Včelařská konference

V přírodě by hlavně došlo k rozsáhlému negativnímu výběru, který si
chovatelé nemohou dovolit.
.......
V přírodě by hlavně nebyly včelíny s dvaceti až padesáti včelstvy na jednom místě.

V přírodě, když je nakažené včelstvo, zanikne a jeho místo vyloupí většinou jiné. Jedno. Takže místo jednoho je tam zase jedno. Tedy počet nemocných se nezvětšil. Dokus si snějakým slabým neporadí jiní nepřátelé včel - od hmyzu až po medvědy.:-) A tedy nákaza zanikne.
Zatímco teď, když včely někde najdou nakažené včelstvo, nebo jiný zdroj nákazy, tak se k loupeži přidávají další a další včely ze včelína.
Když ne, pomůže včelař. Přehazuje plásty, vyrovnává, posiluje atd.
Pak přijde melicitoza, uhynou včëlstva, plásty se nechají v úlech, nebo se vystaví ven, aby je včely čistili. Nějaké to medobraní - to se taky spory a bakterie moru radují,

Když jsem si ten můj rámek s morem prohlížel, tak jsem jeho stáří určil tak na jaro po melicitóze. To byl vystaven, A napadla mě ta melicitoza a způsoby likvidace včelstev a souší. Jaká byla oblíbená metoda získání "čistého " díla. Hlavně u včelařů, co považují dvě tři mezistěny na včelstvo a rok za standard.


Přírody a její selekce bych se v souvislosti s morem rozhodně nedovolával. Tam nepůsobil lidský faktor. Veškeré působení včelaře nahrává tomuto procesu a včely na ně nebyly nikdy vybaveny.
Doživotní věčné úly, medobraní, výměny voští, mezistěny, udržování díla, shlukování včelstev, nepřirozená pastva= umělá krajina atd.
Včelař je v této souvislosti největší nebezpečí pro včely.
:-)

Karel