Včelařská konference

A co se týká nádob, až někdy na začátku středověku se pálení kvalitních nádob na skladování tekutin stalo běžnou věcí. Do té doby vytvořit pálenou nádobu, která neprosakovala a dlouhodobě vydržela byla dost hitech technologie.<

Hrnčíři a dráteníci co ty hrnce opravovali. Pálená nádoba nebyl problém, problém bylo, že to bylo velmi drahé zboží. A tajemství. Třeba se hodně diskutovalo o dlažbě, kterou nedávno vyrobila poštorenská keramika pro Licheštejny nad jejich zámek na ulici Dlážděnou. Nedokázala to dnešní technologie napodobit. A to samé bylo u hrnců. Nebyl hrnec jako hrnec. Třeba v Hustopečích na nejkvalitnější hrnčířskou hlínu posavily ouřadové celou čtvrť. Místo těžby a peněz za licence, pár baráků s výhledem na dálnici.

No ono nějakých tisícovek let trvalo, než přišli na to, jaká hlína je nejlepší, jak ji poznat a jak ji zpracovat. A totéž byly glazury, které výrazně zvýšily kvalitu nádob. A v neposlední řadě se jedná i o kvalitní vypálení, musí dosáhnout takové teploty, aby se materiál nádoby začal tavit a slévat, aby ten hrnec vydržel.
A to všechno museli hledat zkusmo, jen podle toho, co dokázali zjistit svými smysly a svým odhadem.

Stačí otevřít wikipedii. ,,V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l. "

To je špičková zdobená keramika. Jednodušší keramika se vyráběla ještě o mnoho tisíce let let dříve, stejně tak první úly.

Samozřejmě ne tady ve stření evropě, ta byla osídlená až ve středověku.

To ano, ale to byly technologie vyvinuté ve starověkých otrokářských manufakturách, které byly po pádu Říma z velké části zapomenuty. A které se v Evropě vesměs musely vyvinout znova. A hrnčířstí se rozšířit tak, aby dávalo ekonomický smysl pro nějakého chudého včelaře používat ty nádoby na ten med.