Včelařská konference

"Mi není jasné jak vylisovávali starý květový med na jaře když nebyl tekutý, ale krystalický? Odjakživa se med dávál do nádob, takže logicky musel být vždy čerstvý po snůšce."
a.
Starý med nikdy není úplně rovnoměrně zkrystalizovaný. Dneska možná, když je složení zimních zásob ve všech buňkách podobné nebo úplně stejné, protože se dělají z cukru intenzívním nárazovým krmením, ale tehdy, jak byly zásoby přes zimu obrovsky diverzifikované množstvím různých zdrojů po celou sezónu probíhající snůšky, mohlo to být v každé buňce jinak. Byly buňky, kde byly zásoby třeba úplně zkrystalizované a byly na jaře buňky, kde byly zásoby třeba úplně tekuté. Navíc, jak bylo v zimě a předjaří v dutině se včelami vlhko, zásoby přes víčko nasávaly vlhkost a krystaly cukru se v buňkách postupně ztekucovaly.
Řekl bych, že prostě vyloupali medné zásoby, rozmačkali ty plásty, aby uvolnili tekutý med a dali na síto a tekutý med vytekl. Plus to ještě třeba nechali pár dnů vykapávat, jak měli v těch tehdejších domech vlhko, med tu vlhkost absorboval a krystaly se rozpouštěly. A potom zbylý med prostě vyvařili. Ono tehdy byl i velmi cenným produktem včelí vosk, pro své užitné vlastnosti to byl luxusní zdroj světla, který tehdy nešel ničím jiným nahradit. Jednak dával kvalitní světlo jen s malým množstvím kouře, jednak se hroudy kvalitně vytaveného vosku mohly skladovat prakticky libovolně dlouho.
Ten vykapaný med jim možná nekvasil, když ho dali do nějaké tehdejší chladírny, ten vyvařený vyl asi trvanlivější.
a.
Likvidaci slabých včelstev na podzim a vyloupání silných přeživších včelstev na jaře za první silné snůšky o nadbytečné zásoby jim asi dala praktická zkušenost a přemýšlení. Že zásoby slabých včelstev, která v zimě uhynou, ztratí a že obrání silných včelstev na jaře o nadbytečné zásoby nijak významně nezmenší produkci rojů.
A co se týká nádob, až někdy na začátku středověku se pálení kvalitních nádob na skladování tekutin stalo běžnou věcí. Do té doby vytvořit pálenou nádobu, která neprosakovala a dlouhodobě vydržela byla dost hitech technologie.

A co se týká nádob, až někdy na začátku středověku se pálení kvalitních nádob na skladování tekutin stalo běžnou věcí. Do té doby vytvořit pálenou nádobu, která neprosakovala a dlouhodobě vydržela byla dost hitech technologie.<

Hrnčíři a dráteníci co ty hrnce opravovali. Pálená nádoba nebyl problém, problém bylo, že to bylo velmi drahé zboží. A tajemství. Třeba se hodně diskutovalo o dlažbě, kterou nedávno vyrobila poštorenská keramika pro Licheštejny nad jejich zámek na ulici Dlážděnou. Nedokázala to dnešní technologie napodobit. A to samé bylo u hrnců. Nebyl hrnec jako hrnec. Třeba v Hustopečích na nejkvalitnější hrnčířskou hlínu posavily ouřadové celou čtvrť. Místo těžby a peněz za licence, pár baráků s výhledem na dálnici.

No ono nějakých tisícovek let trvalo, než přišli na to, jaká hlína je nejlepší, jak ji poznat a jak ji zpracovat. A totéž byly glazury, které výrazně zvýšily kvalitu nádob. A v neposlední řadě se jedná i o kvalitní vypálení, musí dosáhnout takové teploty, aby se materiál nádoby začal tavit a slévat, aby ten hrnec vydržel.
A to všechno museli hledat zkusmo, jen podle toho, co dokázali zjistit svými smysly a svým odhadem.

Stačí otevřít wikipedii. ,,V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l. "

To je špičková zdobená keramika. Jednodušší keramika se vyráběla ještě o mnoho tisíce let let dříve, stejně tak první úly.

Samozřejmě ne tady ve stření evropě, ta byla osídlená až ve středověku.

To ano, ale to byly technologie vyvinuté ve starověkých otrokářských manufakturách, které byly po pádu Říma z velké části zapomenuty. A které se v Evropě vesměs musely vyvinout znova. A hrnčířstí se rozšířit tak, aby dávalo ekonomický smysl pro nějakého chudého včelaře používat ty nádoby na ten med.