Včelařská konference

"Můj úhel pohledu je, že naše úly a náš chov včel se v přírodě běžně nevyskytují."
Žádný trochu víc vyšlechtěný a užitkový chov se v přírodě běžně nevyskytuje. V přírodě je nejdokonalejší ta populace, která dokáže shromáždit zdroje tak akorát ke svému přežití. Plus nějaký malý přebytek, protože přebytek škodí přežití druhu o něco méně než nedostatek. Větší odchylky obojím směrem je v přírodě degenerace, která způsobuje nebo urychluje hynutí druhu.
Pokud druh v přírodě nedokáže shromáždit dostatek zdrojů na své přežití a další rozmnožování, tak začne vymírat, to je jasné. Pokud v přírodě shromažďuje nadbytek zdrojů, tak dle zákonů rovnováhy a akce a reakce se ten druh vystaví většímu tlaku predátorů, patogenů, takže má vyšší úmrtnost. A kvůli vyšší potřebě zdrojů hyne na jejich nedostatek v místech, kde šetrnější příbuzní té linie nebo druhu bez problémů žijí.
Například genetická mutace způsobující výrazně vyšší osvalení skotu a tudíž vyšší produkci masa se před nějak 100 - 150 lety objevila tuším v Belgii a byla člověkem vyšlechtěna v rasu s výrazně vyšší masnou užitkovostí, ale v přírodě to je degenerativní mutace, protože ta zvířata jsou možná o trošku silnější, ale určitě výrazně pomalejší a v přírodě by je tak rychle vybili predátoři. Dnešní vyšlechtěné slepice jsou z pohledu přírody degenerace, masná plemena jsou pomalá na zemi a nemají šanci predátorům uletět, nosná plemena instinktivně věnují po celý rok většinu energie shánění potravy a kladení, protože snášejí tak 20 x víc vajec než je potřeba pro zachování druhu a tím je predátoři taky snadno uloví....
Dnešní vyšlechtěná kraňka je z pohledu přírody taky určitá degenerace. Včelstvo potřebuje jít do zimy na konci listopadu tak s deseti, dvaceti kily zásob, víc určitě ne, víc je v přírodě spíš přítěž právě kvůli predátorům v zimě. Když pominu zásoby na rozmnožování - rojení, tak by včelstvo mělo po nanesení cca 10 kilo zásob zvolnit a po nanesení cca 25 kilo zásob přestat křečkovat zásoby úplně, nosit sladinu jen pro okamžitou potřebu včelstva. A taky takzvaná spořivost by měla být výrazně menší. Ostatně řekl bych, že když ještě včelstva nebyla úplně přešlechtěná kraňkou, byl tady mix ještě s původní tmavou včelou a vysokou genovou diverzitou, tak tomu u velké části včelstev bylo.
Dnešní vyšlechtěná kraňka, když je dost zdrojů, nosí a nosí a kdyby to včelař nevybral, zanesla by i plodové plásty. Včely má tak upracované a když zanese plodové plásty, tak je i bez další generace nových včel. A když naopak po snůšce zdroje nejsou, dnešní kraňka přestane plodovat, aby na úkor své budoucnosti včely nechaly včelaři nějaký med. Vznikne tak úl s nedostatkem včel, ale pořád s pár kily zásob, které přilákají zlodějky. "Ušetřené" zásoby tak přece jen k plodování poslouží, ale přes zlodějky a v jejich úlu.

Ji císař Pán daval včelařům 7kg cukru proti povinné dodávcemedu na frontu. a ještě v padesátých letech to bylo běžné zimovalo se na 7, nejvýše 9 rámcích. Na jaře se dle potřeby přikrmilo. Tato starost byl odstraněna přidáním dalších rámků zaaob na zimu pro rychlejší jarní rozvoj kvůli výnosům z řepky.

Ono na tehdejší černé původní včele bylo zimování silnějších včelstev ve větším prostoru poněkud zbytečné. Na rozdíl od kraňky.
Černou původní včelu by větší síla včelstva a větší počet zásob jenom přivedl k zimnímu plodování, které by ji oslabilo.
Černá včela měla geneticky nastaveno dosáhnout plné síly včelstva ne po začátku květu řepky, ale někdy ke konci květu ovocných stromů, na pampelišky v trávníků anebo rovnou javory kleny, předchozí snůšky do květu ovocných stromů využila jen pro svůj rozvoj. Ekonomické zimování černé včely tak tehdy bylo spíš na těch 6 - 10 rámcích 39x24, zatímco později, jak se včely přešlechtily kraňkou, tak od sedumdesátých let, už to bylo jednoznačně zimování ve dvou nástavcích 39x24, se silnějším zimním včelstvem a s více cukru.
Jinak za RU se snad ještě většina včelstev v zaostalejších regionech chovala na nerozběrném díle a metodou rojení. Do klátu se nahoře akorát přilepily kousky mezistěn a usadil se tam roj. A včelař pouze někdy v září vybral slabá včelstva, která by nepřežila zimu a na jaře za první silné snůšky vybral - vyloupal zbylý med z ostatních včelstev. Z plástů se med vylisoval a zbytek medu se od vosku vyvařil.

,,A včelař pouze někdy v září vybral slabá včelstva, která by nepřežila zimu a na jaře za první silné snůšky vybral - vyloupal zbylý med z ostatních včelstev. Z plástů se med vylisoval a zbytek medu se od vosku vyvařil. "
----------------------------------------------------
Mi není jasné jak vylisovávali starý květový med na jaře když nebyl tekutý, ale krystalický? Odjakživa se med dávál do nádob, takže logicky musel být vždy čerstvý po snůšce.

Mi není jasné jak vylisovávali starý květový med na jaře když nebyl tekutý, ale krystalický? Odjakživa se med dávál do nádob, takže logicky musel být vždy čerstvý po snůšce.<

Odjakživa ne, nádoba byla věc, která byla drahá. Nádobu musel někdo vyrobit.

Obchodovalo se a i dodnes je např. v medové EU směrnici norma n plástečkový med a med s plástečky. Průmyslná podoba je popsána v americkém včelařství ABC XYZ beekeeping někdy před úpravami odborných literatur po plném zavedení medometů.

Potom med, bylo i krmivo, většinou kvalitní a upřednostňoval se před kandisem a různými jinými sladkými produkty které se poskytovaly včelám jako náhrada a krmivo.

Samozřejmě že pokud byly včely různě po vyzimování na tom se zásobama, řešilo se to úkonem zvaným jarní podřez. Přitom, se odstraňovaly různými postupy plástve nebo sekce pláství.(byl známy pracovní postupy a různé místa v chovaných prostorech které se s pravidly chovu udržovaly)

No a samozřejmě, že naši předkové znali potupy jako podněcování, dodávání pláství vyrovnáváním zásob na jaře, atp. V podstatě se dělalo jednodušeji to, co nyní s rámečky může dělat včelař velmi složitěji.

Mi připadá, že plástečkový med je jen moderní trend jak lépe prodat med bio eko a hraní si na nejpřírodnější med, jen marketing, já bych si takový med nikdy nekoupil, je to nepraktické k jídlu, žužlat vosk v hubě a křupat krystalama. Vyřezávání díla se zásobama na jaře u nás mohlo být, ale spíš z nouze - nikdo předem nevěděl jak včely vyzimují ve středoevropské dlouhé zimě. Ve starověku tisíce let před našim letopočtem byly nádoby hliněné včetně glazur a výrobu ovládala i spodina vpodstatě na koleně zadarmo. Úly byly rovněž velké nádoby z keramiky, nikdo nelozil po stromech a nevybíral med divokých včel, tak jak nám to představují evolucionisté, jen proto že v jeskyních našli pár malůvek. Někde v pralese kmeny mohly vybírat med ze stromů dodnes to ano, ale kulturní civilizace odpočátku měli včelnice destítky včelstev jedno vedle druhých v nádobách ... ve včelařství to bylo pěkně nafoceno nějaký ten rok zpátky - starověký ,,včelín" na Maltě - ve skále vysekané otvory a osazené keramickými úly.

Dovolím si nesouhlasit. Plástečkový med se produkuje že snůšek, kde med v plástech nekrystalizuje dříve než za rok. Typicky akát, lípa a další. Co se týče kvality, už prostý rozbor ukazuje, že neodstředěný med v plástu má jiný obsah některých významných látek, především enzymů jako např. lysozym. Dále jde i o samotná víčka s potahem propolisu atd. Doporučuji tyto věci dostudovat a pak se vyjadřovat k tématu.

Není třeba za každou cenu vytáčet, dříve se med z plástů vymačkal/vylisoval, medomet přišel až s rámkami. Kdo chce užívat propolis ať už s víček nebo samostatně, ať tak činí. Já ho třeba v medu mít nechci, stejně tak nesnesu med byť jen z nahnědlých plástů, jen panenské. K tomu nepotřebuji rozbory aby mi někdo říkal co je dobré a co ne. Za mě, med patřil vždy stejně jako dnes do nádoby. Med v plástu je marketing, když to lidi kupují za drahý peníz a jsou spokojení tak v pořádku, jejich volba. S akátem bych možná zkusil jak dlouho vydrží tekutý, ale nejsou tady. Lípa jen v malém množství tudíž pomíchaná - už teď je zkrystalizovaná.

Med patřil vždy do nádoby

-----

Nejlepší nádoba na med je vosková buňka opatřená víčkem. Optejte se včel, ví co dělají.

Plástečkový med je spíše plýtvání. Místo 10 deka plástečkového medu by včely možná mohly donést do hotových plástů půl kila nebo kilo běžného medu. Z hlediska včelaře možná ani ne, potože plástečkový med prodá přiměřeně dráž, ale z hlediska využití přírodních zdrojů v krajině ano. Regiony jsou místy převčelené, mimo snůšku je leckde třeba podněcovat cukrem, aby se udržela síla včelstva a když přijde těch cca 14 dnů v roce, kdy nabídka zdrojů v přírodě je konečně větší než je potřeba včelstev neboli je snůška, tak se ta nabídka třeba nevyužije potřebou včelaře produkovat plástečkový med. A to je dost škoda.
Ovšem včelař si to vynahradí zvýšenou cenou plástečkového medu a určitý podíl plástečkové=ho medu na trhu se mně jeví jako dobrý, protože lidi se seznámí i s druhým včelím produktem, včelím voskem. Zbývá jen rozšířit určitou osvětu mezi lidmi, kutilské články, že vyžvýkaný včelí vosk z plástečkového medu není odpad, ale že coby šuplíková zásoba se dá na něco použít.

Keramické nádoby pro včelstva byly v regionech s teplejším podnebím, třeba ve Středomoří. To byly třeba ty včelí zdi, zeď postavená k keramických rour naležato příslušného průměru, kde se včelí roje usazovaly samy a stačilo je jenom občas vybírat.
V našem klimatickém pásmu je keramika moc studená, to byly v lesnatých regionech dřevěné kláty a před nimi docela určitě to byly vhodné silné duté stromy s dobrým přístupem k dutině. Které měli tehdejší lesní včelaři vytypované a jenom obcházeli, jestli se tam usadily roje a když ano, tak včely ve vhodnou dobu vybírali. V nelesnatých regionech, kde byly silné stromy vzácné, pletli úly ze slámy, rákosí nebo proutí a vymazávali jílem.
Z klátů potom vznikly úly se zadním přístupem a z pletených úlů nástavkové úly.

"Mi není jasné jak vylisovávali starý květový med na jaře když nebyl tekutý, ale krystalický? Odjakživa se med dávál do nádob, takže logicky musel být vždy čerstvý po snůšce."
a.
Starý med nikdy není úplně rovnoměrně zkrystalizovaný. Dneska možná, když je složení zimních zásob ve všech buňkách podobné nebo úplně stejné, protože se dělají z cukru intenzívním nárazovým krmením, ale tehdy, jak byly zásoby přes zimu obrovsky diverzifikované množstvím různých zdrojů po celou sezónu probíhající snůšky, mohlo to být v každé buňce jinak. Byly buňky, kde byly zásoby třeba úplně zkrystalizované a byly na jaře buňky, kde byly zásoby třeba úplně tekuté. Navíc, jak bylo v zimě a předjaří v dutině se včelami vlhko, zásoby přes víčko nasávaly vlhkost a krystaly cukru se v buňkách postupně ztekucovaly.
Řekl bych, že prostě vyloupali medné zásoby, rozmačkali ty plásty, aby uvolnili tekutý med a dali na síto a tekutý med vytekl. Plus to ještě třeba nechali pár dnů vykapávat, jak měli v těch tehdejších domech vlhko, med tu vlhkost absorboval a krystaly se rozpouštěly. A potom zbylý med prostě vyvařili. Ono tehdy byl i velmi cenným produktem včelí vosk, pro své užitné vlastnosti to byl luxusní zdroj světla, který tehdy nešel ničím jiným nahradit. Jednak dával kvalitní světlo jen s malým množstvím kouře, jednak se hroudy kvalitně vytaveného vosku mohly skladovat prakticky libovolně dlouho.
Ten vykapaný med jim možná nekvasil, když ho dali do nějaké tehdejší chladírny, ten vyvařený vyl asi trvanlivější.
a.
Likvidaci slabých včelstev na podzim a vyloupání silných přeživších včelstev na jaře za první silné snůšky o nadbytečné zásoby jim asi dala praktická zkušenost a přemýšlení. Že zásoby slabých včelstev, která v zimě uhynou, ztratí a že obrání silných včelstev na jaře o nadbytečné zásoby nijak významně nezmenší produkci rojů.
A co se týká nádob, až někdy na začátku středověku se pálení kvalitních nádob na skladování tekutin stalo běžnou věcí. Do té doby vytvořit pálenou nádobu, která neprosakovala a dlouhodobě vydržela byla dost hitech technologie.

A co se týká nádob, až někdy na začátku středověku se pálení kvalitních nádob na skladování tekutin stalo běžnou věcí. Do té doby vytvořit pálenou nádobu, která neprosakovala a dlouhodobě vydržela byla dost hitech technologie.<

Hrnčíři a dráteníci co ty hrnce opravovali. Pálená nádoba nebyl problém, problém bylo, že to bylo velmi drahé zboží. A tajemství. Třeba se hodně diskutovalo o dlažbě, kterou nedávno vyrobila poštorenská keramika pro Licheštejny nad jejich zámek na ulici Dlážděnou. Nedokázala to dnešní technologie napodobit. A to samé bylo u hrnců. Nebyl hrnec jako hrnec. Třeba v Hustopečích na nejkvalitnější hrnčířskou hlínu posavily ouřadové celou čtvrť. Místo těžby a peněz za licence, pár baráků s výhledem na dálnici.

No ono nějakých tisícovek let trvalo, než přišli na to, jaká hlína je nejlepší, jak ji poznat a jak ji zpracovat. A totéž byly glazury, které výrazně zvýšily kvalitu nádob. A v neposlední řadě se jedná i o kvalitní vypálení, musí dosáhnout takové teploty, aby se materiál nádoby začal tavit a slévat, aby ten hrnec vydržel.
A to všechno museli hledat zkusmo, jen podle toho, co dokázali zjistit svými smysly a svým odhadem.

Stačí otevřít wikipedii. ,,V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l. "

To je špičková zdobená keramika. Jednodušší keramika se vyráběla ještě o mnoho tisíce let let dříve, stejně tak první úly.

Samozřejmě ne tady ve stření evropě, ta byla osídlená až ve středověku.

To ano, ale to byly technologie vyvinuté ve starověkých otrokářských manufakturách, které byly po pádu Říma z velké části zapomenuty. A které se v Evropě vesměs musely vyvinout znova. A hrnčířstí se rozšířit tak, aby dávalo ekonomický smysl pro nějakého chudého včelaře používat ty nádoby na ten med.