odpověď je ano, lze dosáhnout realitu, ale je to nyní utopie ji hledat, protože nelze bez chemie chovat a pěstovat nic co lidské oko spatří. I kdyby si spojil tuto ochranářskou činnost na časové ose, nakonec se totiž vždy vše změní i na časové ose.